ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2624.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2624/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Centrální depozitář cenných papírů, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25081489, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Vansou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 5/57, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. M. Z. , soudnímu exekutorovi, se sídlem v Praze 5 – Zličíně, Strojírenská 47/18, PSČ 155 21, identifikační číslo osoby 72065699, zastoupenému JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Plánická 171, PSČ 339 01, o zaplacení částky 53.760,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 8/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2013, č. j. 5 Cmo 71/2013-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.308,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. srpna 2012, č. j. 8 Cm 8/2011-33, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 53.760,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 5. prosince 2012, č. j. 8 Cm 8/2011-46, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci další částku 10.416,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok), a věc postoupil žalovanému (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je vztah mezi žalobcem jakožto osobou poskytnuvší součinnost žalovanému exekutorovi v rámci jím vedeného exekučního řízení a žalovaným exekutorem vztahem veřejnoprávním, a k projednání sporu z tohoto vztahu není dána pravomoc soudů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. 20 Cdo 2706/2004 či bod VI stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. i ustanovení §34 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)]. Úprava povinnosti žalobce poskytnout údaje exekutorovi pro účely exekučního řízení, obsažená v ustanovení §115 odst. 1 písm. b/ zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, není způsobilá na uvedeném závěru ničeho změnit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu