ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.981.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 981/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání podaném S. K., nar., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 56/2013 ze dne 17. 4. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 99/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 1 T 99/2011 ze dne 17. 4. 2012 byl dovolatel uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), a to jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
V předmětné věci podal S. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 3 To 56/2013 ze dne 17. 4. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal S. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že výpověď svědkyně O. B. (v kritické době manželky poškozeného), která měla popsaný incident sledovat, je nevěrohodná a to i proto, že na místo nemohla vidět. Poukázal v této souvislosti na odlišné výpovědi spoluobviněného M. K. a svědka R. K. Poukázal i na přítomnost psa poškozeného, který však byl klidný a jistě by reagoval na obranu svého pána, pokud by došlo k jeho napadení. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích „zrušil a sám rozhodl dle §265m tr. řádu tak, že se podle §226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprošťuji a pokud by sám nerozhodl, aby dle §265e tr. řádu napadené usnesení zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí tomuto soudu“.
Nejvyšší soud obdržel dne 26. 8. 2013 přípis státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, ve kterém tato sděluje, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat a dále výslovně souhlasila s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nezbytné opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy namístě vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení soudy učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného jednání se nedopustil. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že z popsané trestné činnosti je usvědčován pouze výpovědí poškozeného a jeho tehdejší manželky. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily poškozenému i jeho tehdejší manželce, když z ohledání místa činu i pořízené fotodokumentace je zjevné, že ze svého stanoviště měla výhled na místo činu dostatečný. Stran psa poškozeného potom ze žádných skutečností neplyne, že by byl agresivní a výrazně se zdržoval na místě incidentu nebo poblíž. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je pouze ve stručnosti uvést, že vznesení není doprovázeno žádnou argumentací, ke které by dovolací soud mohl zaujmout příslušné stanovisko.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka