ECLI:CZ:NS:2013:3.TZ.18.2013.1
sp. zn. 3 Tz 18/2013-19
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 26. června 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. A. , nar., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. ZT 143/2012 , a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. ZT 143/2012, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §64 odst. 5 písm. a), §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. A..
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu státnímu zástupci v Berouně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu SKPV OOK PČR Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPS-99627/TČ-2012-010271, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestního stíháni obviněného M. A. pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku.
Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, vydané podle §160 odst. 1 tr. ř., bylo doručeno dne 15. 11. 2012 obhájci obviněného JUDr. Vladimíru Jablonskému, dále bylo zasláno i obviněnému M. A. na adresu advokátní kanceláře JUDr. Jablonského, tj. ul., P., kterou obviněný označil jako adresu pro doručování, a na které došlo k převzetí písemnosti na podatelně advokátní kanceláře dnem 15. 11. 2012. Obviněným osobně bylo usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání převzato až dne 8. 1. 2013 při jeho výslechu před policejním orgánem. Obviněný následně udělením plné moci ze dne 27. 11. 2012 zmocnil ke své obhajobě advokáta Mgr. Romana Kouckého. Tato skutečnost byla oznámena policejnímu orgánu přípisem doručeným dne 11. 12. 2012.
Dne 10. 1. 2013 byla na Okresní státní zastupitelství v Berouně doručena stížnost obhájce obviněného ze dne 9. 1. 2013 podaná proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 11. 2012.
Státní zástupkyně Okresního státního zástupce v Berouně usnesením ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. ZT 143/2012, stížnost obviněného M. A. proti rozhodnutí policejního orgánu SKPV OOK PČR Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPS-99627/TČ-2012-010271, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítla s tím, že byla podána opožděně. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 2. 2013.
Proti citovanému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. A. . Podle jeho názoru napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku především poukázal na skutečnost, že obviněnému M. A. bylo usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 13. 11. 2012 v souladu s trestním řádem doručeno do vlastních rukou nejdříve dne 8. 1. 2013. Doručení toliko na podatelnu advokátní kanceláře, přestože tuto adresu obviněný výslovně označil jako určenou pro účely doručování, nelze považovat za doručení usnesení do vlastních rukou obviněného, které zákon pro projednávané procesní rozhodnutí jednoznačně vyžaduje, když navíc na doručence ze dne 15. 11. 2012 absentuje také vlastnoruční podpis obviněného. Pokud tedy obviněný převzal osobně usnesení o zahájení trestního stíhání až dne 8. 1. 2013, pak jeho podání ze dne 9. 1. 2013, označené jako "odůvodnění stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání", bylo sice správně dozorovou státní zástupkyní posouzeno podle obsahu jako samotná stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ale již neměla být zamítnuta z formálních důvodů jako stížnost opožděně podaná ve smyslu §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána včas. Proto měla správně státní zástupkyně napadené rozhodnutí policejního orgánu přezkoumat z hledisek uvedených v §145 tr. ř., a poté o ní rozhodnout zákonem předvídaným způsobem podle §148 odst. 1 písm. c) nebo §149 odst. 1 tr. ř.
S odkazem na shora uvedené m inistr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. aby věc vrátil tomu orgánu, o jehož rozhodnutí jde.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Jak bylo zjištěno ze spisového materiálu usnesením policejního orgánu SKPV OOK PČR Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPS-99627/TČ-2012-010271, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestního stíhání obviněného M. A. pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku . Usnesení nabylo právní moci dne 8. 2. 2013.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle odst. 6 téhož ustanovení orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §160 odst. 2 tr. ř. je třeba opis usnesení o zahájení trestního stíhání doručit obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci, přičemž u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení.
Podle §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. se do vlastních rukou doručuje opis rozhodnutí, které je adresované osobám oprávněným podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek.
Podle §64 odst. 4 tr. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
Podle §64 odst. 5 tr. ř. se odstavec 4 se neužije, doručuje-li se :
a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, nebo
b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
Podle §147 odst. 1 písm. a, b) tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně.
Ustanovení §137 odst. 1 tr. ř. uvádí, že usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. V posuzované trestní věci rozhodoval policejní orgán a usnesení bylo oznámeno doručením opisu usnesení, a to obhájci obviněného dne 15. 11. 2012 a obviněnému M. A. v souladu s ustanovením §64 odst. 1 písm. b) tr. ř., tzn. do vlastních rukou, dne 8. 1. 2013. Jiný způsob doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, jak vyplývá z ustanovení §64 odst. 5 písm. a) tr. ř., zákon nepřipouští.
Podle §141 odst. 1 tr. ř. je opravným prostředkem proti usnesení stížnost.
Z ustanovení §143 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději .
Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout .
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že stížnost se zásadně podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje; za podmínek §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka a adresováno orgánu činnému v trestním řízení, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout .
Stížnost jako opravný prostředek proti usnesení policejního orgánu SKPV OOK PČR Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPS-99627/TČ- 2012-010271, tak mohl obviněný v souladu s ustanovením §143 odst. 1 a §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. podat ve lhůtě tří dnů ode dne doručení jak u Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, tak u Okresního státního zastupitelství v Berouně nebo písemností adresovanou těmto orgánům prostřednictvím Č. p., s. p., vhozením do poštovní schránky.
Jak vyplývá ze spisu policejního orgánu SKPV OOK PČR Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, č. j. KRPS-99627/TČ- 2012-010271, obviněný M. A. podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení policejního orgánu SKPV OOK PČR Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 13. 11. 2012, č. j. KRPS-99627/TČ-2012-010271, stížnost, která byla na Okresní státní zastupitelství v Berouně doručena dle podacího razítka dne 10. 1. 2013. Přitom poslední den lhůty k podání stížnosti s ohledem na skutečnost, že mu usnesení o zahájení trestního stíhání bylo v souladu se zákonem doručeno do vlastních rukou teprve dne 8. 1. 2013, připadal na den 11. 1. 2013.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Berouně nesplnil důsledně svou povinnost, vyplývající mu z ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. a pochybil také při aplikaci ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud za takto zjištěného stavu věci stížnost obviněného zamítl jako opožděně podanou.
Vzhledem k tomu, co je uvedeno výše, je nepochybné, že obviněný M. A. obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání v souladu s trestním řádem, tj. do vlastních rukou, dne 8. 1. 2013 a prostřednictvím obhájce využil možnosti zákona, a to ustanovení §60 odst. 4 písm. a) tr. ř., a stížnost proti usnesení podal jako poštovní zásilku adresovanou orgánu činnému v trestním řízení, který má ve věci rozhodnout.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Berouně ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. ZT 143/2012, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §64 odst. 5 písm. a), §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. A.. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Zrušil i všechna další rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu státnímu zástupci v Berouně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata