ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.920.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 920/2013 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2013 o dovolání podaném obviněným T. R. , proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 64/2013 ze dne 19. března 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 114/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 17 T 114/2012 ze dne 28. listopadu 2012 byl dovolatel uznán vinným trestným činem (přečinem) ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový stav je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, přičemž jeho výkon mu byl uložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let.
Proti výše uvedenému rozsudku podal obviněný T. R. odvolání, o kterém rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 64/2013 ze dne 19. března 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný T. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g) a l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že ve věci proběhlo hlavní líčení dne 28. 11. 2012 bez jeho přítomnosti, poté co se řádně omluvil ze zdravotních důvodů a požádal prostřednictvím svého právního zástupce o odročení jednání, když přiložil potvrzení o pracovní neschopnosti. Tvrzení předsedkyně senátu, že ověřovala u jeho lékařky, zda je schopen se hlavního líčení zúčastnit, považuje dovolatel za neprůkazné. Dále shrnul průběh odvolacího řízení (kterého se již osobně účastnil) s tím, že mu nebylo umožněno řádně vést svou obhajobu a vyjádřil se i k postupu, jakým bylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti. Vyjádřil nesouhlas se závěrem soudů, že byl schopen se zúčastnit hlavního líčení před soudem prvního stupně s tím, že by jeho stanovený termín nestihl ani v povolených vycházkách. V popsaných skutečnostech tak spatřuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Závěrem navrhl, aby dovolací soud „napadená rozhodnutí, konkrétně usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. 10 To 64/2013-112, ze dne 19. 3. 2013 a rozsudek Okresního soudu Praha-západ, č. j. 17 T 114/2012-82, ze dne 28. 11. 2012, zrušil a sám rozsudkem rozhodl o zproštění obžaloby nebo aby Nejvyšší soud České republiky věc vrátil zpět soudu prvního stupně ke skutečnému projednání.“
K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že těžištěm dovolací argumentace je v podstatě názor, že pokud dovolatel prostřednictvím svého obhájce prezentoval soudu prvého stupně omluvu z hlavního líčení, bylo povinností soudu tuto omluvu akceptovat a hlavní líčení vždy (bez dalšího) odročit. Prejudikatura dovolacího soudu nicméně nasvědčuje tomu, že tento názor není správný. Uvedl, že soud má odročit hlavní líčení za situace, kdy obviněný doloží existenci zdravotních obtíží, které mu reálně brání v účasti na hlavním líčení, což však neznamená, že by soud byl povinen odročit hlavní líčení automaticky, je-li mu předloženo potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného. Soud je v takovém případě oprávněn zabývat se i tím, zda se ze strany obviněného nejedná o obstrukční jednání, resp. zda je povaha jeho zdravotních obtíží taková, že mu fakticky brání v účasti na hlavním líčení. I když doklad o pracovní neschopnosti není sám o sobě v soudní praxi považován za dostatečný důvod k omluvě z hlavního líčení, je třeba k němu přihlédnout za situace, kdy obviněný svým jednáním záměrně neprotahuje délku soudního řízení. V takovém případě je vyloučeno provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného a jeho obhájce. Přitom je soud povinen odročit hlavní líčení postupem podle §219 tr. ř. ( k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 743/2011 ). Jestliže však má soud dostatečný důvod k závěru, že obviněný záměrně protahuje délku soudního řízení, pak mu nic nebrání v tom, aby navzdory doložené pracovní neschopnosti obviněného postupoval podle §202 odst. 2 tr. ř. a provedl hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného. Poukázal tak na skutečnost, že v této trestní věci (jak ostatně na str. 2 odůvodnění napadeného usnesení zdůraznil i odvolací soud) měl soud věcné důvody k závěru, že omluva dovolatele je projevem tendence protahovat trestní stíhání a oddalovat vyhlášení rozhodnutí ve věci samé. Proto dle vyjádření státního zástupce nejde o pochybení a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tak není naplněn. Doplnil též, že nelze přehlédnout, že argumenty obsažené v dovolání již obviněný T. R. z valné části prezentoval v řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento soud se s nimi přesvědčivým způsobem v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal. Státní zástupce vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že dovolání obviněného T. R. bude namístě odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, neboť dovolací námitky jsou co do základu opakováním argumentů, které dovolatel již použil v předchozím řízení a s nimiž se odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. R. v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné rozhodnutí, než které je navrhováno shora.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel tento důvod spatřuje ve skutečnosti, že nebyla akceptována jeho omluva z hlavního líčení konaného dne 28. 11. 2012. Této námitce dovolatele však nelze přisvědčit a přiznat jí opodstatnění. To proto, že soud prvního stupně řádně zdůvodnil, proč omluvu dovolatele neakceptoval, když dovolacímu soudu ani nepřísluší přezkoumávat, zda předsedkyně senátu ošetřující lékařce dovolatele skutečně volala, či nikoli. Z úředního záznamu na č. l. 71 jasně vyplývá, že lékařka byla telefonicky kontaktována a potvrdila, že dovolatel je schopen účastnit se hlavního líčení, z potvrzení o pracovní neschopnosti vyplynulo, že dovolatel má povoleny vycházky a také byly učiněny dva bezvýsledné pokusy kontaktovat obhájce dovolatele. Pokud za nastalé situace (s ohledem na již předchozí jednání dovolatele) soud vyhodnotil, že se jedná o účelovou snahu dovolatele vyhýbat se trestnímu stíhání a na základě toho konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti dle §202 odst. 2 tr. ř., rozhodně nelze takovému postupu ničeho vytknout, a to ani s ohledem na stanovený čas jeho vycházek, když tato skutečnost by na základě sdělení dovolatele jistě mohla být zohledněna.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Dovolatel neuvedl žádné konkrétní námitky v souvislosti s tímto deklarovaným dovolacím důvodem. Pokud však k tomuto dovolacímu důvodu hodlal vztáhnout námitky, že nebyl proveden výslech jím navrhovaných (označených) svědků, nezbývá než konstatovat, že takovéto námitky nemohou být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších (taxativně stanovených) důvodů dovolání, když i k uvedenému se soudy adekvátně k projednávané věci vyjádřily.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel neuvedl, ve které z těchto dvou alternativ tento dovolací důvod uplatňuje, je však (zejména s ohledem na již výše uvedené) zřejmé, že k naplnění ani jedné z těchto alternativ zmíněného dovolacího důvodu nedošlo.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka