ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.656.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 656/2013 -39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2013 o dovolání podaném V. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 57/2013 ze dne 6. března 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 233/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 2 T 233/2012 ze dne 13. prosince 2012 byla dovolatelka uznána vinnou jednak pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), jednak pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části napadeného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy (přečiny) byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a jeho výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Současně bylo rozhodnuto i o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti tomuto (výše citovanému) rozsudku soudu prvního stupně podala V. K. odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 57/2013 ze dne 6. března 2013 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala V. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že považuje za nutné v rámci dovolání sdělit skutečnosti, které již více či méně uváděla před oběma soudy prvého i druhého stupně, nicméně soudy nesprávně zhodnotily provedené dokazování a zcela pominuly zásady trestního řízení. Uvedla tak, že poškozený od prvního dne věděl, kde dovolatelka bydlí a byl informován i o jejím novém bydlišti v P. Dále shrnula, za jakých okolností pro poškozeného prováděla úklid jeho domácnosti, včetně události ohledně skříně, kde měl mít poškozený oněch 5.000 Euro. Poukázala na skutečnost, že sám poškozený uváděl odlišné údaje o tom, kdy měl naposledy onu finanční částku spatřit. Uvedla také, že předložila celou řadu sms zpráv, ze kterých žádným způsobem nevyplývá, že by poškozený po ní požadoval zaplacení jakékoli finanční částky. Vyjádřila se také ke způsobu, jakým došlo k ukončení jejich vztahu. Označila několik dalších osob, které mohly mít přístup k poškozenému do bytu, a takto i k jeho finančním prostředkům. Dovodila tak, že soudy obou stupňů zcela pominuly zásadu, podle které musí být obviněnému trestná činnost prokázána, a to objektivně a zcela jednoznačně. Vyjádřila nesouhlas s tvrzením soudů, že výpověď poškozeného lze považovat za spolehlivý důkaz. To opět s poukazem na časový horizont jejich návštěv u poškozeného a způsob, jakým měl poškozený předmětnou finanční hotovost přechovávat. Vzhledem k výše uvedenému závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud „ve smyslu §265k zrušil v plném rozsahu napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, stejně jako rozhodnutí jemu předcházející, tedy rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi a přikázal těmto soudům tuto věc k novému projednání, případně aby rozhodl ve věci rozsudkem.“
Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 11. 6. 2013, avšak přípisem ze dne 1. července 2013 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělila příslušná státní zástupkyně, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnila ve svém podání dovolatelka, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatelka totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro ni příznivější) verzi skutkového děje s tím, že zpochybňuje provedené hodnocení důkazů, polemizuje se skutkovými závěry obecných soudů a domáhá se toho, aby podklad pro právní posouzení věci spočíval v jí tvrzených skutečnostech. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely a proč neuvěřily obhajobě dovolatelky a proč ji takto shledaly vinnou výše uvedenými trestnými činy (přečiny). Vycházely tak především z výpovědi poškozeného J., podpořené výpověďmi svědků K. a K. a osobních poměrů dovolatelky v době spáchání trestných činů, když tato skutková zjištění jim umožnila dospět k závěru, že se dovolatelka dopustila jí přisuzovaných trestných činů.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka