ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.532.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 532/2013 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. května 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným P. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 61 To 435/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 172/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 61 To 435/2012, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. 3 T 172/2011, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), kterého se měl dopustit jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák. z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 2 T 70/2008, byl podle §188 odst. 1 „tr. zákoníku“ Pozn.: Správně ovšem „tr. zák.“ za použití §35 odst. 2 „tr. zákoníku“1 odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Kladně. O nároku poškozené České spořitelny, a. s., na náhradu škody soud rozhodl výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 61 To 435/2012, jímž podle §253 odst. 1 tr. ř. toto odvolání zamítl jako opožděně podané.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. P. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že není možno souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě nebyly splněny procesní podmínky pro projednání odvolání. Řádný opravný prostředek totiž ve skutečnosti podal včas. V uvedené souvislosti poukázal na to, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl doručen dne 10. 8. 2012, kdy jej převzal do vlastních rukou. Lhůta k podání odvolání uplynula ke dni 20. 8. 2012. Dne 13. 8. 2012 bylo Advokátní kanceláří Mgr. Jana Maška zasláno Obvodnímu soudu pro Prahu 6 tzv. blanketní odvolání spolu s originálem plné moci advokáta, které bylo tomuto soudu doručeno dne 15. 8. 2012. To lze prokázat jak doložením blanketního odvolání, tak potvrzením o dodání zásilky s razítkem soudu a podpisem odpovědného zaměstnance soudu, dále pak podacím lístkem ze dne 13. 8. 2012. Odvolání bylo doplněno a odůvodněno dodatečně z důvodu časové tísně, neboť dovolatel se obrátil na Advokátní kancelář Mgr. Maška krátce před uplynutím lhůty k podání odvolání. Odvolání ze dne 21. 8. 2012, na jehož podkladě odvolací soud rozhodoval, bylo de facto pouze odůvodněním včasného předchozího podání, což zákon připouští.
Podle názoru dovolatele bylo příčinou vadného rozhodnutí odvolacího soudu zřejmě pochybení některého z administrativních pracovníků Obvodního soudu pro Prahu 6, který předmětné prvotní podání (odvolání) buď ztratil, případně chybně založil. V důsledku toho byl dovolatel zkrácen na svém právu bránit se proti rozhodnutí soudu prvního stupně před soudem vyšší instance. Dovolatel je zároveň přesvědčen, že skutečnosti namítané v odvolání mají zásadní povahu a jejich projednání odvolacím soudem je proto nezbytné. Jestliže mu bylo znemožněno meritorní projednání věci v odvolacím řízení, bylo zároveň porušeno i jeho základní právo garantované mu v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
S ohledem na výše uvedené důvody v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 61 To 435/2012, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí . Zároveň vyslovil souhlas s projednáním podaného dovolání v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265 odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), jež nejprve zrekapitulovala argumenty použité dovolatelem. Dále uvedla, že v posuzovaném případě nebylo z dostupných spisových materiálů možno zjistit, resp. ověřit věrohodnost v dovolání uvedených tvrzení. Pokud se zakládají na pravdě a obviněný P. P. skutečně doručil jak podací lístek ze dne 13. 8. 2012 a potvrzení o dodání zásilky opatřené kulatým razítkem soudu a vlastnoručním podpisem odpovědného zaměstnance, čímž by dosvědčil včasné podání svého řádného opravného prostředku, je státní zástupkyně toho názoru, že jde o dovolání důvodné a Nejvyššímu soudu navrhla, aby mu vyhověl, zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila státní zástupkyně ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný P. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V posuzovaném případě obviněný uplatnil první alternativu výše uvedeného dovolacího důvodu právně relevantní námitkou, že Městský soud v Praze napadeným usnesením podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jeho odvolání jako podané opožděně, ačkoliv ve skutečnosti bylo podáno včas, tj. v zákonné odvolací lhůtě.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§265i odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Předně je třeba poukázat na to, že Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodoval o řádném opravném prostředku obviněného (dovolatele) na podkladě obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 vedeného pod sp. zn. 3 T 172/2011, v podobě a ve stavu k datu předložení (9. 10. 2012). Odvolací soud z něj zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně obviněný P. P. převzal osobně dne 10. 8. 2012 (č. l. 116), přičemž odvolání, které proti němu podal, bylo odevzdáno k poštovní přepravě dne 21. 8. 2012 (č. l. 120). Odvolací soud konstatoval, že konec zákonné odvolací lhůty (§248 odst. 1 tr. ř.) připadl na den 20. 8. 2012 (srov. §60 odst. 2, odst. 3 tr. ř.), což znamená, že odvolání obviněného bylo podáno opožděně a navíc obhájcem Mgr. Janem Maškem, aniž by k tomu byla ve spise založena příslušná plná moc. V neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2012 bylo proto rozhodnuto tak, že odvolání se podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítá (č. l. 124, 125).
Po datu rozhodnutí odvolacího soudu zařadil soud prvního stupně do spisu dokumenty předložené obhájcem obviněného (č. l. 126 a násl.), které správnost výše uvedeného rozhodnutí významně zpochybňují. Jde především o plnou moc obhájce Mgr. Jana Maška datovanou dne 13. 8. 2012 k zastupování obviněného P. P. ve věci odvolacího řízení a zároveň tzv. blanketní odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. 3 T 172/2011, datované rovněž dnem 13. 8. 2013, s uvedením, že bude neprodleně odůvodněno (viz podání ze dne 21. 8. 2012). Včasnost těchto podání obhájce obviněného dokládá podacím lístkem České pošty ze dne 13. 8. 2012 (č. l. 129) a dodejkou označenou „T 25/12“, z níž vyplývá, že zásilka byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 15. 8. 2012 (č. l. 131, 144).
Nejvyšší soud postupem podle §265o odst. 2 tr. ř. zjistil dotazem na Advokátní kancelář Mašek, P., K., že pod spisovou značkou T 25/12 uvedenou odesílatelem na shora uvedené dodejce je veden jejich klient P. P., nar., kterého zastupují.
S přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v předcházejících odstavcích je třeba považovat rozhodnutí odvolacího soudu za přinejmenším předčasné, neboť dokumenty předložené dovolatelem důvodně nasvědčují tomu, že odvolání podal ve lhůtě uvedené v ustanovení §248 odst. 1 tr. ř. a že v době rozhodování odvolacího soudu nepostrádalo náležitosti podle §249 odst. 1 tr. ř. Vzhledem k důvodným pochybnostem o tom, zda obviněnému (dovolateli) nebyl odepřen přístup ke druhé instanci, nelze na právní moci napadeného usnesení spravedlivě trvat.
Nejvyšší soud proto na podkladě důvodně podaného dovolání obviněného P. P. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 61 To 435/2012, a podle §265 odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit v zasedání veřejném.
Předmětná trestní věc se tak vrací do stadia, kdy se Městský soud v Praze bude muset v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu zabývat řádným opravným prostředkem (odvoláním) obviněného a rozhodnout o něm. Především bude zapotřebí, aby před vydáním nového rozhodnutí zjistil, z jakých důvodů nebylo do spisu založeno podání obviněného, resp. jeho obhájce odevzdané k poštovní přepravě a adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 13. 8. 2012 a doručené mu dne 15. 8. 2012, tzn. ještě v zákonné odvolací lhůtě, a zda skutečně obsahovalo dokumenty, které soudu prvního stupně následně předložil obhájce (plná moc a odvolání datované k 13. 8. 2012). Pokud tomu tak bylo, lze mít za to, že pochybení soudu prvního stupně spočívající v předložení neúplného spisu bylo objektivní příčinou, jež vyvolala vadné rozhodnutí odvolacího soudu v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2012.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V posuzovaném případě pozbylo zrušením právní moci napadené usnesení odvolacího soudu, a proto není pravomocný ani rozsudek soudu prvního stupně. Uložený trest z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. 3 T 172/2012, tedy nelze vykonat.
Dotazem na Centrální evidenci vězňů ze dne 28. 5. 2013 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. P. se v současné době nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř. proto nebylo třeba uplatnit.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler