ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3813.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3813/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, PSČ 110 00, proti žalované M. K., zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 372/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2012, č. j. 8 Cmo 29/2012-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 20. září 2011, č. j. 23 Cm 372/2009-70, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. října 2009, č. j. 23 Cm 372/2009–7, kterým žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 99.039,-Kč s 6% úrokem od 15. září 2009 do zaplacení, odměnu ve výši 330,13 Kč a náhradu nákladů řízení.
Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 (zakládajícího mimo jiné přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Není přitom pochyb, že spor o zaplacení směnky (jímž je i projednávaná věc) je z hlediska procesního ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. p) o. s. ř. obchodní věcí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3561/2008, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 51, ročníku 2008, pod pořadovým číslem 210).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu