ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.115.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 115/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. února 2013 o dovolání, které podal obviněný F. B. , nar., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 67 To 257/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 76/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného F. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 6 T 76/2012 , byl obviněný F. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití dle §187 odst. 1 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění měl dopustit tím, že „ v noci z 1. 11. 2011 na 2. 11. 2011 v přesně nezjištěné době po půlnoci v bytě v P. – Ch., Z., za nepřítomnosti matky J. B., nar., vešel do pokoje, kde spala na palandách poškozená nezletilá Š. B., nar., a její mladší sestra V. B., nar., nahý si přilehl na palandu, kde spala poškozená nezletilá X.. Y., přičemž nezletilou poškozenou X. Y. začal ošahávat mezi nohama a na prsou, čímž nezletilou poškozenou probudil, ruku jí vsunul pod přikrývku a pod oblečení, přitom jí zasouval prsty do genitálu, což poškozenou nezletilou bolelo, rozbrečela se, obžalovaný zanechal zasouvání prstů do genitálu, snažil se však i následně jí odkrýt, sundat jí kalhoty od pyžama, čemuž se nezletilá poškozená snažila zabránit tím, že si deku držela pod krkem, oblékala si zpět pyžamové kalhoty, obžalovaný přitom chtěl, aby mu šahala na penis s tím, aby dělala, nebo jí „ho tam strčím“, poškozená nezletilá mu tudíž na jeho penis šáhla, obžalovaný začal pak sám masturbovat, přičemž poškozené nezletilé říkal, „ať nebrečí“, že „jí ho tam stejně šoupne“ vyvrcholil přitom na povlečení postele nezletilé poškozené X. Y., které pak ještě sdělil, že „jí ho tam stejně za dva roky strčí“, pláč nezletilé poškozené X. Y. pak probudil její mladší sestru V. B. a obžalovaný tak svého jednání zanechal “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 40 (čtyřiceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 6 T 76/2012, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i trestu, které odůvodnil prostřednictvím své obhájkyně i sám.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 67 To 257/2012 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 67 To 257/2012, podal obviněný dovolání (č. l. 372 – 373), přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, aby bylo za součást jeho dovolání považováno i jím podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný uvedl, že je přesvědčen, že soudy hodnotily všechny provedené důkazy jednostranně a pomíjely skutečnosti svědčící v jeho prospěch. Zdůraznil, že nikdy nebyl soudně trestán za sexuální delikty. V projednávané věci jsou jedinými srovnatelnými důkazy, které byly v řízení provedeny, jeho výpověď a výpověď poškozené X., která byla soudy brána jako zcela pravdivá. Rozpory, která ve své výpovědi uvedla, a tím, co vyplynulo z výpovědi její spolužačky K. Š., které X. celou věc popsala, se soudy obou stupňů nezabývaly, případně je vyložily v jeho neprospěch. Soudy odkázaly na znalecký posudek znalkyně PhDr. Sikorové, podle kterého nemá X. sklon ke zkreslování skutečnosti, nicméně znalkyně neměla možnost při znaleckém zkoumání poznat X. a její osobnost tak dobře, jako její bývalá třídní učitelka Mgr. W., jejíž výslech soud prvního stupně považoval za nadbytečný. Ostatně ani ve svém znaleckém posudku PhDr. Sikorová neuvádí žádné skutečnosti, které by sexuální zneužívání X. potvrzovaly, pouze uvádí, že „pro zneužití by mohl svědčit snad stud a pokles sebevědomí poškozené“, aniž by však měla možnost zkoumat, jaké měla X. sebevědomí před onou událostí. Obviněný dále uvedl, že znalecký posudek zkoumající jeho sexuální orientaci potvrdil, že je zcela normální, přinejmenším pokud jde o věk preferovaných objektů. Z posudku ani nevyplynulo, že by byl sexuálně nezdrženlivý. Z pouhé poznámky znalce před soudem, že sexuálních zločinů se dopouštějí i osoby, u kterých sexuální deviace zjištěna nebyla - tato poznámka nebyla vztažena konkrétně k jeho osobě, ani nebyla blíže specifikována - vzal soud za prokázané, že se předmětného skutku dopustil. Soud prvního stupně zcela pominul skutečnost, že žil v partnerském vztahu s matkou poškozené X., kdy sexuální potřeby byly tímto vztahem plně kompenzovány a neměl proto ani důvod zneužívat nezletilé dítě.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, stejně jako jemu předcházející rozsudek, zrušil a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému řízení a rozhodnutí, popřípadě, aby sám rozhodl o zproštění obžaloby.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 11. 1. 2013 (č. l. 377). Dne 5. 2. 2013 bylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce, kde bylo uvedeno, že se k podanému dovolání obviněného F. B. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut (odmítnut) řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný byl v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 76/2012 zastoupen JUDr. Z. S., a to na základě opatření Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 0 Nt 3352/2011 (č. l. 7). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo dle záznamu ve spisu na č. l. 337 doručováno obviněnému i jeho obhájkyni. Jak vyplývá z údajů na doručenkách (č. l. 337 doručenka do vlastních rukou), zásilka obsahující rozhodnutí odvolacího soudu byla doručena obhájkyni obviněného dne 28. 8. 2012, Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 pak již dne 23. 8. 2012. Obviněnému byla předmětná zásilka doručována na adresu Věznice P.– P., S., P. – P., neboť tento se v předmětné době nacházel ve vazbě. Dle doručenky založené na č. l. 337 byla obviněnému zásilka doručena dne 28. 8. 2012, což bylo obviněným stvrzeno vlastnoručním podpisem obviněného.
Lhůta dvou měsíců pro podání dovolání tedy počala běžet dnem 28. 8. 2012, kdy bylo usnesení doručeno jak obviněnému, tak i jeho obhájkyni. Jelikož konec lhůty připadal na den 28. 10. 2012 (neděle), pokládal se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den, tj. pondělí 29. 10. 2012 . Dovolání obviněného podané prostřednictvím jeho obhájkyně však bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (č. l. 372 – 373) doručeno až dne 4. 12. 2012, když dne 30. 11. 2012 byla zásilka obsahující předmětné dovolání dle přiložené poštovní obálky podána na poštu k přepravě (č. l. 371, popř. 373).
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
IV .
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata