ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1951.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1951/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. J. R. , bytem …, jako správce konkursní podstaty úpadkyně Malířské středisko Čechy, s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 61328693, proti žalovanému N. P. , narozenému …, bytem …, o zaplacení 321.685,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 73/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2012, č. j. 7 Cmo 343/2011-246, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 16. března 2011, č. j. 38 Cm 73/2009-203, zavázal Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci žalovaného zaplatit žalobci 270.314,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení dalších 51.371,- Kč s úrokem z prodlení, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.).
Vrchní soud v Praze k odvoláním žalobce a žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně a změnil jeho rozhodnutí ve výrocích II. až IV. tak, že dále uložil žalovanému zaplatit žalobci 51.371,- Kč s úrokem z prodlení a zavázal jej k náhradě nákladů řízení žalobce a státu (první výrok) a k náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud uzavřel, že žalovaný způsobil při výkonu funkce jednatele společnosti Malířské středisko Čechy, s. r. o. v likvidaci (dále jen „úpadkyně“) škodu tím, že rozhodl o prodeji zboží společnosti INTERLAK CZ s. r. o. (dále jen „odběratelka“) s odloženou splatností kupních cen (tzv. „na fakturu“), ačkoliv obvykle bylo odběratelce zboží prodáváno pouze oproti zaplacení (tzv. „za hotové“), neboť ta úpadkyni již z předchozího období dlužila za odebrané zboží pravomocně přisouzenou částku 344.371,40 Kč, kterou po ní úpadkyně neúspěšně vymáhala exekucí. Za této situace žalovaný předmětný prodej zboží reálně nezajistil tak, aby nedošlo ke zvýšení dluhu odběratelky vůči úpadkyni, ani si nezajistil odborné posouzení daného obchodního případu advokátem, ačkoli úpadkyně za poskytování právní služby platila advokátní kanceláři měsíční paušál. Kupní cena zboží ve výši 321.685,− Kč nebyla nikdy odběratelkou uhrazena a pohledávka za ní je nedobytná. Žalovaný tedy nevykonával funkci jednatele s péčí řádného hospodáře, v důsledku čehož úpadkyni vznikla škoda ve výši nedobytné pohledávky za odběratelkou.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že součástí vzniklé škody je i částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou úpadkyně z obchodního případu s odběratelkou odvedla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Taktéž v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 51.371,- Kč spolu s úrokem z prodlení, není dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. v obchodních věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Spor o náhradu škody způsobené statutárním orgánem společnosti při výkonu funkce je přitom obchodní věcí ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. h/ o. s. ř.
Jelikož bylo dovoláním dotčenou částí výroku rozhodováno o zaplacení částky 51.371,- Kč s příslušenstvím, dovolání v odpovídajícím rozsahu s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. objektivně přípustné není (k otázce rozštěpení uplatněného práva na více práv se samostatným skutkovým základem srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16 dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 818/2012, které je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé (o uložení povinnosti zaplatit částku 270.314,- Kč) může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud předesílá, že u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá dovolatel k dispozici dovolací důvod obsažený v §241a odst. 3 o. s. ř. (srov. dikci posledně označeného ustanovení). Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů takovým dovoláním nemůže být zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Námitka, že soudy nesprávně posoudily otázku vzniku škody jako podmínky vzniku odpovědnosti dovolatele za škodu, neboť odběratel stále podniká (resp. nebyly učiněny žádné kroky vedoucí k jeho zrušení, ani nebylo zastaveno exekuční řízení vedené na jeho majetek), a že závěr soudů obou stupňů o nedobytnosti pohledávky je nesprávný, neboť nebylo prokázáno, že by platební neschopnost odběratele měla být trvalá, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá.
Je tomu tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, podle něhož pro dovození nedobytnosti pohledávky jako jedné z podmínek vzniku odpovědnosti za škodu (vznik škody) není třeba, aby bylo řízení o výkon rozhodnutí zastaveno pro nedostatek majetku dlužníka, když postačí objektivní zjištění, že se oprávněný subjekt (věřitel) skutečně svého práva nedomůže, který vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. března 2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007, uveřejněném pod číslem 77/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přezkum konkrétních skutkových okolností, na jejichž základě odvolací soud zjistil, že pohledávka úpadkyně za odběratelkou je nedobytná, pak u nepřípustného dovolání není možný (viz výše).
Polemika dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle něhož dovolatel s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti případu nejednal s péčí řádného hospodáře a jeho jednání přesáhlo míru přípustného rizika, přípustnost dovolání založit nemůže již proto, že dovolatel v ní neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu.
Rovněž i námitka, podle které mohla úpadkyni škoda vzniknout maximálně ve výši „nákupní ceny“ zboží ve výši 173.837,45 Kč (tj. ceny bez prodejní marže a daně z přidané hodnoty), je zčásti polemikou se zjištěným skutkovým stavem. Dovolatel zde vychází z toho, že žalobce neprokázal, že jednáním dovolatele byla úpadkyni způsobena škoda v podobě ušlého zisku, zatímco odvolací soud uzavřel, že škoda vzniklá úpadkyni v důsledku rozhodnutí dovolatele je představována jak skutečnou škodou (spočívající ve zmenšení jejího majetku o nákupní cenu zboží, náklady spojené s jeho prodejem a odvedenou daň z přidané hodnoty), tak ušlým ziskem, odpovídajícím tomu, co by úpadkyně získala prodejem zboží jakémukoliv kupujícímu.
Za situace, kdy ani netvrdí, že zboží bylo neprodejné nebo že prodejní marže byla nepřiměřená anebo že úpadkyně daň přidané hodnoty z tohoto obchodního případu neodvedla, nejsou uvedené výhrady dovolatele pro posouzení věci právně významné a dovolání pro jejich přezkoumání připustit nelze.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné být nemůže.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu