ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.47.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 47/2013 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. února 2013 o dovolání podaném V. A. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, sp. zn. 13 To 413/2012 ze dne 4. října 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 65/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Ústí nad Orlicí sp. zn. 1 T 65/2012 ze dne 18. června 2012 byl dovolatel uznán vinným ad 1 - 9) přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ad 1), 3), 5), 6), 9) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ad 2) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, ad 10 - 17) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, ad 11), 16) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ad 15 - 16) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ad 18) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, ad 19 - 29) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a ad) 23), 27) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené přečiny a dále za přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl shledán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 3. 2012, č. j. 1 T 5/2012-276, byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Týmž rozsudkem byl dovolatel zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.), neboť nebylo prokázáno, že by skutek v obžalobě přesně označený spáchal obžalovaný.
O odvolání V. A. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem sp. zn. 13 To 413/2012 ze dne 4. října 2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolatele zařadil pro výkon jemu uloženého trestu do věznice s dozorem. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal V. A. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. b), c), g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spočívá ve skutečnosti, že v odvolacím řízení rozhodoval jako člen senátu JUDr. Aleš Holík, který rozhodoval již o jeho stížnosti proti rozhodnutí prvoinstančního soudu o ponechání dovolatele ve vazbě. Stejně tak soudce prvoinstančního soudu JUDr. Richard Ander rozhodoval o jeho ponechání ve vazbě a rozhodoval i již dříve v jiné dovolatelově kauze, proto měl být také nyní z rozhodování vyloučen (v této skutečnosti dovolatel spatřuje i dovolací důvod podle §265b odst. písm. l / tr. ř., neboť v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b/ tr. ř.). Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. byl dle dovolatele naplněn tím, že mu soudce JUDr. Ander ustanovil obhájce pro dovolací řízení až po podání několika žádostí. Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel dovozuje ze skutečnosti, že odvolací soud byl podle jeho přesvědčení povinen přezkoumat rozsudek soudu nikoli jen ve výroku o trestu, ale i ve výroku o vině, a to přesto, že ve svém odvolání uvedl, že trest jemu uložený rozsudkem soudu prvního stupně je nepřiměřeně přísný. To s tím, že z argumentace obsažené v jeho odvolání lze vyčíst také jeho nesouhlas s výrokem o vině, když poukazoval na nižší rozsah způsobené škody, tedy, že nezpůsobil škodu v takovém rozsahu, jak zjistil soud prvního stupně, čímž se domáhal právní kvalifikace svého jednání jako přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Uložením trestu v délce trvání tří let došlo podle jeho vyjádření k porušení §38 tr. zákoníku a §39 a následující tr. zákoníku s tím, že uložený trest je nepřiměřený. S ohledem na výše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyhověl jeho dovolání a z jeho podnětu „podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení (správně rozsudek) Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 4. 10. 2012, č. j. 13 To 413/2012-1249, a aby Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích přikázal znovu věc projednat a ve věci rozhodnout.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 10. ledna 2013. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Jak vyplývá z předmětného spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 1 T 65/2012, o této námitce dovolatele nebylo nikdy jednáno, obviněný podjatost soudců JUDr. Andera a JUDr. Holíka z výše uvedených důvodů v předchozím řízení nenamítl, a proto není dán zákonný podklad pro přezkum takovéto námitky ani v dovolacím řízení. Nicméně (jako obiter dictum) je namístě uvést, že podle ustanovení §30 odst. 2 věta druhá tr. ř. po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby , na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. V projednávané věci však o vazbě dovolatele v přípravném řízení rozhodovali JUDr. Radoš a JUDr. Čejka (ve druhém stupni), JUDr. Ander a JUDr. Holík rozhodovali až po podání obžaloby v rámci řízení před soudem, což je také plně v souladu s trestním řádem, a proto ani nebyl zjevně dán žádný zákonný důvod pro jejich (namítané) vyloučení z projednávání věci. Co se týká námitky, že soudce JUDr. Ander rozhodoval již v jiné trestní věci dovolatele nezbývá než připomenout, že podle ustálené judikatury nemohou být důvodem pro pochybnost o soudcově nepodjatosti ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. okolnosti, které spočívají buď v jeho postupu v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování ve věcech jiných. Námitky dovolatele související se skutečností, že výše jmenovaní soudci měli být tedy vyloučeni z rozhodování v jeho věci, jsou takto námitkami zjevně neopodstatněnými.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Předmětný dovolací důvod tak míří zejména na případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě (ustanovení §36 a §36a tr. ř.). Pokud je obsahem námitky dovolatele skutečnost, že mu byl obhájce pro dovolací řízení ustanoven až po jeho opakovaných žádostech, lze takovouto námitku považovat za zjevně neopodstatněnou. To proto, že dovolatel měl pro trestní řízení ustanoveného obhájce JUDr. Jiřího Zippeho (usnesení č. l. 398), který jej zastupoval až do pravomocného skončení trestního stíhání. Podle §41 odst. 5 tr. ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. V tomto směru lze odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006 (uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 50/2007), podle kterého jestliže v době, kdy pravomocně skončilo řízení některým z rozhodnutí soudu uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., měl obviněný obhájce, pak je tento obhájce oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného dovolání a účastnit se řízení o něm (§41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že právní mocí už jinak zaniklo zmocnění tohoto obhájce, aby obhajoval obviněného. V uvedeném případě není žádný důvod k tomu, aby soud (např. k žádosti obviněného) ustanovil obviněnému nového obhájce. O těchto skutečnostech byl dovolatel ostatně poučen přípisem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. listopadu 2012 (č. l. 1300). Přesto soud dovolateli nového obhájce ustanovil a tento ve lhůtě zákonem k tomu určené dovolání ve spolupráci s dovolatelem podal. Za výše popsaných okolností je tedy zřejmé, že k porušení práva na obhajobu zjevně nedošlo, naopak soud prvního stupně postupoval ve prospěch dovolatele, když mu takto obhájce ustanovil, ačkoli k tomu nebyl povinen.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Dovolatel uvedl, že odvolací soud měl v rámci odvolacího řízení přezkoumávat i výrok o vině, ačkoli odvoláním napadl pouze výrok o trestu. To proto, že z obsahu odvolání vyplývá, že nesouhlasil ani s výší zjištěné škody. V tomto však dovolateli nelze přisvědčit. Z podání, které dovolatel v rámci odvolacího řízení učinil, vyplývá, že se k trestnému jednání doznal a vyjádřil nad takovýmto jednáním lítost, když podstatou jeho odvolání je nesouhlas s výší jemu uloženého trestu. Je sice pravdou, že se touto (namítanou) otázkou (tedy právní kvalifikací jeho jednání jako přečinu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně) v podaném odvolání zabýval, avšak pouze ve formě určité výtky (s ohledem na výši uloženého trestu) s tím, že nebyl na změnu takovéto právní kvalifikace upozorněn. Takovému tvrzení však nelze přisvědčit. Trestní řízení proti dovolateli bylo pod tímto bodem (v souladu s podanou obžalobou) vedeno (mimo jiné kromě dalších přečinů) pro přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2 tr. zákoníku, avšak při hlavním líčení dne 18. 6. 2012 byl dovolatel poučen o tom (č. l. 1198), že v případě, že bude uznán vinným, bude mu ukládán společný trest za jednání pod bodem I. obžaloby ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 1 T 5/2010 ze dne 26. 3. 2012 a vzhledem k výši způsobené škody (u tohoto pokračujícího trestného činu) bude nutno kvalifikovat jeho jednání pod bodem I. jako přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Přitom mu následně byla umožněna porada s obhájcem a obhajoba neměla dalších návrhů. Z odvolání ze dne 29. června 2012, které za dovolatele podal jeho obhájce (č. l. 1227) pak vyplývá, že odvolání je podáváno toliko do výroku o trestu, což obhájce dovolatele (za přítomnosti obviněného) potvrdil při veřejném zasedání dne 4. 10. 2012 na dotaz předsedy senátu. Je tak zřejmé, že odvolací soud nepochybil, pokud napadený rozsudek přezkoumal toliko ve výroku o trestu.
Co se týká námitek proti uloženému trestu, k těm je namístě uvést, že je lze v rámci dovolacího řízení (kromě trestu odnětí svobody na doživotí) vznést toliko pod dvěma dovolacími důvody, a to jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř., a to pouze s tím, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva. Jedná se takto např. o pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. I kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a §31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. v rámci obecných zásad pro ukládání trestu, nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v ustanovení §33 tr. zák., nejsou uvedené skutečnosti takovými, které by založily označený dovolací důvod, samozřejmě za předpokladu, že byl uložen přípustný druh trestu a jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby (viz rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že námitky tak, jak je koncipoval dovolatel, obsahově pod tento dovolací důvod nespadají, když dovolatel jejich prostřednictvím pouze polemizuje s výší jemu uloženého trestu, který mu však byl uložen v rámci zákonem stanovené trestní sazby, když soudy jeho výši i náležitě odůvodnily.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil s tím, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Jak však již uvedeno výše, k naplnění tohoto dovolacího důvodu nedošlo, a proto nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka