ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.488.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 488/2013 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. května 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným L. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 1. 2013, č. j. 13 To 649/2012-1490, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 126/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11. 10. 2012, č. j. 1 T 126/2012-1445, v trestní věci obviněných J. F. a L. M. , byl obviněný J. F. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) za jednání popsané v bodě ad 1/ výroku o vině, a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. za jednání popsané v bodě ad 2/ výroku o vině. Za to byl podle §148 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu soud uložil rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu předmětu podnikání zednictví, výroby obchodu a služeb a inženýrských činností v investiční výstavbě na dobu dvou let. Obviněný L. M. byl naproti tomu pro skutek, jímž se měl ve spolupachatelství s obviněným J. F. dopustit trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. podle §226 písm. c) tr. ř., obžaloby zproštěn.
Proti tomuto rozsudku podali následně odvolání obviněný J. F. a v neprospěch obviněného L. M. proti zprošťujícímu výroku státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud druhého stupně o nich rozhodl rozsudkem ze dne 15. 1. 2013, č. j. 13 To 649/2012-1490, tak, že (ad I/) z podnětu odvolání obviněného J. F. ohledně jeho osoby podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ho pak na témže skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal vinným jediným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Podle §148 odst. 3 tr. zák. mu uložil pouze trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Odvolání státního zástupce pak výrokem (ad II/) podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15. 1. 2013 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl ve zprošťujícím výroku (ohledně obviněného L. M.) právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu (do výroků ad I a II/) podal následně dovolání L. M. , který uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel zrekapituloval dosavadní rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci. Namítl, že ačkoli byl zproštěn obžaloby, nebylo zároveň rozhodnuto o tom, že je též zproštěn povinnosti zaplatit škodu způsobenou zkrácením daně obviněným J. F. Zdůraznil, že poškozeným v předmětné trestní věci není jen stát, ale i on sám a zaměstnanci sdružení FEMIS. Obviněný J. F. měl za dovolatele odvést daň státu, což však neučinil, ačkoli mu odpovídající částky v rámci jednotlivých vyúčtování z příjmů srazil. Tím ho poškodil. Z tohoto pohledu se však orgány činné v trestním řízení nezabývaly, ačkoli tak učinit měly. Dovolatel nemíní znovu platit daň, kterou již v podstatě jednou zaplatil.
Proto se domáhá toho, „aby Nejvyšší soud rozhodnutí napadené dovoláním zrušil a věc vrátil k doplnění důkazů a novému projednání a rozhodnutí, nebo aby doplnil výrok o povinnosti obž. J. F. nahradit České republice – Finančnímu úřadu v L. n. S. škodu ve výši 642.328,- Kč“.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolatele L. M. se v rozsudku odvolacího soudu dotýká pouze výrok podle §256 tr. ř., jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě vůči zprošťující části rozsudku soudu prvního stupně. Proti ní však jeho mimořádný opravný prostředek zjevně nesměřuje. Dovolatel se jím domáhá, aby napadené soudní rozhodnutí bylo doplněno o výrok, kterým bude obviněnému J. F. uložena povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem. Podává tedy dovolání týkající se jiného obviněného a navíc v jeho neprospěch. Protože dovolání v neprospěch obviněného může podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. podat pouze nejvyšší státní zástupce, je zřejmé, že obviněný L. M. k tomu oprávněn není. Na okraj státní zástupce poukázal rovněž na to, že o škodě způsobené státu daňovým deliktem vůbec nelze v adhezním řízení rozhodovat.
Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou, a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací v prvé řadě zkoumal, zda L. M. je osobou oprávněnou k podání takového dovolání, kterým se domáhá doplnění výroku, jímž bude dříve spoluobviněnému J. F. uložena povinnost nahradit České republice – Finančnímu úřadu v L. n. S. škodu ve výši 642.328,- Kč, kterou tento obviněný způsobil trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jenž podle výroku o vině napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích spočíval v tom, že za účetní období let 2008 a 2009 zatajoval části příjmů, případně zkresloval údaje o vyplacených mzdách zaměstnancům, což se promítlo do krácení několika druhů daní.
Okruh osob oprávněných podat dovolání stanoví trestní řád v ustanovení §265d odst. 1. Jsou jimi a) nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce nebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, a b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Bezprostředně se obviněného dotýká takový výrok, jímž bylo rozhodnuto o jeho vině, trestu nebo o jeho povinnostech či právech. Z toho vyplývá, že týká-li se rozhodnutí více osob, obviněný nemůže podat dovolání ve prospěch či neprospěch svého spoluobviněného (spoluodsouzeného), poškozeného, zúčastněné osoby apod. K tomu srov. Šámal P. a kol.: Trestní řád - II. díl, 5. doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2005, str. 2047 a 2048 shora.
L. M. tedy mohl svým dovoláním napadnout pouze výrok, jímž odvolací soud napadeným rozsudkem zamítl odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství podané v jeho neprospěch a který se tak týkal jeho osoby. Nemohl však prostřednictvím tohoto mimořádného opravného prostředku namítat, že nebylo rozhodnuto adhezním výrokem o povinnosti jiného obviněného v projednávané trestní věci nahradit škodu, kterou způsobil trestným činem. K tomu nebyl ze zákona osobou oprávněnou.
Nad shora uvedený rámec Nejvyšší soud jako obiter dictum poukazuje na to, že vyjadřujícímu se státnímu zástupci je zároveň třeba přisvědčit potud, že výrok, jehož absenci dovolatel namítá, soudy rozhodující v dané trestní věci ani učinit nemohly. Zásadně totiž platí, že obviněnému lze uložit povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem mimo jiné pouze za předpokladu, že tato škoda má charakter majetkové škody, o jejíž náhradě lze v adhezním řízení rozhodovat. Adhezní řízení v podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení (resp. řízení před jiným příslušným orgánem), v němž by byl jinak nárok na náhradu škody uplatňován. Proto lze v jeho rámci uplatňovat (§43 odst. 3 tr. ř.) a soud může přiznat (§228 tr. ř.) pouze takový nárok na náhradu škody, který je obecně možné uplatňovat a přiznat i v občanskoprávním řízení, tj. projednat a rozhodnout o něm ve smyslu §7 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), resp. v řízení před jiným příslušným orgánem. Z tohoto důvodu nelze v adhezním řízení přiznat např. právě náhradu škody způsobené zkrácením daně, pojistného či jiné povinné platby podle §148 tr. zák., protože se tato neuplatňuje žalobou ani v občanskoprávním řízení, ale na její nedoplatek vydá finanční úřad či jiný oprávněný orgán platební výměr nebo výkaz nedoplatků, který je sám o sobě podkladem pro doplacení zkrácené daně a zároveň exekučním titulem pro případný nucený výkon rozhodnutí K tomu srov. např. §176 zákona č. 280/2009, daňový řád, nebo §53 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a návaznosti na tom §274 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 4 Tz 154/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 645, svazek 1/2004. . Proto není důvodu vydávat o takových nárocích rozhodnutí v adhezním řízení podle §228 tr. ř., a to ani v případě, že by se skutečný poškozený (zde stát) jeho vydání domáhal.
Protože dovolatel L. M. nebyl oprávněn podat dovolání v neprospěch jiné osoby - obviněného J. F. - a domáhat se v jeho neprospěch toho, aby byl doplněn napadený rozsudek o výrok, jímž tomuto obviněnému bude uložena povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem, Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako dovolání podané osobou neoprávněnou. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler