ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3947.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3947/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelů a/ M. K b/ A. K. , obou zastoupených JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Přívozu, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, za účasti 1/ K. L. , , 2/ Š. L. , , obou zastoupených Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Husova 1285/2, PSČ 702 00, 3/ Ing. R. C. , PSČ 708 00, zastoupeného Mgr. Kateřinou Siudovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Matiční 730/3, PSČ 702 00, a 4/ Stavebního bytového družstva Vítkovice , se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Daliborova 54, identifikační číslo osoby 00050806, zastoupeného JUDr. Miroslavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Petřvaldě, Petřvald 352, PSČ 742 60, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 Cm 59/2007, o dovolání Kamila Lietavce a Šárky Lietavcové proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2011, č. j. 5 Cmo 397/2010-405, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli a/ Marku Kreuzovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.395,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Dovolatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit navrhovatelce b/ Aleně Kreuzové na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.395,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. května 2010, sp. zn. 41 Cm 59/2007-330, určil, že navrhovatelé jsou členy Stavebního bytového družstva Vítkovice, se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Daliborova 54, identifikační číslo osoby 00050806 (dále jen „družstvo“) s členskými právy a povinnostmi k družstevnímu bytu č. 28 o velikosti 3+1 v Ostravě – Hrabůvce na ulici J. H. 1559/10 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož dohoda o převodu členských práv a povinností, uzavřená dne 12. listopadu 2001 mezi navrhovateli a K. L. (dále jen „dohoda“), je neplatná pro obcházení zákona podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť úmyslem účastníků dohody nebylo převést členská práva a povinnosti, nýbrž zajistit „poskytnutí půjčky“. Další důvod neplatnosti dohody pak soud prvního stupně shledal v absenci podstatných náležitostí, neboť dohoda neobsahuje určení hodnoty družstevního podílu. Konečně soud prvního stupně uzavřel, že dohoda „je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku“, neboť úplata za převod členských práv a povinností je „značně podhodnocena“.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání K. L., Š. L. a družstva rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (první výrok), změnil je v nákladových výrocích II. a IV (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí až pátý výrok).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru o neplatnosti dohody, odkazuje „pro stručnost“ na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně. Nově uplatněnou námitku promlčení návrhem uplatněného nároku pak považoval za nedůvodnou (uzavíraje, že promlčecí doba ke dni zahájení řízení neuplynula).
Proti usnesení odvolacího soudu podali K. L. a Š. L. dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně i ve výroku III. o nákladech řízení, proti druhému výroku usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV. o nákladech řízení, a proti čtvrtému výroku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládají.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují právní otázku zásadního významu (srov. shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z uvedených důvodů nelze dovolání připustit k prověření námitek, jimiž dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu nesprávná skutková zjištění, učiněná z provedených důkazů, popř. skutečnost, že odvolací soud vzal „za prokázané skutečnosti, aniž by provedl důkazy“. Těmito námitkami totiž dovolatelé vystihují dovolací důvod vymezený v §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemají k dispozici a k jehož přezkoumání dovolání nelze postupem podle posledně označeného ustanovení připustit.
Námitkou, podle níž napadené rozhodnutí nesplňuje – jde-li o odůvodnění závěru, podle něhož nárok navrhovatelů není promlčen – požadavky ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., dovolatelé vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., aniž by vytýkaná vada řízení zahrnovala jakoukoliv právní otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným; ani k jejímu přezkoumání nelze tudíž dovolání připustit.
Námitka, podle níž soudy pochybily při hodnocení svědecké výpovědi svědka Bicana, když nevzaly v úvahu jeho přátelské vztahy s navrhovateli, je pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným soudy nižších stupňů. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a tedy ani (pro tuto věc nepřípustným) důvodem vymezeným v §241a odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. červnu 2000, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Konečně nenapadají-li dovolatelé závěr odvolacího soudu, podle něhož je dohoda neplatná pro obcházení zákona, a neotevírají-li tak tento závěr dovolacímu přezkumu (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08), nelze dovolání připustit ani k prověření námitek dovolatelů, týkajících se „způsobu určení hodnoty členského podílu v dohodě“. Jelikož závěr o neplatnosti dohody pro obcházení zákona – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro vyhovění návrhu, nemůže mít přezkoumání uvedených námitek dovolatelů vliv na výsledek sporu a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání K. L. a Š. L. bylo odmítnuto a každému z navrhovatelů vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení §151 odst. 2 věty první o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147 a §149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle §151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.
Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce navrhovatelů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 5 a §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 2.100- Kč, jež se podle §12 odst. 4 advokátního tarifu snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 415,80 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal každému z navrhovatelů k tíži dovolatelů celkem 2.395,80 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu