ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2663.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2663/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Libická 1832/5, PSČ 130 00, proti žalovaným 1/ JUDr. J. Š. , zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00 a 2/ R. K. , o určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 2/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2010, č. j. 51 Co 352/2010-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 9. dubna 2010, č. j. 7 C 2/2009-65, zamítl Obvodní soud pro Prahu 9 žalobu, kterou se úpadce J. K. domáhal jako žalobce vůči žalovaným (1/ JUDr. J. Š., správkyni jeho konkursní podstaty a 2/ R. K., bývalé manželce žalobce) určení, že „dohoda o vypořádání společného jmění manželů ze dne 1. prosince 2008 sepsaná mezi žalovanými, se zrušuje s tím, že je od počátku absolutně neplatná“ (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (v celém rozsahu) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Argumenty, jimiž dovolatel polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu, jsou pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. právně bezcenné (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jelikož dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. nemá dovolatel k dispozici (srov. přímo dikci §241a odst. 3 o. s. ř.).
K dovolacím námitkám, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje (bez argumentačního rozlišení dovolacích důvodů dle §241a odst. 2 o. s. ř.) právní moc usnesení o prohlášení konkursu na svůj majetek a účinnost prohlášení konkursu na svůj majetek (namítaje, že usnesení o prohlášení konkursu nebylo vyvěšeno na úřední desce konkursního soudu) a ve spojení s nimiž dále dovozuje neúčinnost ustanovení druhé žalované do funkce správkyně jeho konkursní podstaty, Nejvyšší soud uvádí, že jde o argumentaci, kterou dovolatel uplatňuje v různých řízeních (včetně dovolacího řízení) opakovaně a k níž se opakovaně vyjádřil i Nejvyšší soud (jak přiléhavými odkazy vystihl v napadeném rozhodnutí i odvolací soud). Srov. např. usnesení ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 882/2011, ve kterém Nejvyšší soud shrnul rozhodnutí, z nichž se podává, že konkurs na majetek dovolatele byl pravomocně a účinně prohlášen, včetně tamtéž uvedeného odkazu na rozhodnutí z konkursního spisu dovolatele, jež potvrzují, že k vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na majetek dovolatele došlo. Ani v tomto rozsahu tedy Nejvyšší soud důvod připustit dovolání nemá.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaných žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu