ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2044.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2044/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Společenství vlastníků pro dům k. ú. B. , zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, PSČ 150 00, proti žalované DKS REAL s. r. o. , se sídlem v Benešově, Tyršova 214, PSČ 256 01, identifikační číslo osoby 27188752, zastoupené JUDr. Jarmilou Hanykovou, advokátkou, se sídlem v Benešově, Hráského 406, PSČ 256 01, o odstranění vad, eventuálně o zaplacení částky 2,266.680,- Kč, a o zaplacení částky 69.039,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 43/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2010, č. j. 32 Co 120/2010, 32 Co 374/2010-285, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2010, č. j. 32 Co 120/2010, 32 Co 374/2010-285, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 11 C 43/2009-230, ve znění rozsudku ze dne 18. května 2010, č. j. 11 C 43/2009-264, Okresní soud v Benešově zamítl žalobu o uložení povinnosti odstranit ve výroku specifikované vady bytového domu v k. ú. B., obci B. (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a zamítl žalobu o zaplacení částky 69.039,- Kč s příslušenstvím (výrok III.)
Krajský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. listopadu 2010, č. j. 32 Co 120/2010, 32 Co 374/2010-285, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud, cituje ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobci jakožto společenství vlastníků jednotek nesvědčí ex lege aktivní věcná legitimace k uplatňování práv z odpovědnosti za vady podle smluv o úplatném převodu jednotek, uzavřených mezi žalovanou jakožto prodávající a pozdějšími vlastníky jednotek (členy žalobce).
Komisionářskou smlouvou, uzavřenou na jedné straně vlastníky jednotek a na straně druhé žalobcem, jejímž předmětem byl závazek žalobce uplatnit svým jménem na účet vlastníků jednotek práva z odpovědnosti za vady podle smluv o úplatném převodu jednotek vůči prodávající (žalované), pak odvolací soud shledal neplatnou pro nedostatek formy podle §40 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť nebyla jménem žalobce podepsána v souladu se stanovami a zápisem v rejstříku společenství vlastníků jednotek. Podle stanov totiž musí být písemný právní úkon podepsán předsedou nebo místopředsedou výboru a dalším členem výboru. Předsedou výboru žalobce byl Ing. D. T., místopředsedou Ing. Arch. H. H. a členem výboru Ing. P. H. Komisionářská smlouva je podepsána pouze předsedou výboru Ing. D. T., chybí na ní však podpis člena výboru Ing. P. H. Podpis místopředsedy výboru Ing. Arch. H. H. absenci podpisu člena výboru nahradit nemůže.
Konečně předložené plné moci udělené některými vlastníky jednotek žalobci na aktivní věcnou legitimaci nemají vliv; i nadále jsou totiž věcně legitimováni k uplatnění práv z odpovědnosti za vady zmocnitelé (vlastníci jednotek), nikoliv zmocněnec (žalobce).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel předně brojí proti závěru odvolacího soudu, podle kterého z ustanovení §9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů neplyne aktivní věcná legitimace společenství k uplatnění práv z odpovědnosti za vady, plynoucí ze smluv o úplatném převodu jednotek, uzavřených (jako kupujícími) stávajícími členy společenství.
Dále poukazuje na nesprávnost posouzení platnosti komisionářské smlouvy, neboť odvolací soud nerozlišuje členství ve výboru a funkce předsedy či místopředsedy výboru. Ing. D. T., Ing. Arch. H. H. i Ing. P. H. byli členy výboru, někteří z nich pak navíc zastávali i funkce předsedy či místopředsedy. Podepsal-li smlouvu jménem společenství předseda výboru a místopředseda výboru, byl požadavek, podle něhož písemný právní úkon musí podepsat předseda nebo místopředseda výboru a další člen výboru, naplněn.
Žalovaný snáší argumenty na podporu napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož uplatnění nároků z odpovědnosti za vady, plynoucích ze smluv o převodu jednotek, uzavřených třetími osobami (vlastníky jednotek), není výkonem správy domu podle §9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní (srov. např. usnesení ze dne 29. května 2007, sp. zn. 32 Cdo 1389/2007, či ze dne 18. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 874/2011, jež jsou veřejnosti přístupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále označená – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Nicméně Nejvyšší soud shledává zásadní právní význam napadeného rozhodnutí – a potud má dovolání za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – v posouzení způsobu jednání jménem společenství v případě písemných právních úkonů, neboť jde o otázku v judikatuře Nejvyššího soudu dosud beze zbytku nevyřešenou.
Ustanovení §9 odst. 11 až 13 zákona o vlastnictví bytů určují:
Výbor je výkonným orgánem společenství; musí mít alespoň 3 členy. Výbor nebo pověřený vlastník rozhodují o věcech spojených se správou domu, pokud si rozhodnutí v těchto věcech nevyhradí shromáždění. Funkční období výboru nebo pověřeného vlastníka určují stanovy, nesmí však přesáhnout 5 let (odstavec jedenáct).
K platnosti zvolení členů výboru nebo pověřeného vlastníka je zapotřebí, aby na schůzi shromáždění byli přítomni vlastníci jednotek, kteří mají většinu hlasů. Člen výboru nebo pověřený vlastník je zvolen, hlasuje-li pro něj nadpoloviční většina hlasů všech vlastníků. Při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu (§8 odst. 2) [odstavec dvanáct].
Statutárním orgánem společenství je výbor nebo pověřený vlastník. Za výbor jedná navenek jeho předseda, kterého výbor zvolí z řad členů výboru. Jde-li o písemný právní úkon, musí být podepsán předsedou výboru a dalším členem výboru. Je-li statutárním orgánem pověřený vlastník, postačí k písemnému právnímu úkonu jeho podpis (odstavec třináct).
Způsob jednání jménem společenství upravuje citované ustanovení §9 odst. 13 zákona o vlastnictví bytů. Nedodržení zákonem předepsaného způsobu jednání jménem společenství nevede bez dalšího k neplatnosti právního úkonu pro „nedostatek formy“, jak nesprávně uzavřel odvolací soud; nicméně takové jednání společenství nezavazuje (není jeho jednáním) [srov. k tomu v judikatuře Nejvyššího soudu obdobně např. rozsudek ze dne 12. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 695/2000, rozsudek ze dne 20. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 198/2002, uveřejněný pod číslem 58/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 23. září 2003, sp. zn. 29 Odo 216/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 176, či rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 4038/2009].
Jak plyne z výše citovaných ustanovení, je výbor společenství tvořen minimálně třemi členy (volenými shromážděním). Z řad členů výboru pak výbor zvolí předsedu výboru, popř. (určují-li tak stanovy společenství) i místopředsedu výboru (srov. v tomto směru i článek VIII. vzorových stanov, vydaných nařízením vlády č. 371/2004 Sb.). Zvolením do funkce předsedy či místopředsedy však dotčená osoba nepřestává být (logicky) členem výboru. Požadavku ustanovení §9 odst. 13 zákona o vlastnictví bytů, aby písemný právní úkon podepsal předseda výboru a další člen výboru, je učiněno zadost i tehdy, podepíše-li smlouvu jménem společenství předseda výboru a místopředseda výboru. Závěr odvolacího soudu, podle kterého podpis místopředsedy výboru (za předpokladu, že je činěn jménem společenství – srov. k tomu obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 4038/2009) nemůže nahradit chybějící podpis dalšího člena výboru, je tudíž nesprávný.
Jelikož řešení právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu