ECLI:CZ:NS:2013:29.ICDO.15.2013.1
KSBR 38 INS 7445/2010
38 ICm 2079/2010
sp. zn. 29 ICdo 15/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce ŠkoFIN s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 45805369, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. A. N. , jako insolvenční správkyni dlužníka Van den Berg, a. s., zastoupené JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, se sídlem v Prostějově, Karlov 2392/6, PSČ 796 01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 ICm 2079/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Van den Berg, a. s ., se sídlem v Prostějově, Komenského 3, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 26217864, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS 7445/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. března 2013, č. j. 38 ICm 2079/2010, 13 VSOL 9/2013-64 (KSBR 38 INS 7445/2010), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.400,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalované.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 4. října 2012, č. j. 38 ICm 2079/2010-38 (KSBR 38 INS 7445/2010), Krajský soud v Brně (dále jen „ insolvenční soud “) zamítl žalobu, kterou se žalobce (ŠkoFIN s. r. o.) domáhal vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníka Van den Berg, a. s.) určení, že jeho pohledávka vůči dlužníku ve výši 110.386,- Kč je po právu s právem na oddělené uspokojení (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání žalobce, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Napadené rozhodnutí je v řešení otázky dovoláním předestřené (soustředěné k výkladu §553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a k otázce propadné zástavy) souladné se závěry obsaženými v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“) [ rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], z nichž rozhodovací praxe Nejvyššího soudu po přijetí R 45/2009 konstantně vychází. Srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. 31 Cdo 1374/2010, uveřejněné pod číslem 108/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2067/2012, obsahující výčet řady dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež přitakají R 45/2009 a odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu tamtéž.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, takže žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady žalované v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. června 2013) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“).
Advokátce žalované přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Incidenční spor o určení pořadí pohledávky je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení (z ustanovení §2 písm. d/ a §160 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/ se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení), u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem částku 3.400,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 11. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu