ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2553.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2553/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Romana Krmenčíka, advokáta, se sídlem v Pardubicích – Zeleném předměstí, třída Míru 92, PSČ 530 02, jako správce konkursní podstaty úpadkyně AUTOHAUS, s. r. o., identifikační číslo osoby 25 95 24 98, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šulcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 780/18, PSČ 110 00, proti žalované GE Money Multiservis, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 49 24 11 50, zastoupené JUDr. Milanem Novákem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové – Pražském Předměstí, Dukelská 15/16, PSČ 500 02, o zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 195/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2012, č. j. 62 Co 56/2009-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. dubna 2012, č. j. 62 Co 56/2009-138, změnil rozsudek ze dne 31. října 2008, č. j. 21 C 195/2006-88, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, tak, že žalobě vyhověl.
Učinil tak, jsa vázán právním názorem formulovaným v rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2306/2009, jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 62 Co 56/2009-109, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení žalovaná změnila právní formu z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným a to na základě projektu změny právní formy ze dne 21. srpna 2012; Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalované v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání žalované proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že byť dovolatelka formálně ohlašuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (a které odpovídá právnímu názoru Nejvyššího soudu vyslovenému v předchozím kasačním rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2306/2009), nezpochybňuje, nýbrž pouze po skutkové stránce (aniž by současně uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.) popisuje (a vysvětluje) stav, který v konečném důsledku vedl ke vzniku bezdůvodného obohacení (v rozsahu žalované částky) žalované na úkor konkursní podstaty, a současně klade důraz na důvody, které ji vedly ke zpětvzetí přihlášky pohledávky (zajištěné tvrzeným zajišťovacím převodem práva) do konkursu na majetek úpadkyně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci dle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu