ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.358.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 358/2013-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2013 o dovolání podaném obviněným A. P. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 3 To 524/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 235/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 5 T 235/2003, byl obviněný A. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm b) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) v bodech 1 až 12 výroku, dále trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. v bodech 4 a 12 výroku, trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. v bodě 6 výroku a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. v bodech 3, 6, 8, 10, 12 na tom skutkovém základě, že
„s dosud neustanovenou osobou
1. v noční době ze dne 9. 5. 2002 na den 10. 5. 2002 se v B. na ulici V. zmocnili společně osobního motorového vozidla tovární značky Audi A4, stříbrné barvy, registrační značky „K.“, mezinárodní poznávací značky „X“, čímž B. K., nar., bytem N., K., I. S. č., způsobil škodu odcizením ve výši 555.330,- Kč,
2. v noční době ze dne 11. 5. 2002 na den 12. 5. 2002 se v B. na ulici K. č. zmocnili společně osobního motorového vozidla tovární značky VW Passat, bílé barvy, registrační značky „X“, mezinárodní poznávací značky „X“, čímž majiteli R. A., nar., bytem B., K. č., způsobil škodu ve výši 399.100,- Kč odcizením vozidla a odcizením věcí škodu ve výši 40.695,- Kč,
společně s obžalovaným Z. L. a spolu s další dosud neustanovenou osobou, respektive osobami,
3. v době od 03.00 hod. do 03.15 hod. dne 30. 5. 2002 se společně vloupali v B., na ulici J. č., po rozbití skleněné výplně okna v I. poschodí do zastavárny, ze které odcizili 11 kusů mobilních telefonů, dobíjecí kupóny k mobilním telefonům, vše v celkové hodnotě 105.057,- Kč, 20 ks zlatých řetízků, 70 ks zlatých přívěsků, 7 ks zlatých náušnic, 100 ks zlatých prstenů, to vše v celkové hodnotě 46.542,- Kč a škodu poškozením ve výši 1.566,- Kč, čímž oznamovateli: P. K., nar., trvale bytem B., H., způsobili celkovou škodu odcizením ve výši 151.599,- Kč a poškozením škodu ve výši 1.566,- Kč,
4. v blíže nezjištěné době od 16.00 hod. dne 7. 6. 2002 do 21.00 hod. dne 9. 6. 2002 se v B., na hotelu L., T. G. P. č., nezjištěným způsobem vloupali do garsonky č. ve 3. patře uvedeného hotelu, ze které odcizili finanční hotovost ve výši 300.000,- Kč a předměty z drahých kovů ke škodě oznamovatele J. Č., nar. , trvale bytem B., Z. č., kterému uvedeným jednáním způsobili poškozenému škodu odcizením ve výši 318.650,- Kč,
společně s dosud neustanovenou osobou
5. v blíže nezjištěné době od 00.00 hod. do 06.30 hod. dne 26. 6. 2002 se společně zmocnili v M. na ulici S. č. osobního motorového vozidla tovární značky VW Passat Variant 1.9 Tdi, tmavě modré barvy, státní poznávací značky, čímž způsobil firmě C. L., a.s P., J. n. č., škodu ve výši 202.400,- Kč, odcizením vozidla a odcizením věcí škodu ve výši 1.282,- Kč, ke škodě poškozeného J. S.,
obviněný sám
6. v blíže nezjištěné době od 19.20 hod. do 22.15 hod. dne 28. 6. 2002 se v B. na ulici L. u domu č. vloupal po rozbití skla pravého zadního okénka dveří do osobního motorového vozidla Škoda Fabia, černé barvy, státní poznávací značky, ze kterého odcizili fotoaparát nezjištěné značky, dva mobilní telefony, finanční hotovost, platební kartu Visa Elektron a různé oblečení ke škodě poškozených K. P., B. V., P. K. a P. T. a způsobil škodu odcizením věcí celkem 12.772,- Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 465,- Kč ke škodě poškozené organizace L. P., s.r.o.,
společně s dosud neustanovenými osobami
7. v blíže nezjištěné době od 01.30 hod. do 05.30 hod. dne 5. 7. 2002 odcizil ve Z. na ulici L. u domu č., zde zaparkované osobní motorové vozidlo tovární značky Audi 80 Avant 1.9 Tdi Combi, bílé barvy, registrační značky, mezinárodní poznávací značky „A“, ke škodě oznamovatele: H. W., nar., občan R., trvale bytem R., L. č., kterému byla tímto způsobena škoda ve výši 149.700,- Kč, přičemž uvedené vozidlo bylo dne 16. 7. 2002 zajištěno v B., na ulici P.,
společně s obviněným Z. L. a s dalším dosud neustanoveným mužem
8. v blíže neustanovené době od 01.30 hod do 08.50 hod. dne 22. 7. 2002 se společně vloupali v B., na ulici L. č., po přestřižení visacího zámku u mříží vchodových dveří do zastavárny, ze které odcizili mobilní telefony různých značek, šperky ze žlutého kovu, videorekordér značky S., playstation značky S., elektronickou váhu S. a finanční hotovost ve výši 17.450,- Kč, čímž způsobili oznamovateli L. P., nar., trvale bytem B., O. č., celkovou škodu odcizením ve výši 129.925,- Kč a škodu poškozením ve výši 4.192,- Kč,
obviněný sám
9. v době od 22.00 hod. dne 1. 7. 2002 do 05.30 hod. dne 2. 7. 2002 v B., na ulici Z. před domem č. nezjištěným způsobem odcizil osobní motorové vozidlo značky Škoda 120 L, šedé barvy, registrační značky, čímž způsobil poškozenému A. U., nar., bytem B., N. č., škodu odcizením ve výši 10.700,- Kč, přičemž vozidlo bylo zajištěno a dobrovolně vydáno při provedení domovní prohlídky u osoby L. K., nar.,
10. v době od 17.30 hod. dne 15. 9. 2002 do 07.45 hod. dne 16. 9. 2002 po vypáčení vstupních dveří vnikl do budovy hydrocentrály zvané „T.“, která se nachází v Zámeckém parku v L. na M., u mostu přes Z. D. a z budovy odcizil lodní motory, a to 2 ks čtyřtaktních spalovacích motorů značky M., výrobní číslo OP, OP, černé barvy s červenými nápisy „M. F. S.“ a 3 ks čtyřtaktních spalovacích motorů značky Tohatsu 2002 MF, výrobní číslo, , , stříbrno-šedé barvy s nápisem „T. F. S.“ a 1 ks elektromotoru značky Minn Kota Maxum 74T, černé barvy, kdy uvedeným jednáním tak byla způsobena škoda odcizením ve výši 185.000,- Kč a škoda poškozením ve výši 500,- Kč, ke škodě poškozeného 1. P. s.r.o., ulice. d. č., L.,
11. v době od 16.30 hod. dne 23. 10. 2002 do 07.15 hod dne 24. 10. 2002 v obci S. na ulici N. z areálu stavebního dvora po vysazení brány prostoru ohraničeného pletivem odcizil vibrační desku značky Wacker typ DPU 4045H výrobní číslo, žlutošedé barvy s označením firma W. stavební stroje, uvedeným jednáním tak byla způsobena škoda odcizením poškozené firmě F. F. rekonstrukce, stavby a.s. B., M. č., ve výši 271.068,- Kč,
společně s obviněným Z. L.
12. dne 1. 8. 2002 v době od 17.30 hod. do 18.10 hod. provedli společně po vzájemné dohodě vloupání do bytu v prvním poschodí v B. na ulici S. č., a to tak, že obviněný A. P. provedl vloupání do bytu a odcizení věcí a obviněný Z. L. hlídal venku před domem a za pomoci vlastního mobilního telefonu informoval obviněného P. o situaci venku před domem, o pobytu osob v domě, kdy obviněný P. prováděl vloupáním do bytu poškozeného J. S., nar., kde ke škodě poškozeného odcizili zlaté šperky (řetízky, prsteny, náušnice a náhrdelník) v celkové hodnotě 12.700,- Kč, hudební nástroj YAMAHA, obal ze silonu černé barvy, zesilovač ke klávesám 2 ks, playstation Sony I, computer Tesco, CD disky 100 ks, pánský dubeňák, dámský dubeňák, BTV Sanyo, domácí kino Kom Systém XR 1200 – vše v celkové hodnotě 50.178,- Kč, kdy celkem způsobená škoda odcizením činí 62.878,- Kč a škoda způsobená poškozením vstupních dveří činí 1.500,- Kč,
přičemž shora uvedeným jednáním způsobil škodu odcizením v celkové hodnotě 2.489.987,- Kč a škodu poškozením ve výši 7.758,- Kč.“
Za to byl podle §247 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 3 To 524/2006, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 1. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.)
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný A. P. následně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že jeho jednání popisované ve výrokové části rozsudku soudu první instance není způsobilé k tomu být označeno jako skutek v hmotněprávním smyslu, neboť pro nekonkrétnost nedefinuje jednání pachatele trestného činu tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a nezachycuje objektivní obraz soudem předpokládaného průběhu jednání pachatele v realitě. Podotkl, že soudem konstruované skutky označené jako trestný čin nejsou ničím jiným, než opisem zákonné skutkové podstaty doplněné o čas a místo spáchání, popis objektu údajného trestného činu a označení poškozené osoby, přičemž z uvedeného nelze jakkoli dovodit spáchání takového skutku. Z takto definovaného skutku rovněž nelze jasně určit subjektivní stránku trestného činu, tedy jestli obviněný jednal v úmyslu či nikoliv. Argumentoval, že skutky nevyplývají z provedeného dokazování, protože soud jejich průběh nezjistil ani zjistit nemohl. Z výrokové části rozsudku ve vztahu k §3 odst. 1 tr. zák. a k výše uvedeným tvrzením tak dovolatel dovodil, že se nedopustil „činu, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně“, ale že se „dopustil skutkové podstaty“, a toto považuje za absurdní.
Dovolatel má za to, že soud nemohl při rozhodování podřazovat jeho konkrétní jednání (skutek, čin) v řízení prokázané pod zákonnou skutkovou podstatu, neboť tak nebylo možno z objektivních důvodů učinit, když takové jednání soud „právně neznal“. Konstatoval, že v rozsudku soudu prvního stupně není uveden žádný konkrétní skutek, čin ve smyslu tr. zák.
Podotkl, že nemohly být naplněny podmínky aplikace §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ani §257 tr. zák. Připustil pouze užití §251 tr. zák., přičemž zpochybnil kvalitu jednotlivých důkazních prostředků, které ovšem nemohou být v dovolání uplatňovány. K nesprávnosti aplikace §249b tr. zák. obviněný poznamenal, že nebyla zkoumána způsobilost předmětu tohoto trestného činu, neboť soud nezjišťoval, zda se jednalo o funkční platební kartu.
Dále namítl, že byl zkrácen na svých základních lidských právech ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 ve spojení s čl. 24 Listiny základních práv a svobod, když mu byl u soudu prvního stupně přidělen soudce „specializovaný“ na řízení ve věcech trestných činů cizinců. Byl tak v nerovném postavení oproti účastníkům s českým státním občanstvím, kterým byl přidělován soudce podle běžného pořadí. Toto svoje tvrzení podpořil odkazem na zásady tvorby rozvrhu práce soudu ve smyslu §42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb, o soudech a soudcích. Domnívá se, že mu byl přidělen soudce nikoliv podle druhu projednávané věci, ale podle vlastností obviněného. Nepovažuje skutečnost, že je cizinec, za tak specifickou, aby zakládala potřebu vzniku zvláštních „cizineckých senátů“. V jeho věci tedy rozhodoval soud, který nebyl náležitě obsazen, byl tak naplněn dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud vydal toto usnesení:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2007 pod č. j. 3 To 524/2006 a spolu s ním i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2006 pod č. j. 5 T 235/2003 se dle §265k odst. 2 tr. ř. zrušují. Podle §265k odst. 2 se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Věc se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný A. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř., na které odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo (alinea druhá) byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Podle judikatury Ústavního soudu, s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces, je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy ( k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Takovou vadou ovšem souzená věc zatížena nebyla.
Pokud jde o právní relevantnost uplatněných dovolacích důvodů, lze ji připustit u námitky nesprávného obsazení soudu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., dílem pak v té části dovolací argumentace, pokud je v podstatě namítáno, že soud prvního stupně aplikoval nesprávně právní kvalifikaci na nedostatečný verbální popis skutku co do objektivní i subjektivní stránky trestného činu. Zbylá část dovolací argumentace měla výhrady ke skutkovým zjištěním a postrádala tak relevanci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §176 odst. 2 věty první tr. ř. může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo sděleno obvinění (§160 tr. ř.), ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 292/1993 Sb., též "pro který bylo obvinění vzneseno". Právní kvalifikace zde nemá význam (srov. §176 odst. 2 věta druhá tr. ř.). Obžaloba, případně odsuzující rozsudek, musí přesně označovat skutek, který je obviněnému kladen za vinu, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby (§177 písm. c) věta před středníkem tr. ř).
Základem trestního řízení, předmětem trestního stíhání obviněného a procesu dokazování je tak skutek, který však trestní řád blíže nevymezuje a nedefinuje. Podle ustálené soudní praxe je podstata skutku určována účastí obviněného na určité události popsané ve sdělení obvinění, později v obžalobě a rozsudku, ze které vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem.
Shora uvedená kritéria skutkový výrok rozsudku soudu I. stupně jednoznačně splňuje. Dovolací námitky jsou proto liché. Podle výsledků dokazování popis skutků v maximální možné míře konkretizuje místo, čas i způsob jejich spáchání tak, že záměna se skutky jinými v kterémkoli z rozhodných údajů je vyloučena. Podle výkladových ustanovení tr. zákoníku §121 definuje vloupání jako vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly. Fyzické násilí není tedy nutným předpokladem jednání, zákonem označeného jako vloupání. Pokud soud prvního stupně ve výrokové části rozsudku pod bodem 4) popsal jednání obviněného a dalších spolupachatelů jako vloupání nezjištěným způsobem do bytu, šlo o maximálně možnou přesnost popisu zjištěného jednání. Důkazně totiž bylo jasně podloženo, že pachatelé museli překonat nedovoleně uzamčení místnosti za účelem odcizení vhodných věcí či peněz. Obdobná situace byla v bodě 12) výroku rozsudku, kdy nejdříve došlo k nedovolenému překonání uzamčení vstupních dveří domu, pak již k použití hrubé síly vypáčením zámku dveří bytu. Termíny „vloupání“, „odcizení“ či „zmocnění se věci cizí“ pak pojmově vyjadřují volní vztah pachatele k jednání, tedy úmyslné zavinění co do naplnění skutkové podstaty trestného činu po subjektivní stránce. Rovněž průkazná důkazní zjištění v bodě 9) výroku rozsudku předurčila popis skutku, když nebylo možno přesně objasnit způsob odcizení vozidla, avšak beze všech pochyb vozidlo odejmul z dispozice vlastníka obviněný A. P. Nutno podotknout, že nad rámec dovolacího přezkumu by bylo zde znovu rekapitulovat obsah jednotlivých důkazů, výstižně ostatně tak učinil soud druhého stupně.
Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani opodstatněnosti námitky na nesprávné obsazení soudu.
Věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce podle §41 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích v platném a účinném znění příslušnému senátu, což dovolatel ostatně ani nezpochybnil. Podle §42 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb. „ se věci rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů…“. Obviněný byl postaven v souladu s rozvrhem práce podle zákonných hledisek před svého zákonného soudce (senát), byl v naprosto stejném právním postavení, jako kterýkoli jiný obviněný, lhostejno, zda občan ČR či nikoli. O tom ostatně svědčí společné řízení a projednání věci se spolupachatelem, občanem ČR. Pokud v rámci shora uvedeného zákonného vymezení jsou některému senátu přidělovány trestní věci obviněných cizinců, ale současně i ostatních obviněných, byť třeba spolupachatelů, nemůže jít o nerovnost v přístupu k soudu, jakousi diskriminační kategorizaci, ale jde spíše o snahu zkvalitnit řízení v rámci a duchu zákona.
Protože tedy dovolání obviněného A. P. v jeho relevantně uplatněné části nebylo možno přiznat opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval
JUDr. Pavel Šilhavecký