ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.805.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 805/2013 -13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem ve prospěch i v neprospěch obviněného P. P. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 379/2012 ze dne 5. září 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 54/2012, takto:
I . Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 379/2012 ze dne 5. září 2012 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 54/2012 ze dne 17. 7. 2012 zrušují .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III . Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 1 T 54/2012 ze dne 17. července 2012 byl obviněný P. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku), který byl spatřován ve skutečnosti, že „dne 6. 7. 2012 v době kolem 22:23 hod. v P., ul. H., poblíž tramvajové zastávky H. byl kontrolován hlídkou Policie ČR, MO D., která zjistila, že se zdržuje na území České republiky, přestože mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 159/2005 ze dne 18. 11. 2005, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest vyhoštění z České republiky na dobu pěti let, kdy trest vyhoštění z tohoto trestního příkazu nadále trvá, jelikož mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 29 T 89/2003 ze dne 30. 4. 2003, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2003, uložen trest vyhoštění na dobu 5 let a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 29 T 190/2003 ze dne 30. 9. 2003, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2004, uložen trest vyhoštění na dobu 5 let.“ Za výše uvedený přečin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného P. proti výše uvedenému rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 379/2012 ze dne 5. září 2012 podle §253 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítnuto. O odvolání příslušného státního zástupce proti výše uvedenému rozsudku v neprospěch obviněného rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 379/2012 ze dne 5. září 2012 tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. a sám rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného P. návrhu na potrestání Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, sp. zn. 0 ZK 199/2012, pro výše popsaný skutek, neboť uvedený skutek není trestným činem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal ve prospěch i v neprospěch obviněného P. dovolání nejvyšší státní zástupce, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce (dovolatel) uvedl, že nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu ve vztahu k subjektivní stránce přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. To proto, že v daném případě jde o kumulaci dvou uložených trestů vyhoštění, jejichž výkon na sebe navazuje. Na výkon trestu vyhoštění v trvání 5 (pěti) let, který byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 9. 2003 sp. zn. 29 T 190/2003, navazuje výkon trestu vyhoštění v trvání 5 let, jež byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 11. 2005 sp. zn. 33 T 159/2005. Poukázal na skutečnost, že obviněný byl poučen o tom, kdy je trest vykonáván a věděl i to, co vyplývá z povahy věci, tedy, že tresty vyhoštění na sebe navazují. O této skutečnosti byl obviněný protokolárně poučen i v souvislosti s jeho trestním stíháním pro obdobnou trestnou činnost dne 19. 4. 2012. Odvolací soud tak dle dovolatele chybně staví závěr o absenci subjektivní stránky pouze na administrativním pochybení Obvodního soudu pro Prahu 4, který vyznačil trest vyhoštění za skončený. Zdůraznil, že v daném případě je pro posouzení zavinění obviněného podstatné, zda je z provedených důkazů zřejmé, že věděl o pravomocně uloženém trestu vyhoštění a chtěl ho porušit, resp. byl srozuměn s jeho případným porušením. To s tím, že ze skutkových zjištění je zcela zřejmé, že v souvislosti s trestní věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 158/2012 byl obviněný v průběhu veřejného zasedání konaného dne 19. 4. 2012 předsedou senátu protokolárně a zcela správně poučen, že trest vyhoštění z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 11. 2005, sp. zn. 33 T 159/2005, dosud vykonán nebyl a současně mu byla poskytnuta lhůta 14 dnů k opuštění České republiky a obviněný tedy v inkriminované době dne 6. 7. 2012 tento trest vykonával a vzhledem k okolnostem o této skutečnosti i věděl. Naopak dovolatel vyjádřil souhlas se závěry odvolacího soudu o zkrácení práva obviněného na obhajobu, ke kterému došlo tím, že ačkoli byl osobou v zadržení, neměl obhájce v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení (§36 odst. 4 písm. a/ tr. ř.), čímž došlo dle dovolatele k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud 1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 9 To 379/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 1 T 54/2012, jakož i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a také, aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu dle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému, který jej obdržel dne 25. ledna 2013. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu jsou tak námitky uvedené v podaném dovolání uplatněny nejen právně relevantně, ale jedná se současně i o námitky důvodné. To proto, že lze plně souhlasit s názorem dovolatele, že závěry odvolacího soudu o absenci subjektivní stránky s ohledem na administrativní pochybení Obvodního soudu pro Prahu 4 nejsou správné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se zdržuje na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění.
Z učiněných skutkových zjištění je zjevné, že pravomocně uložený trest vyhoštění v rozhodné době existoval (trval), přičemž obviněný byl protokolárně poučen o způsobu jeho výkonu dne 19. 4. 2012 předsedou senátu Městského soudu v Praze a byl tak seznámen s tím, že trest uložený Obvodním soudem pro Prahu 4 sp. zn. 33 T 159/2005 dosud vykonán není, že k záznamu o jeho ukončení došlo pouze omylem a současně mu byla dána lhůta 14 dnů podle §350b odst. 2 tr. ř. k obstarání jeho záležitostí s tím, že poté musí opustit území České republiky (č. l. 26). To, že obviněný věděl, že vykonává trest vyhoštění, je ostatně zřejmé i z výpovědí jeho samotného.
Pro posouzení dané věci je tedy podstatné, zda je možné dovodit naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, neboť z provedených důkazů je zřejmé, že obviněný věděl o pravomocně uloženém trestu vyhoštění, přesto se zdržoval na území republiky. Jednal tak nepochybně úmyslně, když popsaným způsobem mařil výkon rozhodnutí soudu, přičemž zjevně nerespektoval soudem mu uložený trest vyhoštění (srov. 5 Tz 261/2001).
Dovolací soud též přisvědčil námitkám dovolatele stran naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. To proto, že dne 17. 7. 2012 při hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení obviněný skutečně neměl obhájce, ačkoli byl osobou v zadržení a byl zde tedy dán důvod nutné obhajoby ve smyslu ustanovení §36 odst. 4 písm. a) tr. ř.
Rozhodnutí soudu prvního stupně i napadené rozhodnutí soudu odvolacího, jsou tedy zatíženy popsanými vadami do té míry, že dovolacímu soudu nezbylo, než v rámci rozhodnutí o takto podaném dovolání obě tato rozhodnutí podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušit. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, s přihlédnutím k závěrům, které učinil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí nebyla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nýbrž byla zrušena z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem i v jeho neprospěch, nejsou soudy povinny aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka