ECLI:CZ:NS:2013:29.ICDO.8.2013.1
MSPH 60 INS 6477/2011
60 ICm 2733/2011
sp. zn. 29 ICdo 8/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, proti žalovanému Launay and Dawn S. A. , se sídlem de la Gauchetiere, West 1000 Montreal, Quebec, Kanada, zastoupenému Mgr. Janem Svitákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 414/9, PSČ 110 00, o určení neexistence popřené pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm 2733/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka GRG Holding s. r. o. , se sídlem v Praze 6 - Veleslavínu, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 27071987, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 6477/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011, 101 VSPH 286/2011-51 (MSPH 60 INS 6477/2011), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011, 101 VSPH 286/2011-51 (MSPH 60 INS 6477/2011), a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011-42, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl usnesením ze dne 11. července 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011-42, žalobu ze dne 23. září 2011, kterou žalobce (Volksbank CZ, a. s.) „popřel pohledávku“ žalovaného (Launay and Dawn S. A.) [bod I. výroku]. Dále rozhodl o vrácení složené jistoty žalobci (bod II. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 5. srpna 2011, č. j. MSPH 60 INS 6477/2011-A-31, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka, ustanovil insolvenční správkyni, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a nařídil přezkumné jednání na 29. září 2011.
2/ Dne 23. září 2011 došlo insolvenčnímu soudu podání, jímž žalobce (jako přihlášený věřitel č. 8) popřel přihlášenou pohledávku žalovaného (věřitele č. 16).
Na tomto základě insolvenční soud - cituje ustanovení §160 odst. 1 až 4 a §200 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uzavřel, že jen opomenutím nebylo předmětné popření odmítnuto do skončení přezkumného jednání, konaného dne 29. září 2011, jelikož posledním dnem třídenní lhůty určené k popření pohledávky bylo 22. září 2011.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením ze dne 10. října 2012 potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud vyšel z ustanovení §160 a §200 insolvenčního zákona, přičemž přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že popření pohledávky bylo podáno opožděně. Přezkumné jednání se konalo dne 29. září 2011, a protože se podle ustanovení §57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), do běhu lhůty (k popření) počítané zpětně od přezkumného jednání nezapočítává den jeho konání a protože popření pohledávky musí být soudu doručeno nejpozději 3 pracovní dny před konáním tohoto jednání, do nichž v daném případě nepatří dny pracovního klidu připadající na 24. a 25. září 2011 a na den svátku připadající na 28. září 2011, bylo by žalobcovo popření pohledávky včasné, kdyby insolvenční mu soudu došlo nejpozději ve čtvrtek dne 22. září 2011. V daném případě mu však došlo 23. září 2011, po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř., namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací argumentace spočívá na těchto výhradách:
1/ Dovolatel brojí proti způsobu aplikace ustanovení §200 odst. 3 insolvenčního zákona odvolacím soudem, když usuzuje, že insolvenční zákon neumožňuje soudu vydat usnesení o tom, že se k popěrnému úkonu věřitele nepřihlíží, později, než do skončení přezkumného jednání (jelikož ustanovení §200 odst. 3 insolvenčního zákona takovou alternativu „zcela explicitně“ zapovídá).
2/ Ke způsobu počítání lhůty k uplatnění popření, jak jej v napadeném rozhodnutí předestřel odvolací soud, dovolatel uzavírá, že posledním dnem lhůty k podání popěrného úkonu byl v daném případě pátek 23. září 2011 a žaloba podaná tohoto dne je včasná. Potud dovolatel odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. (správně sen. zn.) 29 ICdo 17/2012 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 21/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 21/2013“, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Žalovaný ve vyjádření oponuje dovolací argumentaci ad 1/; u dovolací argumentace ad 2/ poukazuje na to, že judikatura Nejvyššího soudu této argumentaci přitakává.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení i k době vydání rozhodnutí o úpadku je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. října 2012, tj. naposledy ve znění zákona č. 167/2012 Sb.
Podle ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V průběhu dovolacího řízení změnil dovolatel obchodní firmu (na Sberbank CZ, a. s.), což se promítlo i v jeho označení v záhlaví tohoto usnesení.
Dovolání je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
K námitce, podle které nelze odmítnout incidenční žalobu pro opožděnost, Nejvyšší soud uvádí, že potud není dovolání opodstatněné, což se podává z důvodů R 21/2013. Dovolatel se závěrů obsažených v R 21/2013 dovolává ve svůj prospěch, nicméně argumentaci, kterou Nejvyšší soud vyvrací jeho názor, že žalobu již nelze odmítnout jako opožděnou, ignoruje. Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k závěrům zformulovaným k této otázce v R 21/2013 (na něž v podrobnostech odkazuje), shledává označenou námitku bezcennou.
K argumentaci ohledně lhůty k uplatnění popěrného úkonu Nejvyšší soud uzavírá, že potud je dovolání opodstatněné vzhledem k závěrům, jež rovněž zformuloval v R 21/2013 a následně i v usnesení ze dne 31. ledna 2013, sen. zn. 29 ICdo 2/2013 (obě věci se týkaly téhož dovolatele v insolvenční věci téhož dlužníka, v situaci kdy šlo o stejná data konání přezkumného jednání a uplatnění popření).
Tam Nejvyšší soud uzavřel, že podání obsahující popěrný úkon přihlášeného věřitele je doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce (§200 odst. 2 insolvenčního zákona) v případě, že jde o podání doručené insolvenčnímu soudu nejpozději v průběhu třetího pracovního dne počítaného zpětně ode dne konání přezkumného jednání o popřené pohledávce.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, jež tomuto závěru odporuje, není správné. Nejvyšší soud tudíž , aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu