ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1062.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1062/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce F. B. , zastoupeného Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 24, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 377/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2012, č. j. 39 Co 141/2012 – 149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o 350.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce se výše uvedené částky domáhal coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku „nezákonného a násilného“ odebrání vzorků DNA příslušníky Policie České republiky. V tomto úkonu spatřoval nesprávný úřední postup. Oba soudy na základně žalovanou vznesené námitky promlčení dospěly k závěru, že nárok žalobcem uplatněný je ve smyslu §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále též jen „OdpŠk“, promlčen, když promlčecí doba podle odvolacího soudu počala běžet již v okamžiku, kdy byl uskutečněn „odběr biologických vzorků“, neboť již tehdy se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a jehož důvodnost staví na tvrzení, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce nesouhlasí s právním posouzením počátku běhu promlčecí doby a domnívá se, že ta počala běžet až v okamžiku, „kdy se seznámil se Zprávou ombudsmana, na základě které zjistil, že traumatizující odběr vzorku DNA nebyl povinen ve skutečnosti snášet, neboť byl proveden v rozporu se zákonem.“ Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz ).
Dovolání by mohlo být shledáno přípustným jen za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Otázkou, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, se ale již dovolací soud ve své rozhodovací činnosti zabýval a rozsudek odvolacího soudu je se závěry v ní dovozenými v souladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2040/2012, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Z výše vyložených důvodů dovolací soud neshledal, že by v daném případě byly naplněny podmínky přípustnosti dovolání, a proto je odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. září 2013
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu