ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.493.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 493/2013 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2013 o dovolání podaném P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 55 To 352/2012 ze dne 10. ledna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 42/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 9 T 42/2012 ze dne 6. listopadu 2012 byl dovolatel uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu bylo uloženo, aby ve zkušební době nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání P. K. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 55 To 352/2012 ze dne 10. 1. 2013 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal P. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že je mu vytýkáno úmyslné najetí pravé části vozidla do svodidel s cílem překrýt již existující dřívější poškození pravé části předního blatníku v úmyslu opatřit takto (následně) sobě prospěch. V průběhu trestního řízení namítal, že se nedopustil vytýkaného jednání tak, jak bylo popsáno ve výroku rozsudku a upozornil na to, že nebylo ztotožněno místo dopravní nehody, stejně jako na další okolnosti, které zpochybňují závěry soudu. Poukázal dále na to, že v protokolu o dopravní nehodě není zmínka o dřívějším údajném poškození pravého předního blatníku i na to, že znalec auto neviděl, na místě nehody byl až s odstupem několika měsíců. Dodal, že znalec dospěl k závěru, že k nárazu vozidla došlo, nikoli však způsobem, který popsal dovolatel. Vyjádřil přesvědčení, že soudy učinily závěr o předchozím poškození automobilu, tedy úmyslné havárii jen na základě znaleckého posudku, ačkoli byly nabízeny důkazy (výslechy svědků), které mohly tuto otázku vyjasnit. To s tím, že se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s tvrzením o hrozícím střetu s protijedoucím vozidlem ani s tím, jaký prospěch by získal tím, že rozsáhlejším poškozením zakryl dřívější poškození. Dále uvedl to, že soudy nehodnotily, co by při své nízké spoluúčasti získal fingováním havárie ani to, že pojišťovna likvidovala nahlášenou pojistnou událost bez jakýchkoli výhrad, přičemž k žádným pochybnostem na straně pojišťovny nedošlo. Uzavřel tedy, že mu takto bylo upřeno právo na spravedlivý proces a skutek byl nesprávně posouzen jako podvodné jednání, ačkoli nebyla vyřešena otázka, zda je popsaný skutek vůbec trestným činem. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené výroky soudu I. a II. stupně zrušil a rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, avšak toto přípisem ze dne 3. května 2013 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nejvyšší státní zástupce nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. To samozřejmě tehdy, jestliže učiněná skutková zjištění jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim odpovídající právní závěry. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, polemizuje se skutkovými závěry obecných soudů, domáhá se toho, aby podklad pro právní posouzení věci spočíval v jeho vlastních tvrzeních a jím popisovaného skutkového děje. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a jemu tvrzeným skutečnostem. Vycházely tak především z výpovědi znalce Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D., znalce z oboru doprava, odvětví silniční doprava, který došel k závěru, že k předmětné dopravní nehodě nedošlo způsobem, jak vyplýval z popisu dovolatele. Dále z listinných důkazů, a to zejména protokolu o nehodě v silničním provozu, plánku a pořízené fotodokumentace, dále listinných materiálů poskytnutých ČSOB pojišťovnou. Soudy se též zabývaly otázkou motivu dovolatele k tomu, aby pojišťovně nahlásil nepravdivé údaje ohledně vzniku poškození vozidla, zabývaly se tzv. výlukami z pojištění, kdy se pojištění na určité škody nevztahuje. Nicméně je třeba (v souladu s názorem soudu prvního stupně) zdůraznit, že není rozhodné, jak a kdy k předmětnému poškození vozidla došlo, podstatná je ta skutečnost, že se tak nestalo způsobem, jakým popsal dovolatel a že s vozem na odlehlém místě v prokazatelném úmyslu pomalu najel do svodidel. Stejně tak i soudy řádně odůvodnily, proč nevyhověly návrhům dovolatele na doplnění dokazování výslechy (jím označených) svědků.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka