ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.525.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 525/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, proti žalovaným 1) JUDr. K. T., a 2) Ing. J. T. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 186/2009, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 6 Cmo 255/2011-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. ledna 2011, č. j. 13 Cm 186/2009-20, jímž Městský soud v Praze odmítl jako opožděné námitky první žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 23. června 2009, č. j. 13 Cm 186/2009-9.
Proti usnesení odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení §237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání první žalované tak není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 56/2002, uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání první žalované podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání první žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2013
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu