ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.285.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 285/2013 -76
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. června 2013 o dovolání podaném MVDr. F. Š. , CSc. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 18. června 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 104/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 4 T 33/2007 ze dne 25. 9. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
O odvolání MVDr. F. Š., CSc., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 752/2007 dne 13. 3. 2008 a to tak, že jej podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. jej nově uznal vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru ukončeným ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. k §249a odst. 2 tr. zák. Dle výroku tohoto rozhodnutí spočívalo jeho trestné jednání v tom, že jako vlastník bytových domů č. ve V. u B., k. ú. H. V., které zakoupil od Pozemkového fondu České republiky (dále jen Pozemkový fond) dle smluv uzavřených dne 10. 3. 2005 s účinností od 1. 4. 2005, ve kterých vzal za skutečnost, že v nemovitostech se nacházejí nájemní byty a jsou uzavřeny nájemní smlouvy s nájemníky I. B., V. B., M. D., V. Ch., E. Ch., J. K., S. K., A. K., nyní B., Z. L., I. L., L. M., E. O., H. P., J. P., M. P., M. R., nyní Z., L. S., I. S., E. S., Z. S., manželi V., J. V. a J. V., o užívání těchto bytů včetně dodávky služeb pronajímatelem, avšak ve snaze dosáhnout jejich vystěhování, jim jednostranně v rozporu s právními předpisy zvýšil nájemné a nezajistil dodávku služeb spojených s užíváním bytů, ač tak byl jako pronajímatel povinen, čehož dosáhl tím, že neuzavřel smlouvu o dodávce tepla a teplé užitkové vody pro dům č., od 1. 5. 2005 v domech č., které mají vlastní kotelnu, nezajistil otop ani obsluhu kotelny, od 1. 5. 2005 a od 1. 7. 2005 neuzavřel smlouvy o dodávce vody pro všechny tyto obytné domy, od 1. 9. 2005 pro ně nezajistil dodávku elektrické energie, přičemž výše uvedené služby nájemníkům neposkytoval nejméně od června 2006, avšak k přerušení dodávek služeb nedošlo, neboť obec V. u B. zajistila dodávku těchto služeb kromě bytových domů č., kde si dodávku tepla a teplé vody zajistili nájemníci na vlastní náklady, přesto v důsledku jednání obžalovaného, které mělo podstatně ztížit užívání bytů, se nájemníci V. Ch., J. K., A. K., nyní B., E. O., J. P., L. S., a manželé V., odstěhovali, neboť se obávali, že služby nebudou zajištěny.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal MVDr. F. Š., CSc., jako osoba oprávněná dovolání a to včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil v podání učiněném prostřednictvím obhájce JUDr. Václava Bubeníka ty, které jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. ř., v podání učiněném prostřednictvím Mgr. Stanislava Němce pak ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 1459/2008 ze dne 25. 2. 2009 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2008 sp. zn. 6 To 752/2007, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 4 T 33/2007. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, když při novém rozhodování bude tento soud ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud.
Následně byl dovolatel rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 104/2009 ze dne 9. března 2010 uznán vinným pokusem k trestnému činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle ustanovení §8 odst. 1 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) k §249a odst. 2 tr. zák., který byl spatřován ve skutečnosti, že jako vlastník bytových domů ve V. u B., katastrální území H. V., které zakoupil od Pozemkového fondu České republiky (dále jen Pozemkový fond) dle smluv uzavřených dne 10. 3. 2005 s účinností od 1. 4. 2005, ve kterých vzal za skutečnost, že v nemovitostech se nacházejí nájemní byty a jsou uzavřeny nájemní smlouvy s nájemníky I. B., V. B., M. D., V. Ch., E. Ch., J. K., S. K., A. K., nyní B., Z. L., I. L., L. M., E. O., H. P., J. P., M. P., M. R., nyní Z., L. S., I. S., E. S., Z. S., manželi V., J. V. a J. V., o užívání těchto bytů včetně dodávky služeb pronajímatelem, avšak ve snaze dosáhnout jejich vystěhování, jim jednostranně v rozporu s právními předpisy zvýšil nájemné a nezajistil dodávku služeb spojených s užíváním bytů, ač tak byl jako pronajímatel povinen, čehož dosáhl tím, že neuzavřel smlouvu o dodávce tepla a teplé užitkové vody pro dům od 1. 5. 2005 v domech, které mají vlastní kotelnu, nezajistil otop ani obsluhu kotelny, od 1. 5. 2005 a od 1. 7. 2005 neuzavřel smlouvy o dodávce vody pro všechny tyto obytné domy, od 1. 9. 2005 pro ně nezajistil dodávku elektrické energie, přičemž výše uvedené služby nájemníkům neposkytoval nejméně od června 2006, avšak k přerušení dodávek služeb nedošlo, neboť obec V. u B. zajistila dodávku těchto služeb kromě bytových domů č., kde si dodávku tepla a teplé vody zajistili nájemníci na vlastní náklady, přesto v důsledku jednání obžalovaného, které mělo podstatně ztížit užívání bytů, se nájemníci V. Ch., J. K., A. K., nyní B., E. O., J. P., L. S., a manželé V., odstěhovali, neboť se obávali, že služby nebudou zajištěny . Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
O odvolání MVDr. F. Š., CSc., proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 19. listopadu 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek uvedených v 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele uznal nově vinným pokusem trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle ustanovení §8 odst. 1 tr. zák. k §249a odst. 2 tr. zák., který byl spatřován ve skutečnosti, že jako vlastník bytových domů ve V. u B., k. ú. H. V., které zakoupil od Pozemkového fondu České republiky (dále jen Pozemkový fond) dle smluv uzavřených dne 10. 3. 2005 s účinností od 1. 4. 2005, ve kterých vzal za skutečnost, že v nemovitostech se nacházejí nájemní byty a jsou uzavřeny nájemní smlouvy s nájemníky I. B., M. D., V. Ch., E. Ch., J. K., S. K., A. K., nyní B., Z. L., I. L., L. M., E. O., H. P., J. P., M. P., M. R., nyní Z., L. S., I. S., E. S., Z. S., manželi V., J. V. a J. V., o užívání těchto bytů včetně dodávky služeb pronajímatelem, avšak ve snaze dosáhnout jejich vystěhování těmto nezajistil dodávku služeb spojených s užíváním bytů, ač tak byl jako pronajímatel povinen, čehož dosáhl tím, že neuzavřel smlouvu o dodávce tepla a teplé užitkové vody pro dům, od 1. 5. 2005 v domech, které mají vlastní kotelnu, nezajistil otop ani obsluhu kotelny, od 1. 5. 2005 a od 1. 7. 2005 neuzavřel smlouvy o dodávce vody pro všechny tyto obytné domy, od 1. 9. 2005 pro ně nezajistil dodávku elektrické energie, přičemž výše uvedené služby nájemníkům neposkytoval nejméně od června 2006, avšak k přerušení dodávek služeb nedošlo, neboť obec V. u B. zajistila dodávku těchto služeb kromě bytových domů, kde si dodávku tepla a teplé vody zajistili nájemníci na vlastní náklady, přesto v důsledku jednání obžalovaného, které mělo podstatně ztížit užívání bytů, se nájemníci V. Ch., J. K., A. K., nyní B., E. O., J. P., L. S., a manželé V., odstěhovali, neboť se obávali, že služby nebudou zajištěny . Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal MVDr. F. Š., CSc., dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. ř. Z podnětu jeho dovolání Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. proto zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř., zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud následně rozhodl dne 18. června 2012 rozsudkem sp. zn. 6 To 271/2010 tak, že uznal F. Š. vinným pokusem k trestnému činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle §8 odst. 1 k §249a odst. 2 tr. zák., které byl spatřován ve skutečnosti, že „jako vlastník bytových domů ve V. u B., k. ú. H. V., které zakoupil od Pozemkového fondu ČR dle smluv uzavřených dne 10. 3. 2005 s účinností od 1. 4. 2005, ve kterých vzal za skutečnost, že v nemovitostech se nacházejí nájemní byty a jsou uzavřeny nájemní smlouvy s nájemníky M. D., V. Ch., J. K., S. K., A. K., nyní B., Z. L., I. L., H. P., J. P., L. S., Z. S. a manželi V. o užívání těchto bytů včetně dodávky služeb pronajímatelem, osobně nezajistil dodávku služeb spojených s užíváním bytů, ač tak byl jako pronajímatel povinen, když od data 1. 7. 2005 odmítl uzavřít smlouvu o dodávce vody pro obytné domy s dodavatelem Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a. s., takže v době od 1. 7. 2005 do 12. 2. 2006 byla voda dodavatelem, do obytných domů dodávána provizorně - bez smlouvy, jen proto, aby se nájemníci bytů nedostali do svízelné situace v důsledku protiprávního jednání obžalovaného, a k uzavření smlouvy o dodávce vody došlo až poté, co obžalovaný dne 6. 2. 2006 udělil plnou moc všem nájemníkům, přičemž A. Š. jako jediná plnou moc obžalovaného akceptovala a dne 13. 2. 2006 jako odběratel uzavřela smlouvu o dodávce vody s dodavatelem Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a. s., pro sebe i ostatní nájemníky.“ Za výše uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal F. Š. opět dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. ř. a následně v textu dovolání dále i ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v jeho případě spatřuje „důvody probíhajícího politického procesu.“ Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že skutek popsaný ve výroku odsuzujícího rozsudku není trestným činem, za který jej soudy považují, když dle jeho přesvědčení se nejedná o žádný trestný čin. Uvedl, že tvrzení ve výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu spočívající v tom, že soud jednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2012, není tvrzení pravdivé, neboť soud jednal i ve dnech 28. 5. 2012 a 14. 6. 2012. Dále uvedl, že tvrzení odvolacího soudu, že jednal o rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. března 2010, sp. zn. 1 T 104/2009, je nepravdivé, stejně jako skutečnost, že jednal z podnětu odvolání dovolatele a nebyly tak dány zákonné podmínky pro to, aby soud mohl rozhodnout za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. Podotkl, že věděl, že předmětné nemovitosti nebyly doposud zkolaudovány, když navíc osoby uvedené ve výroku rozsudku mají uzavřené nájemní smlouvy na nemovitost čp. Vyjádřil přesvědčení, že nebyl povinen zajišťovat služby spojené s užíváním bytu výhradně osobně. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné ve vztahu k §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. To proto, že dne 4. 3. 2009 vznesl námitku podjatosti vůči policejnímu inspektorovi Policie ČR prap. Bc. M. Š., o které nebylo doposud rozhodnuto, tudíž „obvinění z trestného činu jest nicotným dokladem, nicotnou listinou, a jest naplněn stav předpokládaný §11 odst. 1 písm. b) tr. ř.“ Dovolatel tvrdí, že doposud nenabylo právní moci usnesení Policie ČR, Okresní oddělení Bruntál ze dne 17. 5. 2006, tvrdí, že obžaloba ze dne 19. 2. 2007 vydaná Okresním státním zastupitelstvím v Bruntále „jest vydána v rozporu s trestním řádem a tudíž doposud nenastaly podmínky pro zahájení trestního řízení ve věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 1 T 104/2009, podle názoru podepsaného doposud nebyla podána zákonná žaloba ve věci.“ K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, dovolatel toliko to, že „pokud rozhodoval soudce, který nebyl zákonným soudcem ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zakládá to stav, kdy rozhodoval soudce, který v dané věci rozhodovat neměl.“ V dalším textu se pak k tomuto dovolacímu důvodu vrátil s tím, že rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen, neboť „obsazení soudu, jež ve věci rozhodl, jest v příkrém rozporu s Rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2012, vydaném předsedou Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2011 pod sp. zn. Spr 3813/2011.“ Tím došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, jež je mu ústavně garantováno. Dále poukázal na skutečnost, že dle jeho názoru rozhodoval místně nepříslušný soud. Zopakoval svoje tvrzení, že pokud by skutečně spáchal jemu přisuzovaný trestný čin, stalo by se tak v místě realitní kanceláře, která provádí správu jeho bytů. Uvedl, že odvolací soud rozhodl přesto, že 17. 6. 2012 bylo na podatelnu Nejvyššího soudu doručeno podání s návrhem na rozhodnutí o místní příslušnosti. V další části podaného dovolání odkázal na §18 odst. 1 trestního zákoníku (účinného od 1. 1. 2010) s tím, že v žádném případě nevěděl a vědět nemohl, že oprávněnými jsou i osoby, které mají nájemní smlouvy na byty v jiných domech, než on vlastnil a dále odkázal na §19 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že „nevěděl a vědět nemohl, že hrazení spotřebovaných služeb v předmětných domech bez uzavřených smluv na jejich dodávku, tudíž zajištění služeb v celém rozsahu mimosmluvně jest trestným činem, obžalovaný byl a je přesvědčen dodnes, že ustanovení §249a a i ustanovení §8 odst. 1 trestního zákona platí i pro případ, že jsou služby v celém rozsahu mimosmluvně zajišťovány.“ Vyjádřil přesvědčení, že v rámci řízení ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 104/2009 u Okresního soudu v Bruntále žádné důkazy prováděny nebyly a pokud „odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí z hlavního líčení v právní věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 4 T 33/2007, pak vycházel z právně neplatných skutečností, jež byly v celém rozsahu zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 3 T 1459/2008 a v žádném případě nemohou být podkladem pro rozhodnutí v napadeném rozsudku.“ V uvedeném jsou dovolatelem spatřovány znaky politického procesu. Další pasáž dovolání je věnována dovolatelovým připomínkám k odůvodnění napadeného rozsudku, zejména opakovaně vyjádřil svůj názor, že odvolací soud nejednal o jeho odvolání, připomněl svou žádost „by v soudním řízení byl odsouzenec označován bez akademického a bez vědeckého titulu. Jest více než pravděpodobné, že uvedenými různými označeními odsouzence a nerespektováním jeho přání neužívat akademický a vědecký titul soud v tomto politickém procesu se odsouzenci vysmívá, předvádí aroganci své neomezené moci ve snaze psychicky odsouzence zdeptat, což autor napadeného rozsudku ze své činnosti pro minulý režim jistě dobře zná.“ Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. dovozuje dovolatel ze skutečnosti, že dne 14. 6. 2012 vznesl námitku podjatosti předsedy senátu JUDr. Milana Ihnáta, když tento rozhodl usnesením, že vyloučen není. Do tohoto usnesení podal dovolatel stížnost, o které doposud nebylo rozhodnuto. Za tohoto procesního stavu nebyl dle dovolatele senát 6 To oprávněn dne 18. 6. 2012 ve věci rozhodnout a „ať již řízení o námitce podjatosti dopadne jakkoliv, dne 18. 6. 2012 ve věci rozhodl vyloučený orgán, pan předseda Krajského soudu v Ostravě JUDr. Milan Ihnát. Námitka podjatosti nemá odkladný účinek. Nikdo není oprávněn předjímat rozhodnutí soudu. V tomto jsou spatřovány přímé znaky politického procesu.“ Dále uvedl, že „pokud soud došel k nesprávnému názoru, že jednání dovolatele ve věci je nutné posoudit podle ust. §8 odst. 1 tr. z., pak v ten okamžik věděl a prokázal, že byly plně naplněny ustanovení §8 odst. 3 písmeno a) tr. z. a soudem nesprávně tvrzená trestnost okamžitě zanikla. Pokud by byla nutnost naplnění i části podmínky ustanovení §8 odst. 3 písmeno a) tr. z., a to upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu, pak by ve vztahu k ust. §249a tr. z. a ust. §208 tr. z. jest možno každého majitele nájemního bytu stíhat, ustíhat a v případě dovolatele jako recidivistu odsoudit na tvrdo. Jest možno kriminalizovat vlastnické právo k bytům, jak se v tomto sedmiletém řízení probíhajícího politického procesu děje.“ V další části dovolání shrnul probíhající trestní řízení s tím, že opět zdůraznil, že odvolací soud neprovedl žádné důkazy, nájemní smlouvy byly uzavřeny na jiné domy než on vlastní, zpochybnil svědeckou výpověď svědkyně P. (starostky obce), popřel, že by měl záznam v opise rejstříku trestů z roku 2006, neboť v této věci má probíhat řízení u Evropského soudu pro lidská práva. Dále poukázal na skutečnost, že všechny služby byly dodávány a že takovéto bezesmluvní hrazení dodávaných médií nemůže být základem pro rozhodnutí o spáchání trestného činu. K výpovědi J. P., starostky obce V., uvedl, že tato dodávala vodu do domu č. p., ač neměla k této činnosti žádné oprávnění. Vyjádřil přesvědčení, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, že i státní zástupce JUDr. Pavel Šára byl podjatý, byla mu znemožněna jeho obhajoba a soud mu nepřipustil pronést závěrečnou řeč. Na základě výše uvedeného závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „rozhodl o předmětném dovolání jako o přijatelném, toto dovolání meritorně projednal a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2012 č. j. 6 To 271/2010-1550 a rozhodl v souladu s právem.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tento dovolací důvod je dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. V ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. se výslovně hovoří pouze o věcné nepříslušnosti soudu. Proto dle státního zástupce námitka, podle které měl ve věci rozhodovat Okresní soud ve Svitavách, se týká příslušnosti místní a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Námitka, podle které ve věci nerozhodoval zákonný soudce, je natolik obecná a nekonkrétní, že není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, stejné je i nekonkrétní tvrzení o rozporu obsazení soudu s rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uvedl, že tento dovolací důvod je dán v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Důvody vyloučení se musí týkat orgánu, který ve věci rozhodl. Tímto orgánem byl Krajský soud v Ostravě; pokud tedy dovolatel zmiňuje podjatost státního zástupce JUDr. Šáry, lze tuto argumentaci bez dalšího označit za bezpředmětnou. Jinak státní zástupce v obecné rovině uvedl, že ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mj. soudce nebo přísedící, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat s tím, že dovolatel neuvádí v dovolání žádné skutečnosti, ze kterých by vyplýval nějaký konkrétní osobní vztah JUDr. Ihnáta k věci nebo k osobám, kterých se veřejné zasedání před odvolacím soudem týkalo, přičemž samotná skutečnost, že dovolatel vznesl námitku podjatosti, samozřejmě důvody vyloučení uvedeného soudce z vykonávání úkonů trestního řízení nezakládá. Uzavřel tedy, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud je vůbec lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že tento dovolací důvod je dán v případě, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Dovolatel odkazuje na důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. že trestní stíhání je promlčeno. Promlčecí doba trestného činu podle §249a odst. 2 trestního zákona činila tři léta (§67 odst. 1 písm. d/ tr. ř.). Vytýkaného jednání se podatel dopustil v polovině roku 2005. Usnesení o zahájení trestního stíhání, které podle dřívější i současné právní úpravy bylo úkonem přerušujícím promlčení, bylo podateli doručeno již dne 6. 6. 2006. S ohledem na tyto časové souvislosti tedy promlčení trestního stíhání nepřicházelo v předmětné věci v úvahu. Námitky dovolatele, týkající se údajné podjatosti policejního orgánu k postupu státního zástupce při rozhodování o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, jsou z hlediska zákonných podmínek promlčení, resp. nepřípustnosti trestního stíhání, zcela bezpředmětné. Pro úplnost dodal, že ze spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, nevyplývá, že by státní zástupce udělil policejnímu orgánu pokyn k postupu podle §160 odst. 1 tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Konstatoval, že věcí se již opakovaně zabýval dovolací soud, přičemž v usnesení ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 385/2011, kategoricky konstatoval, že předmětné nemovitosti jsou způsobilé být předmětem nájmu bytu a že uživatelé bytů v těchto bytových domech vlastněných dovolatelem jsou osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení §249a odst. 2 tr. zák. Současně Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, že dovolatel si byl vědom toho, že předmětné nemovitosti jsou užívány k bydlení a že existují nájemní smlouvy, které se zavázal respektovat, když ostatně jedním z jeho prvních kroků po nabytí uvedených nemovitostí bylo zvýšení nájmu. Poukázal tedy na skutečnost, že pokud dovolatel opět tvrdí, že nemohlo dojít k uzavření platných nájemných smluv, popř. dokonce, že nájemní smlouvy se týkaly jiných nemovitostí, pak tyto námitky de facto směřují proti výše citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu a jsou s ohledem na ustanovení §265n tr. ř. nepřípustné. Připomněl, že Nejvyšší soud dále konstatoval, že je nutno zabývat se otázkou, zda plné moci vystavené dovolatelem nájemníkům byly způsobilé k tomu, aby k uzavření předmětných smluv mohlo dojít, případně v jakém časovém horizontu, neboť toto zjištění je klíčové pro posouzení, zda jednání dovolatele obsahuje trestněprávní rozměr. Současně ovšem Nejvyšší soud konstatoval, že v případě neuzavření smlouvy o dodávce vody, kdy dovolatel tuto vypověděl ke dni 30. 6. 2005 a plnou moc udělil až v únoru 2006, se bezpochyby jedná o pokus dovolateli přisuzovaného trestného činu, neboť k zastavení dodávky vody v tomto období nedošlo pouze v důsledku okolností nezávislých na vůli dovolatele. Situaci ohledně dodávek dalších služeb (dovolateli bylo původně přičítáno též nezajištění dodávek tepla a teplé vody a elektrické energie) však Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu znovu posoudit, a to též s přihlédnutím k občanskoprávní a obchodněprávní judikatuře Nejvyššího soudu. V posledním odsuzujícím rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě byl popis protiprávního jednání dovolatele omezen na nezajištění dodávek vody v důsledku neuzavření smlouvy s dodavatelem Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a. s. Státnímu zástupci tedy není tudíž jasné, proč podatel opakovaně zdůrazňuje, že Obec V. nebyla oprávněna k dodávkám tepla. Skutečnost, že odvolací soud podrobněji nevyložil, proč do popisu skutku nepojal jednání obviněného týkající se dodávek dalších služeb, a pouze obecně odkázal na závazný právní názor Nejvyššího soudu, v žádném případě nezakládá vadu soudního rozhodnutí ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznil, že vady týkající se toliko odůvodnění soudního rozhodnutí ostatně ani nelze v dovolání vytýkat (§265a odst. 4 tr. ř.). Za této situace lze prakticky za jedinou relevantně uplatněnou argumentaci, kterou se Nejvyšší soud dosud výslovně nezabýval, považovat námitku, kterou se podatel domáhá aplikace ustanovení §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. To s tím, že trestnost pokusu trestného činu podle citovaného ustanovení trestního zákona zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu. V předmětné trestní věci šlo ze strany dovolatele o tzv. ukončený pokus, když tím, že odmítl uzavřít smlouvu o dodávce vody, a navíc i písemně sdělil dodavateli, že není překážky k přerušení dodávky vody a že od 30. 6. 2005 nebude hradit žádnou vodu, protože by šlo o dodávky vody proti jeho vůli (str. 5 rozhodnutí odvolacího soudu), učinil vše, co považoval za potřebné k dokonání trestného činu, tj. k přerušení dodávky vody nájemníkům. K zániku trestnosti by tedy nestačilo, aby dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu, ale bylo by též nutné, aby odstranil nebezpečí, které hrozilo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého pokusu. V předmětné věci však dle státního zástupce nelze dospět k závěru, že by dovolatel od dalších kroků směřujících k přerušení dodávky vody upustil dobrovolně. Učinil tak totiž pod vlivem překážky, kterou nemohl překonat; dovolatel totiž dost dobře nemohl něco změnit na vstřícném postoji firmy Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a. s., k nájemníkům, když tato firma v dodávkách vody i při neexistenci smlouvy pokračovala. Navíc již v říjnu roku 2005 bylo na dovolatele starostkou obce V. u B. J. P. podáno trestní oznámení. Taktéž nelze dle státního zástupce hovořit o tom, že by podatel odstranil nebezpečí, které vzešlo z podniknutého pokusu. O takovémto odstranění nebezpečí by bylo podle jeho názoru možno hovořit pouze v případě, že by dovolatel – byť s několikaměsíčním prodlením – uzavřel příslušnou smlouvu. Vystavením plných mocí pro nájemníky snad dovolatel do určité míry usnadnil odstranění nebezpečí přerušení dodávky vody, toto nebezpečí však bylo odstraněno až ve výroku o vině popsaným aktivním jednáním nájemnice A. Š. Tvrzení dovolatele, že mimosmluvně poskytované služby hradil, nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy. Podle skutkového zjištění uvedeného na str. 6 rozhodnutí odvolacího soudu byla voda odebraná za období od 1. 7. 2005 do února 2006 uhrazena z prostředků nájemníků, přičemž provedení úhrady opět zajistila A. Š. Důvodná dle státního zástupce konečně není ani námitka týkající se nedostatečného vyjádření subjektivní stránky trestného činu. Pokud je ve skutkové větě uvedeno, že dovolatel uzavřel kupní smlouvy týkající se předmětných nemovitostí při respektování skutečnosti, že se v nich nacházejí nájemní byty, ke kterým je pronajímatel povinen zajistit dodávku služeb, a současně je popsáno jednání dovolatele spočívající v odmítnutí uzavření smlouvy o dodávce vody, pak z těchto skutkových zjištění dostatečně vyplývá existence úmyslného zavinění na straně obviněného. Úmyslné zavinění na straně pachatele nemusí být v tzv. skutkové větě vyjádřeno výslovně; postačuje, aby zde byly uvedeny takové skutkové okolnosti, ze kterých existence úmyslu jednoznačně vyplývá. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. podatel žádné námitky neuvedl, tedy k tomuto dovolacímu důvodu dle státního zástupce nelze v dovolacím řízení přihlížet. Uzavřel proto, že ty námitky obviněného Š., které jsou podřaditelné pod formálně deklarované dovolací důvody, jsou zjevně nedůvodné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde takto ve svém celku o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. K této námitce dovolatel uvedl toliko, že „obsazení soudu, jež ve věci rozhodl, jest v příkrým rozporem s Rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2012, vydaném předsedou Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2001 pod sp. zn. Spr 3813/2011,“ když žádné konkrétní porušení rozvrhu práce však nenamítl. Takováto námitka tedy není způsobilá založit dovolací přezkum. Nicméně jako obiter dictum je možno uvést, že odvolací soud rozhodoval ve složení senátu JUDr. Ihnát, JUDr. Pacík a JUDr. Tajdus. JUDr. Ihnát a JUDr. Pacík byli členy senátu 6 To již od počátku roku 2012, JUDr. Tajdus byl do senátu zařazen Změnou č. 3 Rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2012, účinnou od 1. 4. 2012. Do oboru působnosti tohoto senátu přitom dle rozvrhu práce spadaly opravné prostředky proti rozhodnutím Okresního soudu Bruntál (což je případ dovolatele). Lze tedy konstatovat, že soud rozhodoval v souladu se svým rozvrhem práce a dovolatelovo ústavně garantované právo na zákonného soudce bylo zachováno. Taktéž námitka místní nepříslušnosti soudu nespadá obsahově pod deklarovaný dovolací důvod, ale ani pod žádný z dalších, zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. I k této námitce lze však (ve stručnosti) uvést, že místem spáchání trestného činu jsou nepochybně domy, v nichž jsou byty, do jejichž užívání dovolatel svým jednáním neoprávněně zasáhl, a tedy ve věci rozhodoval místně příslušný soud.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil s tím, že dne 14. 6. 2012 na veřejném zasedání vznesl námitku podjatosti vůči JUDr. Ihnátovi. O této námitce rozhodl Krajský soud usnesením sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 14. 6. 2012 tak, že podle §30 odst. 1 tr. ř. a §31 odst. 1 tr. ř. není JUDr. Ihnát vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci dovolatele. Proti tomuto usnesení podal dovolatel stížnost, o které rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 5 To 79/2012 ze dne 17. 10. 2012 (č. l. 1580) tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Jak správně uvedl ve svém podání dovolatel, stížnost neměla odkladný účinek, proto její podání nebránilo dokončení probíhajícího úkonu trestního řízení (tedy veřejného zasedání). JUDr. Ihnát nebyl vyloučen z úkonů trestního řízení (což následně potvrdil i stížnostní soud), a proto nedošlo k naplnění namítaného (deklarovaného) dovolacího důvodu.
Důvod dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže by bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v §11 odst. 1 tr. ř. nebo v §11a tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku), a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolatel tento důvod uplatnil v souvislosti se skutečností, že měl dne 4. 3. 2009 podat námitku podjatosti vůči B. M. Š., policejnímu inspektorovi Policie České republiky, tento se do podané námitky nevyjádřil, tudíž má být trestní stíhání promlčeno podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Této dovolatelově námitce nelze přiznat jakékoli opodstatnění. Jednak deklarovaná námitka není součástí spisu, navíc v měsíci březnu 2009 bylo trestní řízení již ve fázi, kdy bylo skončeno první řízení o dovolání před Nejvyšším soudem a proběhla i celá řada dalších úkonů, které podle původní i současné právní úpravy stavěly běh promlčecí doby (§34 odst. 4 tr. zákoníku a §67 odst. 3 tr. zák.).
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem tak nemůže být uplatněna ta část námitek, jejímž prostřednictvím dovolatel předložil dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější verzi sutkového děje) a vlastní způsob hodnocení (ve věci provedených důkazů), přičemž takovéto námitky nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny pod žádným dalším (ze zákonem taxativně stanovených) dovolacích důvodů. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a podrobně vysvětlily, proč uznaly dovolatele vinným výše uvedeným trestným činem a proč neuvěřily jeho obhajobě, když tak vycházely zejména z výpovědi nájemníků předmětných nemovitostí, z výpovědí dodavatelů označených služeb, z výpovědi starostky obce J. P., výpovědí samotného dovolatele, svědka Ing. V., M. D. a A. Š. a dále z celé řady listinných důkazů (výpis z katastru nemovitostí, výpis ze živnostenského rejstříku dovolatele, z dopisu dovolatele Severomoravským vodovodům a kanalizacím, a. s., ze dne 26. 8. 2005 na č. l. 457 a dalších listinných důkazů založených na č. l. 452-467). Stejně tak nemohou být právně relevantně pod deklarovaným dovolacím důvodem uplatněny námitky procesního charakteru týkající se zahájení trestního stíhání (i když lze ve stručnosti uvést, že tato otázka byla již v průběhu trestního řízení několikrát řešena) či nahlížení do spisu a pořizování nahrávek protokolů či opisů jiných částí spisu, když dovolání je mimořádný opravný prostředek s taxativně vymezeným okruhem dovolacích důvodů, které slouží k odstranění závažných právních vad předchozího trestního řízení. V rámci dovolacího řízení se nelze ani úspěšně dovolávat (bez bližšího) neúplnosti provedeného dokazování či nesprávnosti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Nelze se též zabývat námitkami dovolatele týkajících se ustanovení nového trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) o omylech, když na věc byl správně (v souladu s pravidly časové působnosti trestních zákonů) aplikován trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb.), když je však namístě současně uvést, že co se týká úmyslu dovolatele spáchat trestný čin, bude o této otázce pojednáno níže. Pokud by obsahem dovolání byly pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř.
Trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.
Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odst. 2 téhož ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Podle §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. trestnost pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu.
Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dovolatel nabyl vlastnické právo k bytovým domům s tím, že bude dále respektovat stávající nájemní smlouvy a poskytovat nájemníkům služby (jako jejich dřívější majitel, Pozemkový fond ČR), čehož si musel být dovolatel vědom. Co se týká námitky dovolatele, že nájemníci uvedení ve výroku napadeného rozsudku mají uzavřeny nájemní smlouvy na domy v jinak číslovaných domech, než jsou ty, které on koupil, k té je třeba uvést, že v obci došlo k přečíslování domů (viz výpisy z katastru nemovitostí na č. l. 6, 247), a skutečnost, že předmětní nájemci měli právní vztah k domům koupených dovolatelem, vyplývá jasně z Dodatku č. 1/2005 ke smlouvě o převodu privatizovaného majetku č. 312/04 (č. l. 30), který dodavatel podepsal dne 6. 4. 2005, a ve kterém jsou tito nájemníci jmenovitě uvedeni. Dovolatel odmítl uzavřít smlouvu o dodávce vody do těchto nemovitostí, když k datu 30. 6. 2005 původní smlouvu vypověděl. Následně na základě plné moci udělené dovolatelem uzavřela svým jménem za ostatní uživatele smlouvu paní A. Š. Do té doby byla voda do předmětných nemovitostí dodávána pouze z dobré vůle dodavatele. Je nepochybné, že bylo povinností dovolatele, jakožto majitele předmětných bytů, uzavřít příslušné smlouvy o dodávce vody, když tato povinnost vyplývá přímo ze zákona č. 274/2001 Sb. (konkrétně jeho ustanovení §8), neboť nájemníci jim udělené plné moci (jakožto dvoustranný právní úkon) neakceptovali. V daném případě tedy není možné přisvědčit námitce dovolatele, že mělo být aplikováno ustanovení §8 odst. 3 písm. a) tr. zák., když k přerušení dodávky nedošlo pouze na základě okolností zcela nezávislých na vůli dovolatele a pokud by bylo postupováno standardním postupem, k dodávce vody by v rozhodném období nedocházelo a trestný čin by byl dokonán.
Důvodná není ani námitka, jejímž prostřednictvím chtěl dovolatel zřejmě namítnout nedostatečné vyjádření subjektivní stránky trestného činu (tedy úmyslu). To proto, že ve skutkové větě je výslovně uvedeno, že dovolatel uzavřel kupní smlouvy týkající se předmětných nemovitostí při respektování skutečnosti, že se v nich nacházejí nájemní byty, ke kterým je pronajímatel povinen zajistit dodávku služeb, a současně je popsáno jednání dovolatele spočívají v odmítnutí uzavření smlouvy o dodávce vody. Z těchto skutkových zjištění dostatečně vyplývá existence úmyslného zavinění na straně dovolatele, když úmyslné zavinění na straně pachatele nemusí být v tzv. skutkové větě vyjádřeno výslovně; postačuje, aby zde byly uvedeny takové skutkové okolnosti, ze kterých existence úmyslu jednoznačně vyplývá. To ostatně vyplynulo i z provedeného dokazování, kdy bylo prokázáno, že dovolatel předmětné nemovitosti kupoval s tím, že jsou v nich byty s nájemci, kteří mají uzavřeny nájemní smlouvy, tuto skutečnost svým podpisem akceptoval a není tedy rozhodné, zda dle jeho názoru byly nemovitosti určeny k bydlení či nikoli (ostatně v tomto směru lze odkázat na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 385/2011 ze dne 2. 11. 2011).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel žádné námitky neuvedl a Nejvyšší soud se tedy přezkumem ve smyslu tohoto dovolacího důvodu nezabýval a zabývat ani nemohl.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka