ECLI:CZ:NS:2013:3.TZ.28.2013.1
sp. zn. 3 Tz 28/2013 -33
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 17. července 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných J. K., nar. a M. K., nar., proti pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §36 odst. 3 a §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných J. K. a M. K.
Napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích a jemu předcházející usnesení policejního orgánu Policie České republiky ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. KRPU-12499-54/TČ-2011-040071-NI, se zrušují.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Policejnímu orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ú. k., Územního odboru, SKPV, 1. oddělení KŘPU, Ú. n. L. se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ú. k., Územního odboru, SKPV, 1. oddělení KŘPU, Ú. n. L. ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. KRPU-12499-54/TČ-2011-040071-NI, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání J. K. pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pro trestné činy pohlavního zneužívání podle §243 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., a M. K. pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a trestný čin pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák.
Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněným doručeno do vlastních rukou shodně dne 13. 7. 2012. Jelikož byl u obviněných dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. byli poučeni podle §33 odst. 1 tr. ř. o právu zvolit si obhájce.
Dne 16. 7. 2012 zaslali obvinění policejnímu orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ú. k. ke sp. zn. KRPU-12499-54/TČ-2011-040071-NI, podání, nadepsané „ODVOLÁNÍ“, které je svým obsahem nepochybně stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 7. 2012, kdy toto podání obsahuje i sdělení obviněných, že na zvolení obhájce nemají dostatek peněz.
Policejní orgán, aniž obviněným ustanovil obhájce, stížnosti obviněných předložil k rozhodnutí státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích, který usnesením ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, o stížnostech rozhodl tak, že je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 1. 8. 2012.
Proti posledně citovanému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných J. K. a M. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §160 odst. 2, §143 odst. 1 a §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že obvinění byli stíháni, a to J. K. mimo jiné pro zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a M. K. mimo jiné pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, tzn. pro trestné činy, pro které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, a byl u nich proto dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Obvinění si sami obhájce ve stanovené lhůtě nezvolili, byl jim ustanoven teprve rozhodnutím Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 8. 2012, sp. zn. 30 Nt 692/2012, tj. až poté, co státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích usnesením ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání jako nedůvodné zamítl.
Poté, co bylo dne 5. 9. 2012 usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání doručeno obhájcům obviněných, tito v zákonné lhůtě podali stížnost . Podané stížnosti předložil policejní orgán Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích. Přípisem ze dne 21. 9. 2012, č. j. 1 ZT 297/2012-17, pak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích policejnímu orgánu sdělil, že „ o stížnostech obou obviněných již bylo rozhodnuto dne 1. 8. 2012 a v daném případě obhájci obviněných nemají samostatná odvolací práva a tedy o jejich stížnostech není možno rozhodovat “; obsahově obdobné přípisy ze dne 2. 10. 2012, č. j. 1 ZT 297/2012-20, státní zástupce následně zaslal i oběma advokátům a opětovně i policejnímu orgánu.
S odkazem na ustanovení §146 odst. 2 písm. a), §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §36 odst. 3 tr. ř. konstatoval, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích pochybil, pokud nezjistil skutečnost, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněných J. K. a M. K. nejenže nebylo jejich obhájcům doručeno, ale že dosud ani obhájce nemají, přestože je podle zákona mít musí a stížnosti obviněných jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Napadeným rozhodnutím státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích tedy bylo zkráceno právo obviněných J. K. a M. K. na obhajobu, a to jmenovitě v tom smyslu, že jim bylo fakticky znemožněno, aby byl řádný opravný prostředek, k němuž je zákon opravňuje, zpracován, resp. odůvodněn kvalifikovaným právním zástupcem.
Ve stížnosti dále konstatoval, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích navíc nereflektoval ani skutečnost, že vyšetřování je vedeno věcně nepříslušným policejním orgánem; vzhledem k tomu, že obviněná M. K. byla zaměstnankyní České republiky, zařazenou k výkonu práce v Policii České republiky (zaměstnána jako uklízečka u Policie ČR - Krajského ředitelství policie Ú. k., územního odboru T., přičemž tato skutečnost byla v době rozhodování státního zástupce ze spisového materiálu patrna), totiž podle §161 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2012, přísluší v dané věci konat vyšetřování Generální inspekci bezpečnostních sborů; v návaznosti na to pak je podle §10 odst. 1 vyhlášky č.23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním dána věcná příslušnost státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.
S ohledem na to, že k vedení vyšetřování byla zřejmě věcně příslušná Generální inspekce bezpečnostních sborů, ponechal na zvážení, zda zrušit jen usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, a věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázat k novému projednání a rozhodnutí jmenovanému státnímu zastupitelství anebo zda zrušit také usnesení policejního orgánu Policie ČR - Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje - SKPV - Odboru obecné kriminality ze dne 11. 7. 2012, č. j. KRPU-12499-54/TČ-2011-040071-NI, a věc pak dle §270 odst. 3 tr. ř. přikázat k novému projednání a rozhodnutí přímo Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Ministr spravedlnosti v petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 1. 8. 2012, č. j. 1 ZT 297/2012-11, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněných J. K. a M. K. proti usnesení policejního orgánu Policie ČR - Krajského ředitelství policie Ú. k.– SKPV - Odboru obecné kriminality ze dne 11. 7. 2012, č. j. KRPU-12499- 54/TČ-2011-040071-NI, kterým bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno jejich trestní stíhání, byl v neprospěch těchto obviněných porušen zákon, a to v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, pak rovněž v ustanoveních §160 odst. 2 , §143 odst. 1 a §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. , dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, včetně všech rozhodnutí, která na ně obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, anebo aby postupoval podle §270 odst. 3 tr. ř. a věc přikázal Generální inspekci bezpečnostních sborů, 13. oddělení v Ú. n. L. k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle ustanovení §148 odst. 1 tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět, nebo
c) není-li důvodná.
Podle §36 odst. 3 tr. ř. koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.
Po přezkoumání spisového materiálu Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že obvinění J. K. a M. K. byli usnesením policejního orgánu Policie České republiky ze dne 11. 7. 2012 stíháni pro trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, byly u nich dány důvody nutné obhajoby vyplývající z ustanovení §36 odst. 3 tr. ř.
Obvinění byli také náležitě poučeni o důvodech nutné obhajoby i právu zvolit si obhájce. Jelikož si sami obhájce nezvolili s odůvodněním, že nemají dostatek finančních prostředků, mělo být postupováno podle §39 odst. 1 tr. ř. a obviněným měli být ustanoveni obhájci.
Policejní orgán aniž by reagoval na sdělení obviněných, že na zvolení obhájce nemají dostatek peněz a ustanovil jim obhájce, stížnosti obviněných předložil státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Teplicích, který usnesením ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, rozhodl tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnosti jako nedůvodné zamítl.
Teprve opatřením soudce Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 8. 2012, č. j. 30 Nt 692/2012-12, byl obviněnému J. K. ustanoven obhájce, a to Mgr. Zuzana Segediová, a dalším opatřením téhož soudce ze dne 17. 8. 2012, č. j. 30 Nt 692/2012-13, byl obviněné M. K. ustanoven obhájce, a to JUDr. Radek Spurný. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání pak bylo oběma advokátům doručeno shodně dne 5. 9. 2012.
Po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podali oba obhájci za obviněné proti tomuto usnesení stížnosti. Obhájkyně obviněného J. K. tak učinila podáním ze dne 7. 9. 2012, jež bylo k poštovní přepravě podáno téhož dne a rovněž obhájce obviněné M. K. podal za tuto obviněnou stížnost dne 7. 9. 2012. Tato byla téhož dne podána k poštovní přepravě.
Podané stížnosti předložil policejní orgán Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích. Přípisem ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích policejnímu orgánu sdělil, že: „o stížnostech obou obviněných již bylo rozhodnuto dne 1. 8. 2012 a v daném případě obhájci obviněných nemají samostatná odvolací práva a tedy o jejich stížnostech není možno rozhodovat“; obsahově obdobné přípisy pak státní zástupce zaslal i oběma advokátům.
Podle §146 odst. 1 tr. ř. orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.
Podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (tj. pokud nebylo rozhodnuto autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
Ze shora uvedeného je nepochybné, že policejní orgán porušil ustanovení §36 odst. 3 a §146 odst. 2 písm. a) 1 tr. ř., pokud po poučení obviněných v souladu s ustanovením §2 odst. 13 tr. ř. o právu zvolit si obhájce nereagoval na jejich sdělení, že nemají dostatek finančních prostředků (obhájce si sami nezvolili), a neučinil podnět v souladu s ustanovením §39 odst. 1 tr. ř. a spis nezaslal soudci Okresního soudu v Teplicích za účelem ustanovení obhájců obviněným a naopak spisový materiál předložil státnímu zástupci k rozhodnutí o stížnostech obviněných.
K ustanovení obhájců obviněných přitom došlo opatřením soudce Okresního soudu v Teplicích teprve dne 17. 8. 2012, tj. až poté, co bylo o stížnosti obviněných dozorujícím státním zástupcem rozhodnuto.
Jak již bylo uvedeno shora v trestní věci obviněných J. K. a M. K., nebylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno všem oprávněným osobám (§160 odst. 1 tr. ř.), v daném případě obhájcům obviněných, a proto také nebyly splněny podmínky pro předložení věci k rozhodnutí státnímu zástupci. Policejní orgán přesto stížnosti obviněných předložil dozorujícímu státnímu zástupci. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích o stížnostech obviněných rozhodl, aniž náležitým způsobem přezkoumal napadené usnesení a dostál tak své přezkumné povinnosti vyplývající z ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. a stížnosti obviněných jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Přitom bylo povinností státního zástupce takovou věc policejnímu orgánu vrátit bez věcného vyřízení s tím, aby postupoval v intencích §39 odst. 1 tr. ř. a teprve po splnění podmínek uvedených v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. věc předložil k rozhodnutí.
Jak policejní orgán, tak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích navíc nereagovali na skutečnost, že obviněná M. K. v době spáchání trestné činnosti byla zaměstnancem České republiky, zařazeným k výkonu práce v Policii České republiky u Policie ČR - Krajského ředitelství policie Ú. k., územního odboru T. (viz protokol o výslechu obviněné ze dne 13. 9. 2012). Jak vyplývá z ustanovení §158 odst. 12 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2012, je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, zjištěno, že příslušnou k řízení je Generální inspekce bezpečnostních sborů, policejní orgán ji o předmětu šetření neprodleně vyrozumí a věc jí předá. Podle §161 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2012, vyšetřování o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky koná Generální inspekce bezpečnostních sborů. Podle §161 odst. 5 písm. a) tr. ř. za splnění podmínek uvedených v §20 odst. 1 tr. ř. koná Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 3 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky anebo celníky nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky. V daném případě tak měla být věc předložena Generální inspekci bezpečnostních sborů, která také měla vést vyšetřování. Vyšetřování tak bylo vedeno věcně nepříslušným policejním orgánem. Také toto pochybení policejního orgánu měl dozorující státní zástupce při pečlivém studiu spisu zjistit a na ně reagovat.
Vzhledem k výše popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 1 ZT 297/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §36 odst. 3 a §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných J. K. a M. K.
Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení i jemu předcházející usnesení policejního orgánu Policie České republiky ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. KRPU-12499-54/TČ-2011-040071-NI, zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Policejnímu orgánu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ú. k., Územního odboru, SKPV, 1. oddělení KŘPU, Ú. n. L., aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že policejní orgán v souladu s ustanovením §161 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2012 věc předá Generální inspekci bezpečnostních sborů, která je oprávněná vést v dané trestní věci vyšetřování.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata