ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2247.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2247/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. T. S., zastoupeného JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 8a, PSČ 602 00, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu K., zastoupenému JUDr. Bohumilem Jiroutem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 36, PSČ 150 00, o určení práva na uzavření smlouvy o převodu podílu na nebytových prostorech, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 82/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 11 Cmo 171/2010-198, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. února 2010, č. j. 51 Cm 82/2006-164 zamítl Městský soud v Praze žalobu o určení „nároku žalobce na uzavření smlouvy o převodu části nebytové jednotky - jiný nebytový prostor a nebytové jednotky - dílna nebo provozovna nacházejících se v domě v katastrálním území B., obci P., zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, do podílového spoluvlastnictví žalobce“ (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil jej ve výroku II. (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V rozsahu, ve kterém směřuje i proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Námitky, jimiž dovolatel vytýká soudům nižších stupňů, že řízení zatížily vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (neprovedení dovolatelem navrhovaných důkazů, nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu), tedy jimiž vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241 a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., nezahrnují otázku zásadního právního významu; přípustnost dovolání tudíž založit nemohou (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř. a např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pak nelze usuzovat ani z námitek, uplatněných v mezích dovolacího důvodu podle §241 a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení (neboť se žalobce mohl domáhat uzavření smlouvy), v důsledku čehož není na místě „zabývat se meritem věci“, je v souladu s ustanovením §80 písm. c/ o. s. ř. i ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, anebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).
Zamítá-li soud žalobu o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srov. např. výše označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Proto na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z argumentace dovolatele směřující k věci samé. Na jejím posouzení odvolací soud napadené rozhodnutí (správně) nezaložil a její přezkoumání v dovolacím řízení nemůže ničeho změnit na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatele na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí žaloby) a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §5 písmeno b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 10.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 5.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 6.413,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. dubna 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu