ECLI:CZ:NS:2013:29.ND.33.2013.1
sp. zn. 29 Nd 33/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela ve věci žalobce Bohemians Praha 1905, a. s. , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1489/31, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27232140, zastoupeného JUDr. Tomášem Fráňou, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, proti žalovanému Fotbalovému klubu Bohemians Praha a. s. , se sídlem v Praze 9 - Letňanech, Lovosická 559, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27244903, zastoupenému Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Jandova 8, PSČ 190 00, za účasti M. V. , jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o ochranu práva majitele ochranné známky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 70/2009, o návrhu vedlejšího účastníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Gabriela Barančíková, Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Cmo 427/2012.
Odůvodnění:
Žalobce (Bohemians Praha 1905, a. s.) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá vůči žalovanému (Fotbalovému klubu Bohemians Praha a. s.), zdržení zásahů do práv žalobce k ochranné známce BOHEMIANS PRAHA. Podáním došlým soudu 17. září 2012 (č. l. 303-304) vstoupil do řízení M. V. (dále též jen „M. V.“) jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného. K námitce žalobce rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2012, č. j. 6 Cm 70/2009-356, že vedlejší účastenství M. V. na straně žalovaného je nepřípustné. Proti tomuto usnesení podal M. V. odvolání.
Po předložení věci k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu vznesl M. V. v podání ze dne 3. prosince 2012 (č. l. 367-369) námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, „a to především soudců úseku obchodního soudnictví“.
Námitku odůvodňuje tím, že jeho vztahy se soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomírem Klimáčkem, JUDr. Karlem Podolkou a JUDr. Stanislav Bernardem „nejsou zcela neosobní“, resp. „nelze vyloučit, že jeho snaha o přetrhání vazeb mezi Vrchním soudem v Praze a Fotbalovou asociací České republiky (dále jen „FAČR“) na tyto soudce mohla negativně zapůsobit, když dva z nich byli nuceni opustit své funkce ve FAČR, jeden (místopředseda JUDr. Bernard) dokonce v důsledku snahy vedlejšího účastníka čelil návrhu na zahájení kárného řízení“. V této souvislosti poukázal i na to, že sekretářem Odvolací a revizní komise FAČR se stal JUDr. J. K., asistent (v době uplatnění námitky) předsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladimíra Stiboříka, a že do „causy“ vstoupil i další místopředseda (nynější předseda) Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš, který na podporu JUDr. Bernarda publikoval článek v Lidových novinách.
Z toho, že má „napjaté vztahy“ s vedením Vrchního soudu v Praze, M. V. dovozuje, že se tento poměr k jeho osobě může přenést i na ostatní soudce, a to především soudce úseku obchodního soudnictví, jehož „vedoucí osobou“ je JUDr. Bernard.
K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze se vyjádřili soudci senátu 3 Cmo, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová a Mgr. Michaela Kudějová, a dále soudci senátů 8 Cmo a 12 Cmo, které zastupují senát 3 Cmo, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Gabriela Barančíková, Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová. Shodně uvedli, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a není jim ani známa žádná skutečnost, z níž by bylo možno dovozovat jakýkoli osobní vztah k účastníkům, k jejich zástupcům a k projednávané věci.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučení také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3).
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že posuzoval předpoklady pro vyloučení soudců a rozhodl o námitce podjatosti pouze ve vztahu k těm soudcům, u nichž přichází v úvahu, že budou věc podle rozvrhu práce projednávat a rozhodovat.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku uvedených soudců Vrchního soudu v Praze. Tito soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska §14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci.
Takový vztah přitom nelze dovodit ani z okolností uvedených v námitce podjatosti. I kdyby na základě tvrzení vedlejšího účastníka byl důvod pochybovat o nepodjatosti místopředsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Bernarda, tato skutečnost není důvodem pro vyloučení ostatních soudců obchodního úseku soudu. Závěr, podle něhož není důvod pochybovat o nepodjatosti soudců jen proto, že případně vyloučený soudce je funkcionářem takového soudu (jeho předsedou či místopředsedou), Nejvyšší soud zformuloval v usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 4/2011.
Od závěrů tam uvedených nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat ani v této věci. Lze doplnit, že ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (článek 82 odst. 1 Ústavy) plyne, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku, který však v posuzované věci předložen nebyl; srov. obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 3. května 2012, sp. zn. III. ÚS 141/12, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Cmo 427/2012 (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu