ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1152.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1152/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce A. Ž. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov PS 1/9, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 3, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 17/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 – 60, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 – 76, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 – 91, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 – 119, takto:
I. Dovolací řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 – 91, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 – 119, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 – 60, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 – 76, se zastavují .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 – 76, odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 – 60, kterým byla zamítnuta žaloba o 30,000.000,- Kč.
Proti oběma těmto rozsudkům podal žalobce dovolání, aniž byl ve smyslu §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) zastoupen advokátem. Zároveň požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů pro účely dovolacího řízení ve smyslu §30 odst. 2 o. s. ř. soudem ustanoven.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 – 91, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 – 119, byla žádost žalobce o ustanovení advokáta pro dovolací řízení zamítnuta, a to vhledem ke zřejmě bezúspěšnému uplatňování práva.
Proti oběma uvedeným usnesením podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve zabýval dovoláním žalobce proti uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze. Jelikož usnesení Městského soudu v Praze bylo vydáno až po té, co nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 402/2012 Sb., postupoval dovolací soud podle novelizovaného znění právní úpravy dovolání (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
I podle této právní úpravy však platí, že dovoláním lze napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). I nyní proto k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána funkční příslušnost Nejvyššího soudu. Řízení o takovém podání Nejvyšší soud podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastaví (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z tohoto důvodu dovolací soud zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2012, č. j. 11 C 17/2011 – 91.
Co se týče dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o neustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, je oproti dřívější právní úpravě – za splnění podmínek uvedených v §237 o. s. ř. – dovolání přípustné.
I nadále však platí, že při podání dovolání ve všech případech musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, nevztahují-li se na něj výjimky uvedené v §241 odst. 2 a 3 o. s. ř. Povinné zastoupení je tedy i nadále zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele. Nedostatek naplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§241 odst. 1 o. s. ř.).
V daném případě si byl dovolatel od počátku vědom toho, že musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, přičemž jeho žádostí o ustanovení advokáta pro účely dovolacího řízení byla zamítnuta. Proto by bylo již nadbytečné vyzývat dovolatele, aby si pro účely dovolacího řízení proti usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta zvolil zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 5/2013 – 119, podle §104 odst. 2 a §243b o. s. ř. zastavil.
V řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 – 60, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 – 76, postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, jakož i se zřetelem k nálezům Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupným na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ).
K projednání a rozhodnutí dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně není Nejvyšší soud funkčně příslušný, a proto dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, č. j. 11 C 17/2011 – 60, podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolací řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2012, č. j. 21 Co 182/2012 – 76, dovolací soud rovněž zastavil podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 o. s. ř., neboť nebyla splněna podmínka dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení dovolatele ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř.
Žalobce sice z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení o všech jeho dovoláních byla zastavena, avšak žalované nevznikly v dovolacích řízeních žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5 věta první, o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, resp. §243c odst. 3, věta první, o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. května 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu