ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.901.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 901/2013-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem ve prospěch i v neprospěch , obviněného M. R. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 147/2013 ze dne 23. května 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 60/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 147/2013 ze dne 23. května 2013 a usnesení Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 12. dubna 2013 zrušují .
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Náchodě p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 12. dubna 2013 byla trestní věc obviněného R. podle §314c odst. 1 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) z důvodů uvedených v §188 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §171 odst. 1 tr. ř. vedená pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku), kterého se měl dopustit tím, že „na základě podacího razítka dne 5. 8. 2011 v J., přijal jako referent Odboru dopravy a silničního hospodářství, M. ú. J., pověřený dne 6. 1. 2011 na základě §15 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyřizováním agendy registru vozidel a technika registru vozidel, včetně podepisování rozhodnutí, Žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla, kterou podala E. H., nar., zastoupená na základě plné moci S. R., nar., kdy se jednalo o vozidlo zn. Ford Mondeo, VIN, dovezené ze Š. K žádosti byl předložen mimo jiné i doklad „P. d. C.“, nezjištěného evidenčního čísla, přičemž ale tento byl pozměněnou kopií originálu, kterou ale S. R. jako účastník tohoto správního řízení předkládal jako pravý doklad, ačkoli jeho zadní strana oproti originálu neobsahuje číslo dokladu „F.“, jeho text není tvořen mikrotiskem a v jeho rubrice označené „B“- kolonka „F. de M.“- datum zaregistrování vozidla - je uvedeno datum 6. 8. 2005, ačkoli skutečné zaregistrování vozidla do provozu ve Š. bylo již dne 6. 8. 2004, čímž M. R. ve vztahu k pravdivosti rozhodných skutečností v předkládaných kopiích podstatných dokumentů byl lhostejný a mohl počítat s jejich rozporem s objektivním pravdě odpovídajícím stavem. Na základě tohoto padělaného dokladu, který už i vizuelně vykazuje znaky pouhé kopie originálu, což musel M. R. jednoznačně poznat, byla jeho rozhodnutím v zastoupení Městského úřadu J., Odborem dopravy a silničního hospodářství, ze dne 3. 8. 2011, pod č. j. ODSH-8/2011/486, schválena tzv. technická způsobilost tohoto vozidla, která opravňovala vlastníka vozidla provozovat ho na pozemních komunikacích, přičemž ale v rámci vedeného správního řízení a z něho plynoucího rozhodnutí jako referent Odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu J. nepostupoval v souladu se zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění novely zákona č. 226/2006 Sb., neboť schválil technickou způsobilost uvedeného dovezeného vozidla mimo jiné i na základě takto padělaného dokladu „P. d. C.“, ačkoli věděl, že podle §34 odst. 3 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., žádost o schválení technické způsobilosti vozidla jednotlivě dovezeného silničního vozidla, které již bylo provozováno v jiném státě, musí být doložena osvědčením o registraci silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla a technickým průkazem vozidla silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla, pokud byl vydán, přičemž zákon nepřipouští předložení kopií takových dokladů, čímž umožnil všem vlastníkům a provozovatelům předmětného vozidla jeho běžné užívání v silničním provozu, ačkoli by v případě zákonně souladného postupu doklady a rozhodnutí vydávané správními orgány České republiky potřebné k takovému provozu vozidla vydány nebyly“ postoupena k projednání Městskému úřadu J. jako kárné provinění.
Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost příslušný státní zástupce, přičemž Krajský soud v Hradci Králové o této stížnosti rozhodl usnesením sp. zn. 10 To 147/2013 ze dne 23. května 2013 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal ve prospěch i v neprospěch obviněného R. dovolání nejvyšší státní zástupce (dovolatel), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného prostředku dovolatel uvedl, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takovéto rozhodnutí. Uvedl, že podle §171 tr. ř. lze postoupit věc jinému orgánu, jestliže stíhaný skutek není trestným činem, mohl by však být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění. Již z dikce citovaného ustanovení podle dovolatele vyplývá, že jestliže stíhané jednání nelze postihnout jako předstupek (jiný správní delikt) nebo kárné provinění, pak je postup podle §171 tr. ř. a priori vyloučen a soud musí zvolit jiný druh meritorního rozhodnutí o stíhaném skutku. Poukázal v těchto souvislostech na skutečnost, že právní postavení obviněného je upraveno zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých dalších zákonů, resp. v záležitostech tímto zákonem neupravených zákoníkem práce. To s tím, že ani jeden z těchto předpisů neupravuje žádnou kárnou odpovědnost úředníka za porušení právních předpisů při výkonu úřední činnosti, která je úředníkovi svěřena ke zpracování. Jediným opatřením, které by snad vzhledem k okolnostem případu teoreticky dle dovolatele přicházelo v úvahu, by bylo uplatnění pracovněprávní sankce vůči obviněnému, tedy výpovědi z pracovního poměru, eventuelně okamžitého zrušení pracovního poměru. Avšak zde upozornil dovolatel na skutečnost, že vzhledem k ustanovení §58 odst. 1 zákoníku práce nemůže Město J. v důsledku marného uplynutí lhůty tyto sankce již uplatnit, když tato objektivní lhůta uplynula již marně předtím, než nalézací soud vydal usnesení o postoupení věci. Vzhledem k výše uvedenému je proto dle dovolatele zřejmé, že soud porušil zákon v neprospěch obviněného, když věc postoupil Městskému úřadu J. k projednání kárného obvinění, které tento úřad není oprávněn žádným způsobem projednávat nebo za ně obviněného dokonce „kárně“ sankcionovat. Proto je dovolání podáváno částečně i ve prospěch obviněného. Současně je však i dovolání podáváno dále v neprospěch obviněného, když je zřejmé, že další rozhodnutí ve věci, které by následovalo po navrhovaném zrušení rozhodnutí soudu nalézacího i odvolacího, by pro obviněného nemuselo být nutně příznivější než nynější (nezákonné) usnesení o postoupení věci. Uzavřel tak, že zatížil-li nalézací soud své rozhodnutí touto vadou, je třeba konstatovat, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takovéto rozhodnutí. Odvolací soud tím, že nezákonné usnesení nalézacího soudu na základě stížnosti státního zástupce nezrušil a namísto toho stížnost státního zástupce jako nedůvodnou zamítl, zatížil své rozhodnutí vadou zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za použití §265r odst. 1 písm. b ) tr. ř. 1. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2013, č. j. 10 To 147/2013-88, zrušil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 4. 2013, č. j. 3 T 60/2013-80, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále 2. podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., vyjádřil pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému, který jej obdržel dne 13. srpna 2013 a jeho obhájkyni, která jej obdržela dne 12. srpna 2013. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti příslušného státního zástupce, přestože již v řízení, předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Pokud jde o postoupení věci jinému orgánu, dovolací důvod lze spatřovat např. v tom, že soud rozhodl postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, o jiném správním deliktu či o kárném provinění, přestože se jedná o trestný čin, nebo že v době rozhodování soudu o postoupení věci již nelze takové jednání projednat jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění, neboť uplynula zákonná lhůta , a proto měl soud obžalovaného zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3163 s.)
Zde je namístě uvést to, že z ustanovení §58 odst. 1 zákoníku práce vyplývá, že pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Podle odst. 2 téhož ustanovení stane-li se v průběhu dvou měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do dvou měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření. Skutek pro, který byl obviněný trestně stíhán, byl spáchán dne 5. 8. 2011, přičemž úkony trestního stíhání byly zahájeny až dne 19. 1. 2013. Je tedy zřejmé, že lhůty podle odst. 1 i odst. 2 ustanovení §58 zákoníku práce v době rozhodování soudu prvního stupně dne 12. dubna 2013 již marně uplynuly.
Stejně tak lze přisvědčit dovolateli, že ani zákon č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých dalších zákonů, žádnou kárnou odpovědnost obviněného neupravuje. Též soudy dosud činné ve věci konkrétně neuvedly, které ustanovení o kárné odpovědnosti by bylo možné na daný případ aplikovat (pouze neurčitě zmiňují zákoník práce).
Dovolacímu soudu tedy nezbylo než přisvědčit dovolateli, že rozhodnutí soudu prvního stupně je skutečně zatíženo takovou vadou, která zakládá důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a tím došlo i k naplnění deklarovaného důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 147/2013 ze dne 23. května 2013 a usnesení Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 3 T 60/2013 ze dne 12. dubna 2013 zrušil. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Náchodě přikázal , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s přihlédnutím k závěrům, které učinil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí nebyla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nýbrž byla zrušena z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem i v jeho neprospěch, není soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka