ECLI:CZ:NS:2013:29.NSCR.80.2012.1
MSPH 91 INS 6985/2009
sp. zn. 29 NSČR 80/2012-P55-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka JT eko s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 3, Bořivojova 35/878, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27658511, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 6985/2009, o přihlášce pohledávky věřitele č. 54, o dovolání věřitele č. 54 DŘEVOPROGRES s. r. o., se sídlem v Dolním Němčí, Nad Kostelem 390, PSČ 687 62, identifikační číslo osoby 27744108, zastoupeného Mgr. Janem Maráškem, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova 525, PSČ 686 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. července 2012, č. j. MSPH 91 INS 6985/2009, 1 VSPH 780/2012-P55-7, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. dubna 2012, č. j. MSPH 91 INS 6985/2009-P55-2, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky (P 55) věřitele č. 54 DŘEVOPROGRES s. r. o. (bod I. výroku) a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
K odvolání věřitele č. 54 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Soudy vyšly z toho, že věřitel č. 54 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 1.179.474,93 Kč, kterou při přezkumném jednání konaném dne 1. února 2012, jehož se věřitel nezúčastnil, popřel insolvenční správce co do pravosti. Ve vyrozumění o popření pohledávky ze dne 6. února 2012, doručeném věřiteli 9. února 2012, insolvenční správce věřiteli sdělil, že jeho pohledávku při přezkumném jednání „zcela popřel“ z důvodu, že „plnění nebylo poskytnuto v souladu se smlouvou o dílo“.
Na tomto základě odvolací soud - vycházeje z ustanovení §193, §194, §195, §198 odst. 1 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a §13 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen „vyhláška“) - přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, podle něhož lhůta k podání incidenční žaloby věřiteli marně uplynula dne 2. března 2012, čímž nastaly účinky uvedené v §198 odst. 1 insolvenčního zákona a byl dán důvod k postupu podle §185 insolvenčního zákona.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 54 dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel setrvává na názoru, že vyrozumění o popření pohledávky insolvenčním správcem nesplňuje náležitosti vymezené vyhláškou, neboť neobsahuje informaci o tom, zda pohledávka byla popřena „co do pravosti, výše nebo pořadí (čímž je myšleno, že v písemném vyrozumění není uveden ani jeden z těchto povinných důvodů) a rovněž neobsahuje ani stanovisko dlužníka (byť se nevyjádřil)“.
Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, která jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud nicméně dovolání odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud považuje za nepochybné, že účelem vyrozumění dle §197 odst. 2 insolvenčního zákona je poskytnout věřiteli popřené pohledávky, který se neúčastnil přezkumného jednání, při němž byla jeho pohledávka popřena (příp. při tomto jednání nebyl poučen), poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat (k tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento účel je pak nutno mít na zřeteli jak při hodnocení, zda vyrozumění splňuje vyhláškou stanovené náležitosti, tak i v situaci, kdy soud posuzuje, jaké důsledky má absence některého z vyhláškou předepsaných údajů.
Vycházeje z těchto předpokladů, Nejvyšší soud uzavírá, že úsudek odvolacího soudu, podle něhož vyrozumění o popření pohledávky ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona může dostát náležitostem vymezeným vyhláškou i tehdy, neobjeví-li se v jeho textu výslovně slovní spojení popření pohledávky „co do pravosti či do výše“, je-li přesto z obsahu vyrozumění zřejmé, že při přezkumném jednání byla pohledávka dotčeného věřitele popřena insolvenčním správcem co do pravosti, je úsudkem triviálním (odpovídajícím obecnému pojetí poučovací povinnosti soudu v občanském soudním řízení, jehož je insolvenční řízení zvláštním druhem).
Ze skutkového stavu projednávané věci se přitom podává, že zkoumané vyrozumění obsahovalo údaj o tom, že dovolatelova pohledávka ve výši 1.179.474,93 Kč byla „zcela popřena“ z důvodu, že „plnění nebylo poskytnuto v souladu se smlouvou o dílo“. Z uvedeného zjevně plyne, že dovolatelova pohledávka byla popřena co do pravosti, neboť podle insolvenčního správce nevznikla (srov. §193 insolvenčního zákona).
Konalo-li se v dané věci přezkumné jednání po prohlášení konkursu a dlužník se k pohledávce věřitele nevyjádřil, je dále zjevné, že absencí údaje o stanovisku dlužníka ve vyrozumění o popření pohledávky insolvenčním správcem nemohl být (nebyl) dovolatel nijak dotčen na svém právu být poučen, jak dále postupovat v řízení. Tato okolnost proto nemůže v dané věci vést k závěru, že vyrozumění nevyvolalo účinky dle §198 odst. 1 insolvenčního zákona.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za této situace za zbytečné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle §7 odst. 1 insolvenčního zákona.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu