ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.348.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 348/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, proti žalovanému R. M. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem, se sídlem v Bílovci, Slezské náměstí 14/37, PSČ 743 01, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 325/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. srpna 2011, č. j. 14 Cmo 56/2011-196, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 3 Cm 325/2009-117, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 1. prosince 2008, č. j. 3 Sm 415/2008-9, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 2,300.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu 7.655,- Kč a náklady řízení (výrok I.), ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. prosince 2008, č. j. 3 Sm 416/2008-9, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 2,900.000,- Kč s 6% úrokem od 2. června 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.657,-Kč a náklady řízení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.) a o povinnosti účastníků zaplatit státu náklady řízení (výroky IV. a V.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 10. srpna 2011, č. j. 14 Cmo 56/2011-196, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – ve vztahu k výroku, jímž soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 1. prosince 2008, č. j. 3 Sm 415/2008-9 – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka na částku 2,300.000,- Kč, o jejíž úhradě bylo směnečným platebním rozkazem rozhodnuto (dále jen „sporná směnka“), zajišťovala zaplacení kupní ceny ve výši 2,300.000,- Kč, přičemž k uzavření předpokládané kupní smlouvy (jejímž předmětem měla být „nemovitost pro obec a k.ú. B. – spoluvlastnický podíl) nedošlo. Jelikož „důvod vystavení směnky na částku 2,300.000,- Kč odpadl“, shledal odvolací soud „včas uplatněnou kauzální námitku neposkytnutí hodnoty“ důvodnou.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, vztahujícímu se ke směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 1. prosince 2008, č. j. 3 Sm 415/2008-9, podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“), spatřuje jeho zásadní právní význam v řešení otázek, zda:
1) „Je možné a přípustné, aby se směnečný dlužník ve směnečném řízení v rámci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu ubránil námitkou, která je soudy shledána jako nepravdivá a neprokázaná“?
2) „Lze považovat za závazné předběžné a dosud neodsouhlasené návrhy či koncepty smluv či jiných úkonů, k jejichž podpisu účastníky příslušných právních vztahů však následně nedošlo, a které byly navíc formulovány jinou osobou než účastníkem příslušného právního vztahu za situace, že k formulaci těchto návrhů smluv či jiných úkonů tato třetí osoba nedoložila žádnou plnou moc“?
3) Rozhodnutí odvolacího soudu obstojí v situaci, kdy „soudy obou stupňů postupovaly v rozporu se stávající judikaturou Ústavního soudu a porušily právo žalobce na spravedlivý proces formou tzv. opomenutých důkazů“ a kdy „napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se stávající judikaturou, zejména pak v rozporu s judikátem (Rc) 9 Cmo 65/99“?
Dovolatel namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci; současně doplňuje, že napadené rozhodnutí „je navíc založeno na skutkových zjištěních soudu, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a odůvodnění napadeného rozhodnutí je taktéž v rozporu s ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř.“
Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovoláním dotčeném zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jakkoli dovolatel co do dovolacích důvodů výslovně odkazuje (jen) na ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., posuzováno podle obsahu polemikou se skutkovým závěrem ohledně důvodu vystavení sporné směnky ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Totéž platí o výhradách dovolatele proti hodnocení důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů. Podle standardní judikatury totiž není pochyb o tom, že se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze hodnocení důkazů úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř.
K možnosti současného uplatnění námitky nepravosti podpisu na směnce a kauzální námitky srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 818/2006, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 475/2011 a ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011.
Argumentace týkající se „nepravdivosti a neprokázání“ námitek žalovaného je pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřijatelná již proto, že odvolací soud ve skutečnosti dovodil, že námitka žalovaného vztahující se ke sporné směnce je důvodná.
Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani námitky dovolatele vztahující se k soudy nižších stupňů (ne)provedenému dokazování; potud co do možných důkazních prostředků Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení §125 o. s. ř. (jakož i na důvody svého rozsudku ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4007/2008 a co do tzv. opomenutých důkazů na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011).
Konečně v souvislosti s dovolatelem zmiňovanými „opomenutými“ důkazy je zcela zjevné, že v argumentaci dovolatele se stírá rozdíl mezi jeho tvrzeními o existenci mimosměnečných pohledávek vůči žalovanému a důvody, pro které byla vystavena sporná směnka. Jinými slovy, ani akceptace tvrzení dovolatele o existenci (jiných) nesměnečných pohledávek za žalovaným by sama o sobě nemohla vést k jinému skutkovému závěru ohledně důvodu vystavení sporné směnky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu