ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.599.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 599/2013 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července 2013 o dovolání podaném Č. Ř. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 31. ledna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 122/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 31. ledna 2013, zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III . Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 122/2011 ze dne 1. února 2012 byl dovolatel uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání Č. Ř. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal Č. Ř. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Na podkladě takto podaného dovolání Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 1317/2012 ze dne 7. 11. 2012 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Praze podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poté Městský soud v Praze rozhodl znovu rozsudkem sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 31. ledna 2013 tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a za výše uvedený přečin mu uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal Č. Ř. opět dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti při veřejném zasedání. Veřejným zasedáním odvolacího soudu konaným v jeho nepřítomnosti bylo porušeno ústavně zaručené právo na projednání věci (v jeho přítomnosti) podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Shrnul průběh řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, kdy Městský soud v Praze stanovil termín veřejného zasedání na den 4. 12. 2012, přičemž dovolatel požádal o odročení veřejného zasedání ze zdravotních důvodů. Při odročení veřejného zasedání na 20. 12. 2012 nebylo dovolateli vyrozumění o konání veřejného zasedání řádně doručeno (nebyla dodržena pětidenní zákonná lhůta na přípravu), proto opět požádal o odročení dne 19. 12. 2012 a současně sdělil soudu, že do 14. 1. 2013 bude v zahraničí. Soud ho ovšem o konání dalšího veřejného zasedání obeslal tak, že doba uložení zásilky marně uplynula právě v době jeho (jím oznámeného) pobytu v zahraničí. Poté, co náhodou na internetových stránkách zjistil, že bylo nařízeno veřejné zasedání na 31. 1. 2013, dne 30. ledna 2013 požádal o odročení veřejného zasedání z důvodů náhlého zhoršení zdravotního stavu, kdy prodělal chřipku, nemoc doložil zdravotní zprávou. Poukázal na skutečnost, že soud mu nevyhověl s tím, že nedoložil potvrzení o pracovní neschopnosti, což je dle dovolatele v rozporu s konstantní judikaturou. Zdůraznil, že soud uznal jako důvodnou jeho žádost o odročení veřejného zasedání ze dne 3. 12. 2012 doloženou také lékařskou zprávou a není tak zřejmé, proč ve stejné situaci považoval za nedůvodnou žádost o odročení ze dne 30. 1. 2013, když jej soud neupozornil na to, že lékařskou zprávu nepovažuje za dostatečnou a ani ho nijak nevyzval, jakým způsobem má důvodnost své žádosti prokázat. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud „podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, aby podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“ Taktéž navrhl, aby mu byl odložen či přerušen výkon uloženého trestu odnětí svobody.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V něm uvedl, že dostupný spisový materiál neumožňuje detailně ověřit skutečnosti uváděné dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku. Již z jeho obsahu, s přihlédnutím k týmž problémům řešeným v předešlém dovolacím řízení, však lze dle státního zástupce usuzovat, že postup soudu druhého stupně lze tentokrát akceptovat. Poukázal na skutečnost, že dovolatel soustavně maří jednání soudu ve své trestní věci obstrukčním chováním, k němuž zneužívá tvrzení o svém nedobrém zdravotním stavu, současně mu však jeho oslabený zdravotní stav nebrání v dlouhodobějším pobytu v zahraničí a nebrání mu ani přijímat pracovní nabídky, jimiž odůvodňuje návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí. Připomněl, že soud není povinen do nekonečna vyhovovat dovolateli v jeho žádostech o odročení či odložení jednání, aby vzápětí přišel s další omluvou (či spíše výmluvou), kterou oddaluje rozhodnutí ve své věci. Dovolatel má jako obviněný v trestním řízení nepochybně rozsáhlá práva garantovaná ústavními i podústavními normami, ovšem tato práva zaručují možnost těchto oprávnění využít, nezakládají však povinnost soudu ve všem se přizpůsobovat rozmarům a obstrukcím obviněných. Naopak, soud je povinen obviněnému pouze umožnit příležitost, aby svá práva naplnil a jestliže jich obviněný vědomě nevyužije či se jich snaží zneužívat, sám se zbavuje možnosti, kterou mu zákon prostřednictvím soudu nabízí. Jestliže odvolací soud zjistil, že dovolatel byl k poslednímu nařízenému jednání řádně obeslán a že jím předložená omluva není dostatečná k tomu, aby odůvodnila jeho neúčast u jednání a založila nutnost odročení veřejného zasedání, proběhlo odvolací řízení v souladu se zákonem a dovolání nelze mít za důvodné. Pokud jde o návrh dovolatele, aby byl odložen výkon uloženého trestu odnětí svobody, z dostupného spisového materiálu není patrno, jakým způsobem na tento návrh reagovala samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2. Nicméně se zřetelem ke všem výše zmíněným skutečnostem nelze návrh považovat za důvodný. Dovolatel již po delší dobu ví, že ho s největší pravděpodobností očekává sankce za flagrantní neplnění vyživovací povinnosti k jeho dítěti, a je pouze na něm, aby své osobní poměry upravil tomu odpovídajícím způsobem. Navíc se jedná o trest relativně krátkodobý, který nemůže zásadně zasáhnout do jeho poměrů. Z těchto důvodů se státní zástupce domnívá, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou ani jinou vadou, již by bylo nutno napravit cestou dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Navrhl dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak dovolatelova námitka týkající se jeho nepřítomnosti u veřejného zasedání dne 31. ledna 2013 uplatněna nejen právně relevantně, ale jedná se současně i o námitku důvodnou.
To především proto, že jak vyplývá z přípisu dovolatele na č. l. 139, který byl Městskému soudu v Praze doručen dne 19. 12. 2012, tento skutečně oznámil soudu, že do 14. 1. 2013 bude pracovně mimo Českou republiku. Pokud tedy soud zaslal dne 21. 12. 2012 vyrozumění o veřejném zasedání a zásilka, která jej obsahovala, se na soud vrátila dne 10. 1. 2013 (č. l. 141), tedy v době jeho (avizovaného) pobytu v zahraničí pak dovolateli tato písemnost skutečně nebyla řádně doručena.
Též co se týká postupu soudu, kdy v případě prvního (nařízeného) veřejného zasedání akceptoval dovolatelem předloženou lékařskou zprávu, jako omluvu řádnou a následně při veřejném zasedání dne 31. 1. 2013 lékařskou zprávu s de facto stejnými náležitostmi jako řádnou omluvu neakceptoval, lze souhlasit s dovolatelem, že daný postup není v souladu se zákonem ani s judikaturou. Je samozřejmě právem soudu vyhodnotit omluvu obviněného buď jako řádnou či jako nepostačující (obzvlášť v takovémto případě, kdy je zřejmé, že chování dovolatele je obstrukční a směřuje ke stále dalšímu a dalšímu protahování trestního řízení), avšak v takovém případě musí být v jeho posuzování jistá konzistentnost a předvídatelnost. Pokud tedy soud vyhodnotil první omluvu jako řádnou (akutní zhoršení zdravotního stavu), měl dovolatele upozornit na skutečnost, že další podobná omluva již jako řádná akceptovaná nebude a případně jasně dovolateli určit, co jako řádnou omluvu pro případ zhoršení zdravotního stavu akceptovat bude (např. konkrétní vyjádření lékaře, zda je či není dovolatel schopen se v daném stavu zúčastnit veřejného zasedání či zda jeho zdravotní stav založil pracovní neschopnost).
Nejvyšší soud proto s poukazem na uvedené z podnětu dovolání Č. Ř. podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 31. ledna 2013. Zrušil také podle §265k odst. 2 tr. ř. všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze bude muset odvolání dovolatele znovu projednat. Při novém rozhodování je potom vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Výše citované rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch Č. Ř., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. S ohledem na obsah rozhodnutí přijatého v této věci Nejvyšším soudem, tento již o návrhu na odklad výkonu trestu učiněného dovolatelem nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka