Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.01.2013, sp. zn. 3 Tdo 1558/2012 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1558.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1558.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1558/2012 -27 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2013 o dovolání podaném D. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 134/2010 ze dne 2. června 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 41/2009, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 2 T 41/2009 ze dne 15. února 2010 byl dovolatel uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, a to ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to věcí přesně specifikovaných v citovaném rozsudku. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. O odvolání D. Č. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni soud odvolací usnesením sp. zn. 12 To 134/2010 ze dne 2. června 2010 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal D. Č. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku zopakoval svoji obhajobu s tím, že svoji přítomnost na parkovišti u benzinové pumpy vysvětlil, od počátku trestního řízení svou vinu popíral a obžalobou nebyl předložen jediný důkaz, který by jej spojil s krádeží motocyklů a jejich poškozením. Vyjádřil přesvědčení, že byla prokázána pouze jeho přítomnost v blízkosti odcizených motocyklů, nikoli jeho účast na trestné činnosti. V další části polemizoval se způsobem, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy a jaké závěry z nich vyvodily. To s tím, že provedené důkazy potvrzují jeho výpověď a soud měl postupovat podle zásady in dubio pro reo (to s poukazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky a Evropského soudu pro lidská práva). Poukázal také na skutečnost, že ve věci nebyla provedena řada důkazů, které by prokázaly jeho nevinu, čímž nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Krajský soud v rámci projednání odvolání uvedené vady neodstranil a podané odvolání zamítl. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „vyhověl podanému dovolání a aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Jičíně (správně v Hradci Králové) ze dne 2. června 2010, sp. zn. 12 To 134/2010, a věc vrátil soudu k dalšímu projednání.“ Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které však přípisem ze dne 28. listopadu 2012 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání uplatnil je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy s tím, že byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že pod deklarovaným dovolacím důvodem nelze právně relevantně uplatnit námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje nebo brojí proti způsobu či šíři (ve věci provedeného) dokazování. To proto, že soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a srozumitelně objasnily, proč uznaly dovolatele vinným výše uvedenými činy. Vycházely tak zejména z výpovědí svědků policistů K., Z., J. a F., dále z provedených kriminalistických expertíz (k pachovým stopám na řidítkách odcizených motocyklů, nástrojů, které byly obsahem brašny ležící poblíž dovolatele a byly použity ke spáchání trestné činnosti) a takto správně dospěly k závěru, že dovolatel se dopustil jemu přisuzovaných trestných činů společně s dalšími dosud nezjištěnými pachateli, když o vině dovolatele neměly žádných pochyb. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud takto neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., shledal dovolací soud jeho námitku (poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř., který měl být dán v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí) jako zjevně neopodstatněnou. S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 23. ledna 2013 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/23/2013
Spisová značka:3 Tdo 1558/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1558.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§247 odst. 1 písm. b) tr. zák.
§247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
§247 odst. 2 tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26