ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.304.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 304/2013 -18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. dubna 2013 o dovolání podaném M. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 454/2012 ze dne 15. 1. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 45/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 2 T 45/2012 ze dne 27. 9. 2012 byl dovolatel uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin (pomoc k němu) byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal M. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 7 To 454/2012 ze dne 15. 1. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. Č. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho trestná činnost v předmětné věci nebyla prokázána, zejména to, že se se spoluobviněným R. S. na jejím spáchání předem domluvili a nebylo ani prokázáno, že by se na posuzovaném přečinu krádeže jakkoli účastnil. V této souvislosti poukázal na rozdílné a nejednoznačné výpovědi svědků (blíže neoznačených) s tím, že byl automaticky obviněn pouze s ohledem na svou kriminální minulost. Provedené důkazy potom soudy hodnotily nepřiměřeně a k jeho tíži, přičemž měly důvod aplikovat zásadu in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadená rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K takto podanému dovolání obdržel dne 13. 3. 2013 Nejvyšší soud přípis státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, v němž sděluje, že nepovažuje za potřebné se k němu věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení ve věci učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného jednání nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě čekal pouze na spoluobviněného S., aniž by se s ním na něčem domlouval. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč vycházely ze svědecké výpovědi M. H., kterou správně kvalifikovaly jako neměnnou a konzistentní, doplněnou i svědeckou výpovědí policisty M. N., který byl operačním důstojníkem vyslán na místo činu. Námitky dovolatele tak nejsou ve svém celku způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka