ECLI:CZ:NS:2013:3.TZ.40.2013.1
sp. zn. 3 Tz 40/2013-31
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. října 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. B. , proti pravomocnému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku a §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch i ve prospěch obviněného R. B.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu uloženém obviněnému R. B.
Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. 2 T 15/2011, byl obviněný R. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, kterého se dopustil (společně s obviněnými M. J., M. B., I. S. a L. Č.) tím, že dne 2. 5. 2011 přepadli před kasínem Tivoli v Ch. J. K. a odcizili mu tašku s tržbou z kasína v celkové výši 24.813,- EUR. Za to mu byl uložen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 15 T 35/2011, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. J., I. S., L. Č. a M. B. Dalšími výroky soudu bylo podle ust. §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku podali odvolání všichni obvinění. Obviněný R. B. prostřednictvím svého obhájce zpochybnil zákonnost všech výroků napadeného rozsudku, tedy výroky o vině i trestu, přičemž mimo jiné namítal, že v případě uznání viny mu měl být uložen správně souhrnný trest i ve vztahu k trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 120/2011.
Vrchní soud v Praze odvolání obviněných projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2012 pod sp. zn. 10 To 101/2012 a rozhodl o nich tak, že z podnětu odvolání obviněných R. B. a L. Č. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e) , odst. 2 tr. ř. zrušil, a to ohledně obviněného R. B. ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ohledně obviněného L. Č. ve všech výrocích a ve věci sám znovu rozhodl tak, že obviněnému R. B. uložil při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 let. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 15 T 3/2011, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2011, sp. zn. 9 To 126/2012.
Dále Vrchní soud v Praze podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného L. Č. obžaloby a podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných M. J., I. S. a M. B.
Následně vydal předseda senátu Vrchního soudu v Praze usnesení ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. 10 To 101/2012, kterým podle §131 odst. 1 tr. ř. opravil výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, tak, že v bodu I. výroku o trestu obviněného R. B. zní čtvrtý odstavec takto: „Současně se zrušují výroky o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 z 6. 5. 2011 sp. zn. 15 T 3/2011 (správně 15 T 35/2011), z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 z 6. 5. 2011 sp. zn. 25 T 49/2011 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 13. 2. 2012 sp. zn. 5 T 120/2011 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze z 27. 3. 2011 (správně z 27. 3. 2012) sp. zn. 9 To 126/2012“.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/20012, podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. B. Namítla v ní, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. B. v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku a též v ustanovení §124 tr. ř.
Podle názoru stěžovatelky je třeba souhlasit s názorem Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího, prezentovaným v odůvodnění jeho rozsudku ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, v tom, že v daném případě měl být ukládán souhrnný trest toliko ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, a k žádným dalším. S ohledem na zákaz reformace in peius musel být Vrchním soudem v Praze vysloven souhrnný trest i ve vztahu k trestním příkazům Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 15 T 35/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011, ačkoli tento v nalézacím řízení být vysloven neměl. Z těchto důvodů byl znovu uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, původně obviněnému uložený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011. Správně měl být vysloven znovu i trest propadnutí věci, který byl obviněnému B. uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 5 let rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011.
Ve věci bylo vyhotoveno opravné usnesení, kterým ovšem nebylo možné odstranit vady rozsudku, jak byl vyhlášen, tj. nesprávné spisové značky zrušovaných rozhodnutí a data vyhlášení.
Dále konstatovala, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 10l/2012, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. B. v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku jednak tím, že byl napadeným rozsudkem zrušen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 15 T 3/2011, a nikoli trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 4. 2011, obviněnému doručený dne 6. 5. 2011, sp. zn. 15 T 35/2011, dále tím, že byl napadeným rozsudkem zrušen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011 bez uvedené sp. zn. (v protokolu o veřejném zasedání uvedena sp. zn. 2 T 49/2011), ačkoli měl být zrušen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2011, obviněnému doručený dne 6. 5. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011 . Současně došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného R. B. vadnou citací zrušeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2011, sp. zn. 9 To 126/2012, ačkoli správně měl být zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 9 To 126/2012. Podle ust. §43 odst. 2 tr. zákoníku soud s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu, což pro změnu nevyplývá především z protokolu o veřejném zasedání. Vedle trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel pak měl být vysloven rovněž trest propadnutí věci, neboť takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011. Tato vada napadeného rozsudku je však naopak ve prospěch obviněného R. B.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, byl porušen zákon v ust. §43 odst. 2 tr. zákoníku a §124 tr. ř. v neprospěch obviněného R. B. Poté, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného R. B. zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému včetně dalších rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazujících, pokud by vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu, a to připojených spisů, Nejvyšší soud zjistil, že:
1) Trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 T 144/2010, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 zákona č. 140/1960 Sb. (dále jen „tr. zák.“). Trestní příkaz byl na základě včas podaného odporu státního zástupce zrušen, přičemž obviněnému nebyl soudem doručen. Následně byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 3. 2011, sp. zn. 1 T 144/2010, pravomocným dne 17. 5. 2011, za trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil v době od 17. 9. 2009 do 18. 9. 2009, k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
2) Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 52 T 44/2011, byl obviněný R. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 19. 3. 2011 , přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 3 let. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 26. 4. 2011 a právní moci nabyl dne 5. 5. 2011.
3) Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011, byl obviněný R. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 4. 4. 2011 , a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 let. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 6. 5. 2011 a právní moci nabyl dne 17. 5. 2011.
4) Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 15 T 35/2011, byl obviněný R. B. odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 5. 4. 2011 , a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 6. 5. 2011 a právní moci nabyl dne 17. 5. 2011.
5) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012 , sp. zn. 5 T 120/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 9 To 126/2012, byl R. B. odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny roku 2009 do 21. 6. 2011 a za přečiny nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil dne 21. 6. 2011 , k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
6) Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. 2 T 15/2011, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, byl obviněný R. B. odsouzen za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 let, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 15 T 3/2011, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2011, sp. zn. 9 To 126/2012.
Ze shora uvedeného výčtu je zřejmé, že obviněný R. B. byl v období od 26. 4. 2011 (doručen trestní příkaz ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 44/2011) do 14. 9. 2012 (vyhlášen rozsudek ve věci Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 2 T 15/2011) třikrát odsouzen pro trestná jednání, jichž se dopustil dne 4. 4. 2011 (Obvodní soud pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 49/2011), dne 5. 4. 2011 (Obvodní soud pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 35/2011) a dne 21. 6. 2011 (Obvodní soud pro Prahu 1, sp. zn. 5 T 120/2011).
Trestné činnosti kladené obviněnému R. B. za vinu trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 49/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 35/2011, se obviněný dopustil dne 4. 4. 2011 , resp. dne 5. 4. 2011 , tj. před doručením trestního příkazu ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 44/2011, tj. přede dnem 26. 4. 2011. Trestné činnosti kladené za vinu obviněnému R. B. rozsudkem Krajského soudu v Plzni, ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. 2 T 15/2011, se obviněný dopustil po doručení trestního příkazu ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 44/2011, tj. po 26. 4. 2011 a před doručením trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 49/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 35/2011, tj. přede dnem 6. 5. 2011. Konečně trestné činnosti kladené za vinu obviněnému R. B. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, se dopustil po doručení trestních příkazů Obvodního soudu Praha 10, sp. zn. 2 T 49/2011, a Obvodního soudu Praha 3, sp. zn. 15 T 35/2011, tj. po dni 6. 5. 2011 a před vyhlášením rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 2 T 15/2011.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější, než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit (mimo jiné) trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, je stěžejní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o nichž se rozhoduje v samostatných řízeních, to znamená, zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími se a které nikoli. Souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu, pokud se o trestných činech rozhoduje alespoň ve dvou samostatných řízeních. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek:
a) musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele,
b) který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů ve vícečinném souběhu (stejnorodém nebo různorodém),
c) přičemž v období mezi spácháním těchto jednotlivých trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl vydán odsuzující rozsudek (resp. doručen trestní příkaz), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele.
O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu §314e odst. 6 tr. ř.), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popř. před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a uložen souhrnný trest. V takovém případě je třeba uložit za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) samostatný trest (srov. R 50/1978).
Trestné činnosti z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2011, sp. zn. 2 T 15/2011, se obviněný R. B. dopustil 21. 6. 2011 , tj. před tím, než mu byly dne 6. 5. 2011 doručeny trestní příkazy Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 49/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 35/2011. Jelikož se trestné činnosti z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 5 T 120/2011, obviněný dopustil po doručení citovaných trestních příkazů, nejedná se o sbíhající trestné činy, nebyl zde dán vztah souhrnnosti a ukládání souhrnného trestu rozsudkem Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 10 To 101/2012, k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 5 T 120/2011, nepřicházelo v úvahu.
Stejná situace byla i v případě odsouzení trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 49/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 35/2011. Ani v tomto případě nebyly splněny podmínky pro ukládání souhrnného trestu tak, jak to učinil Krajský soud v Plzni ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 15/2011. Jelikož odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. 2 T 15/2011, podal toliko obviněný, nemohl odvolací soud pochybení nalézacího soudu napravit vázán zásadou zákazu změny k horšímu (tzv. reformationis in peius).
Vrchní soud v Praze projednával odvolání obviněného R. B. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. 2 T 15/2011, přičemž ve veřejném zasedání provedl důkaz mimo jiné spisy Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 5 T 120/2011, Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 49/2011, Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 15 T 35/2011, a Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 44/2011. V souvislosti s úvahami o stanovení druhu a výměry trestu však nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a obviněnému uložil při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody ve stejné výměře jako nalézací soud a vázán rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2011 (správně 19. 4. 2011), sp. zn. 15 T 3/2011 (správně 15 T 35/2011), a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011 (správně 29. 4. 2011), sp. zn. 2 T 49/2011. Navíc zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011 , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2011 (správně 27. 3. 2012), sp. zn. 9 To 126/2012.
Pokud Vrchní soud v Praze v rozporu se zásadami zakotvenými v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému R. B. souhrnný trest i za trestnou činnost z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2011 (správně 27. 3. 2012), sp. zn. 9 To 126/2012, ačkoliv zde nebyl dán vztah souhrnnosti, porušil zákon ovšem ve prospěch obviněného R. B. Stejná situace se týká i neuložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který byl obviněnému uložen shora citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 5 T 120/2011. Tyto vady stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku již napravit nelze, neboť jde o vady ve prospěch obviněného.
Ze spisového materiálu, zejména z protokolu o veřejném zasedání, protokolu o hlasování i ze zvukového záznamu o konání veřejného zasedání bylo rovněž zjištěno, že Vrchní soud v Praze vyhlásil rozsudek, jímž: „z podnětu podaného odvolání R. B. a L. Č. se napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obžalovaného zrušuje ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu u obžalovaného R. B. a ve všech výrocích u obžalovaného L. Č. a obžalovaný R. B. se odsuzuje podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi (8,5) a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let. Současně se zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu OS Praha 3 ze dne 6. 5. 2011 sp. zn. 15 T 3/2011 z trestního příkazu OS Praha 10 z 6. 5. 2011 sp. zn. 2 T 49/2011 a z rozsudku OS Praha 1 z 13. 2. 2012 sp. zn. 5 T 120/2011 ve spojení s usnesením MS Praha z 27. 3. 2011 sp. zn. 9 To 126/2012“. Dále podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného L. Č. obžaloby.
Jak již bylo uvedeno shora Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 9. 2012, sp. zn. 2 T 15/2011, zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2011 ( správně 19. 4. 2011 ), sp. zn. 15 T 35 /2011, a výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011 ( správně 29. 4. 2011 ), sp. zn. 2 T 49/2011. Odvolací soud vázán zásadou zákazu změny k horšímu (§259 odst 4 tr. ř.) nemohl zhoršit postavení obviněného, ale měl postupovat v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., tzn. v daném případě opravit data vydání trestních příkazů (v rozsudku Krajský soud v Plzni nesprávně uvedl data doručení trestních příkazů místo dat vydání - §314f odst. 1 písm. b/ tr. ř.). Vrchní soud tyto vady neodstranil a nejspíš v důsledku nepozornosti navíc u trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 vydaného dne 19. 4. 2011, uvedl i jinou spisovou značku, a to sp. zn. 15 T 3 /2011. Takovýmto postupem pak zůstal nedotčen trest z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 15 T 35/2011, čímž došlo ke zhoršení postavení obviněného , který by za takto navozeného stavu musel vykonat jak trest uložený trestním příkazem, tak i nově uložený souhrnný trest.
Rovněž v případě zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, vyhlásil nesprávné datum usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 126/2012, kdy místo správného dne 27. 3. 2012 uvedl nesprávně 27. 3. 2011. Přitom nepostupoval důsledně ani při aplikaci ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku pokud spolu s uložením souhrnného trestu zrušil pouze výroky o trestu a neuvedl, že: „ ruší rovněž všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu“, jak mu ukládá §§43 odst. 2 věta druhá tr. ř. Jelikož ke zmíněným pochybením došlo již při vyhlášení rozsudku, nebylo možno tyto napravit postupem podle §131 odst. 1 tr. ř. Snad jen nad rámec shora uvedeného lze konstatovat, že pokud vrchní soud rozhodoval rozsudkem, měl užít ustanovení §259 odst. 3 tr. ř.
Závěrem je třeba zmínit, že pokud bylo stížností pro porušení zákona namítáno porušení ustanovení §124 tr. ř., dle kterého v rozsudku jímž se ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném, s konstatováním, že v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, bylo uvedeno toliko zrušení trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011, bez uvedení sp. zn. 2 T 49/2011, z protokolu o veřejném zasedání, z protokolu o hlasování i ze zvukového záznamu o konání veřejného zasedání se podává, že vrchní soud vedle data vydání trestního příkazu (byť nesprávného) uvedl i spisovou značku (2 T 49/2011). Pokud následně ve vyhotovení rozsudku došlo k neuvedení spisové značky ve vztahu k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10, bylo toto pochybení napraveno opravným usnesením ze dne 12. 2. 2013, sp. zn. 10 To 101/2012.
Nejvyšší soud vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno, se ztotožnil s námitkami ministryně spravedlnosti v té části, kdy namítala, že byl obviněnému R. B. Vrchním soudem v Praze nesprávně uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 15 T 3/ 2011, a nikoli ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 15 T 35 /2011, případně, že byla nesprávně uvedena data vydání příslušných rozhodnutí. V části v níž konstatovala, že souhrnný trest měl být obviněnému ukládán i za trestnou činnost z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 5 T 120/2011, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 9 To 126/2012, a že nebyl náležitým způsobem označen dřívější rozsudek z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 5. 2011, sp. zn. 2 T 49/2011, stížnosti pro porušení zákona z důvodů shora rozvedených nepřisvědčil.
Po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 10 To 101/2012, byl porušen zákon v ustanoveních §43 odst. 2 tr. zákoníku a §254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch i ve prospěch obviněného R. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu uloženém u obviněného R. B. a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Praze ve věci nařídí veřejné zasedání, v němž bude nově rozhodovat o trestu ve vztahu k obviněnému R. B., a to za respektování ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku. Při svém rozhodování bude omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného. Vrchní soud při novém rozhodování posoudí případnou účast obviněného R. B. na amnestii prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 ve věcech podléhajících souhrnnosti. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je vrchní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a