ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.348.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 348/2013 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. dubna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným A. V. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 6 To 205/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 136/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 30 T 136/2011, byl obviněný A. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na tom skutkovém základě, že „nejméně dne 25. 8. 2011 kolem 00.25 hodin v P., ulicí P. směrem z centra města, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Superb, přestože věděl, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2011, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2011, sp. zn. 2 T 53/2011, uložen, mimo jiné, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 roků“. Za to a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 3 T 102/2011, byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu soud uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 6 To 205/2012, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 6. 2012 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Na tomto místě je zároveň třeba uvést, že usnesením ze dne 14. 1. 2013, č. j. 30 T 136/2011-202, Obvodní soud pro Prahu 5 podle §368 tr. ř. vyslovil, že obviněný A. V. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a podle č. I odst. 1. této amnesie se mu promíjí nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl v této trestní věci uložen rozsudkem soudu prvního stupně (viz shora). Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 3. 2013.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. V. dne 29. 10. 2012 dovolání , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) připustil, že ode dne 26. 7. 2010 řídil motorové vozidlo s vědomím, že pozbyl řidičského oprávnění v souvislosti s plnou ztrátou bodů v evidenční kartě řidiče. Následně byl v období od 17. 8. 2010 do 25. 8. 2011 celkem pětkrát přistižen při jízdě bez platného řidičského oprávnění. Takto si počínal vlivem tehdejších rodinných poměrů, kdy se snažil finančně zabezpečit své blízké. Jeho manželka je od roku 2007 na mateřské dovolené, mají spolu tři nezletilé děti, z nichž poslední syn je vážně nemocen a po svém narození musel být dlouhodobě hospitalizován. Manželka je osobou samostatně výdělečně činnou a on jí pomáhal s podnikatelskými aktivitami. Při vážném onemocnění syna zůstala veškerá tíha podnikání a tím i zabezpečení živobytí na jeho osobě. Přesto s manželkou nikdy nebyli evidováni jako uchazeči na úřadu práce a nečerpali žádné sociální dávky. Tyto skutečnosti však soud prvního stupně podle dovolatele nezajímaly, nijak se jimi nezabýval, stejně jako jeho zdravotním stavem, který s ohledem na dlouholeté astma není nejlepší, jak dokládal i lékařskými zprávami. Dovolatel si je vědom svého pochybení, celá záležitost ho mrzí a má na něj velice tíživý dopad, ale rozhodně nejednal z důvodu přezírání soudního rozhodnutí.
V další části dovolání připomněl svá odsouzení v trestních věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 57/2011, u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 2 T 53/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 140/2011. Namítl, že se ve všech případech jednalo o dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, a proto mu měl být postupem podle §45 tr. zákoníku uložen jeden společný trest. Dovolatel je současně přesvědčen, že soud při ukládání trestu nepřihlédl k zásadám uvedeným v §39 odst. 1 tr. zákoníku ani k polehčujícím okolnostem podle ustanovení §41 tr. zákoníku. Uložený trest proto považuje za nepřiměřeně přísný.
Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „zrušil podle ustanovení §265k tr. ř. výrok o vině a trestu“ a podle §265l odst. 1 tr. zákoníku věc vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k vydání nového rozhodnutí. Současně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. požádal o odklad výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, jímž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K argumentaci dovolatele, že řídil z důvodu potřeby zabezpečit rodinu, uvedl, že dovolatel nijak konkrétně nevysvětlil, proč bylo nevyhnutelným, aby - navzdory uloženému zákazu řízení - v konkrétním okamžiku řídil motorové vozidlo. Ovšem i v případě, že by tak učinil, by nemohl být trestní odpovědnosti za své jednání zbaven. Běžný výkon povolání či podnikatelské činnosti totiž rozhodně není tou okolností, která by umožňovala odlišné posouzení jeho jednání (např. v intencích §28 tr. zákoníku). Podle státního zástupce nelze přehlédnout ani to, že dovolatel soustavně porušuje silniční předpisy, a to takové, na jejichž dodržování nemá jeho práce či péče o rodinu žádný vliv.
K námitkám stran tvrdosti trestu připomněl, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž ani jeho prostřednictvím nelze namítat nepřiměřenost uloženého trestu vlivem tvrzeného nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku.
Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce dovolatele, že jednání, pro které byl v předmětné trestní věci shledán vinným, a dále jednání, pro která byl shledán vinným v trestních věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 57/2011, u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 2 T 53/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 140/2011, tvoří dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu. V této souvislosti poukázal na to, že v trestních věcech Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 57/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 2 T 53/2011, byl dovolatel odsouzen dříve, než se dopustil skutku, který byl předmětem trestního stíhání v nyní posuzované trestní věci, a tím byl vztah pokračování ve smyslu §116 tr. zákoníku přerušen. Pokud jde o věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 140/2011, tento soud rozhodoval až dne 14. 6. 2012, tedy poté, co v nyní projednávané věci byla učiněna rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně. Pokud by zde byl případně dán vztah pokračování, mohl ve smyslu §45 odst. 1 tr. zákoníku postupovat toliko Obvodní soud pro Prahu 8 v posledně označené trestní věci.
Protože právní kvalifikaci jednání dovolatele lze považovat za správnou a v posuzované věci není možné dovodit naplnění uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného A. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s tím, že je zjevně neopodstatněné, a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s konáním neveřejného zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný A. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání (jako celek) je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
V důsledku již zmíněného pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 1. 2013, č. j. 30 T 136/2011-202, pozbylo dovolání obviněného v mezidobí přípustnosti potud, je-li v něm namítána nepřiměřená přísnost uloženého trestu odnětí svobody. Tento trest byl totiž obviněnému podle čl. I odst. 1 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 prominut a tudíž bylo rozhodnuto, že se nevykoná. Nynější procesní situace je tedy de facto taková, jako by nepodmíněný trest odnětí svobody dovolateli v projednávané trestní věci uložen nebyl. Nejvyšší soud se proto dovoláním v tomto směru nezabýval. Stejně tak se stal bezpředmětným návrh, přesněji podnět dovolatele k postupu podle §265h odst. 3 tr. ř., který se opět týkal výhradně výkonu trestu odnětí svobody.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkazuje.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí nebo řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo namítanou vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva trestního, popř. i jiných právních odvětví.
Pod tento dovolací důvod nelze podřadit námitku dovolatele směřující proti nepřiměřené tvrdosti trestu (nyní již jen trestu zákazu činnosti) uloženého mu rozsudkem soudu prvního stupně, jehož výrok následně potvrdil jako správný soud odvolací.
V uvedené souvislosti je nezbytné poznamenat, že ze systematiky, s níž jsou v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. zakotveny jednotlivé dovolací důvody, vyplývá, že k výroku o trestu se vztahuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř . , který spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takovou vadou však rozsudek soudu prvního stupně a v návaznosti na tom ani zamítavé usnesení odvolacího soudu netrpí a dovolatel ji ostatně ani nenamítl.
Pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku či v §41 tr. zákoníku a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. v judikatuře přiměřeně R 22/2003 SbRt.). Opačný výklad by neznamenal nic jiného, než akceptovat dovolací důvod spočívající v jiném nesprávném právním posouzení též ve vztahu k projevu soudcovské individualizace trestu v konkrétním případě i při obecné přípustnosti postupu, jehož soud v daném případě použil. To by ovšem bylo v evidentním rozporu s charakterem dovolání jako mimořádného opravného prostředku , jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé. Zároveň by se tím stíral rozdíl mezi odvoláním (řádným opravným prostředkem) podaným z důvodu, že uložený trest - včetně způsobu jeho výkonu - je nepřiměřený, a dovoláním; šlo by jen o zavedení další běžné přezkumné instance v procesu trestního řízení. Jestliže by dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohl (obecně) mít dopad na jakýkoliv vadně uložený trest, byl by v zákoně zakotvený dovolací důvod určený k nápravě taxativně vymezených vad výroku o trestu (§265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) nefunkční a nadbytečný.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu , považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu či způsobu jeho výkonu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný právně relevantně pouze námitkou, že soud prvního stupně měl v předmětné trestní věci postupovat podle ustanovení §45 tr. zákoníku a uložit mu za stíhaný skutek a za skutky, jimiž byl uznán vinným v trestních věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 57/2011, u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 2 T 53/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 1 T 140/2011, společný trest za jeden pokračující trestný čin, a to za současného zrušení výroků o vině a trestu z rozsudků v uvedených trestních věcech; ve všech případech byl totiž uznán vinným skutky, které byly vedeny jednotným záměrem, spojovala je blízká časová souvislost, souvislost v předmětu útoku a způsob provedení a ve svém souhrnu naplňovaly skutkovou podstatu stejného trestného činu, jak vyplývá z ustanovení §116 tr. zákoníku.
Této námitce však Nejvyšší soud z níže uvedených důvodů nepřisvědčil.
Dovolatel totiž pominul §12 odst. 11 tr. ř., podle nějž pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. V ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. je tedy vyjádřen mezník, který ukončuje pokračování v trestném činu, a tím je sdělení obvinění. Sdělením obvinění se pak po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. míní zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.
Skutku, pro který byl odsouzen v nyní posuzované trestní věci, se dovolatel dopustil dne 25. 8. 2011 , tzn. až poté, co proti němu bylo zahájeno trestní stíhání za obdobné jednání v trestních věcech vedených Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 57/2011 a Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 53/2011. Tuto skutečnost lze logicky dovodit mj. z toho, že v těchto trestních věcech rozhodly soudy trestními příkazy již dne 30. 5. 2011, resp. 28. 4. 2011. Tím byl tedy vztah pokračování mezi inkriminovanými skutky, i pokud by jinak byly splněny podmínky podle §116 tr. zákoníku, přerušen. Vyjadřujícímu se státnímu zástupci je pak nutno přisvědčit i v tom, že pokud by byl dán vztah pokračování v trestném činu mezi skutkem (dílčím útokem) projednávaným v této trestní věci a skutkem, o němž v prvním stupni rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci sp. zn. 1 T 140/2011, mohl by se touto otázkou případně zabývat posledně uvedený soud, který rozhodoval až dne 14. 6. 2012; tedy poté, co byla vyhlášena rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně v nynější věci.
Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu (či jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně) bylo založeno na dovolatelem namítaných vadách spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože dovolání obviněného A. V. bylo dílem opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné nejsou, a v jeho relevantně uplatněné části nebylo shledáno opodstatněným, nelze mu přiznat opodstatnění ani z hlediska dalšího uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť nebylo zjištěno, že by předcházející řízení bylo zatíženo vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler