ECLI:CZ:NS:2013:29.NSCR.1.2012.1
KSUL 69 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 1/2012-P4-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice J. N. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 4, o dovolání věřitele č. 4 PPF B2 B. V. soukromé společnosti s ručením omezeným, se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 107XX, Amsterdam, Nizozemské království, identifikační číslo osoby 34186049, zastoupeného JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem, se sídlem v Brně, Třída Kapitána Jaroše 13, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2011, č. j. KSUL 69 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. března 2011, č. j. KSUL 69 INS XY, odmítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „ insolvenční soud “) přihlášku pohledávky věřitele č. 4 PPF B2 B. V. soukromé společnosti s ručením omezeným v rozsahu popření přihlášené pohledávky č. 1 insolvenční správkyní co do částky 63.453,63 Kč (bod I. výroku) a určil, že věřitel č. 4 nadále zůstává účastníkem řízení se zjištěnou nezajištěnou a vykonatelnou pohledávkou ve výši 117.613,22 Kč (bod II. výroku).
K odvolání věřitele č. 4 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soud u.
Dovolání věřitele č. 4 proti usnesení odvolacího soudu, jež je bez dalšího (vzhledem k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněném pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 25/2011, ( dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu), na něž v podrobnostech odkazuje, vysvětlil, že věřitel, jehož přihlášenou pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník jako „nevykonatelnou“ a který zmeškal lhůtu k podání žaloby o určení pravosti nebo výše pohledávky určenou ve vyrozumění (výzvě) insolvenčního správce dle §197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nemá v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, jež se opírá o ustanovení §198 odst. 1 věty třetí insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením §185 insolvenčního zákona, k dispozici (jako účinnou) obranu založenou na tvrzení, že výzvu ignoroval proto, že má za to, že přihlášená pohledávka je pohledávkou „vykonatelnou“ (pro niž platí režim ustanovení §199 insolvenčního zákona).
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení byl na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 29. prosince 2011 (tj. naposledy ve znění zákona č. 188/2011 Sb.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), v insolvenční m řízení použitelného prostřednictvím ustanovení §7 odst. 1 insolvenčního zákona, se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu