ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1615.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1615/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce M. M. , zastoupeného Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem se sídlem v Sušici, Nábřeží Karla Houry 180, proti žalované obchodní společnosti FIXnet, s.r.o., IČO 23657739, se sídlem v Sušici, Pražská 1194, zastoupené JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem v Sušici, Nábřeží Jana Seitze 131/III, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4C 10/2011, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2012, č.j. 56 Co 256/2012-123, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobou doručenou soudu dne 12. ledna 2011 se žalobce domáhal, aby soud v občanském soudním řízení projednal jeho žalobu vedenou proti žalované, o které rozhodl Český telekomunikační úřad. Žalobce se domnívá, že žalovaná po něm vymáhá částku za období od 1. prosince 2007 do 31. března 2008, přičemž od 19. prosince 2007 mu už žádné služby neposkytovala.
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 22. února 2012, č.j. 4 C 10/2011-115, výrokem I. podle §250g odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítl žalobu, doručenou soudu dne 12. ledna 2011, výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku. Vyšel ze zjištění, že Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) rozhodnutím ze dne 22. srpna 2008, č.j. 55925/2208-634/III, uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 1764,- Kč s příslušenstvím jako nedoplatek za vyúčtované telekomunikační služby. O rozkladu podaném žalobcem rozhodl předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 18. června 2009, č.j. 99518/2008-603, které bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 30. června 2009 . Poté podáním ze dne 24. března 2010 se žalobce domáhal mimo jiné žaloby na obnovu výše uvedeného řízení, kterou předseda Rady ČTÚ rozhodnutím ze dne 9. června 2010, č.j. 99518/2008-603-III, zamítl. K rozkladu žalobce ze dne 29. června 2010, bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím Rady ČTÚ ze dne 5. listopadu 2010, č.j. 99518/2008-603-V, které bylo žalobci doručeno dne 12. listopadu 2010. V případě žaloby podané dne 12. ledna 2011 soud konstatoval, že lhůta pro podání žaloby podle §247 odst. 1 o.s.ř. uplynula dne 30. srpna 2009 , tedy 2 měsíce poté, co bylo žalobci doručeno meritorní rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 18. června 2009. Pokud se žalobce domnívá, že lhůta pro podání žaloby počala běžet od doručení rozhodnutí Rady ČTÚ o zamítnutí návrhu na obnovu řízení dne 12. listopadu 2010, tak je jeho závěr nesprávný, neboť jde o nemeritorní rozhodnutí.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. dubna 2012, č.j. 56 Co 256/2012-123, usnesení soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud žalobce žalobou napadl rozhodnutí ze dne 5. listopadu 2010, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o zamítnutí obnovy řízení, nejednalo se o rozhodnutí ve věci, jímž by byla založena, změněna, či zrušena práva nebo povinnosti žalobce. Žaloba měla případně směřovat proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. června 2009, kterým byla žalobci pravomocně uložena povinnost k úhradě částky 1.764,- Kč s příslušenstvím. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 30. června 2009, avšak žalobce podal žalobu až dne 12. ledna 2011. Proto je podaná žaloba opožděná.
Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni bylo doručeno žalobci dne 14. června 2012 a právní moci nabylo téhož dne.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 12. srpna 2012 dovolání, doplněné podáním ustanoveného advokáta ze dne 10. května 2013. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. a je přesvědčen, že má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod uvádí, že řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./, a že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř./. Konstatuje, že dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena otázka, zda rozhodnutí správního orgánu, jímž se nařizuje, resp. nepovoluje obnova řízení, je přezkoumatelné v řízení podle částí páté o.s.ř. Je přesvědčen, že ustanovení §250g odst. 1 písm. a) o.s.ř., kterým je odmítnutí žaloby odůvodňováno, na danou situaci nedopadá. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012, a konstatuje, že ač je toto dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., je třeba je hodnotit jako zjevně bezdůvodné.
Podle §244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Podle §246 odst. 1 je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.
Podle §250g odst. 1 písm. g) o.s.ř. soud žalobu odmítne, byla-li podána opožděně.
Podmínkou aplikace postupu podle části páté o.s.ř. je, podobně jako ve správním soudnictví, existence pravomocného správního rozhodnutí. Rozhodnutím, které lze napadnout žalobou podle části páté, je každý akt správního orgánu, který ve vymezených vztazích zasahuje konečným způsobem do postavení jím dotčených osob , bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí konstitutivní, resp. deklaratorní povahy anebo o rozhodnutí statusová. Žaloba podle ustanovení §246 o.s.ř. předpokládá, že žalobce musí být účastníkem správního řízení v němž byl, podle svého tvrzení, dotčen na svých právech tím, že jeho práva nebo povinnosti byly založeny, změněny, zrušeny, určeny nebo zamítnuty. Dotčením na právech zákonem označeným rozhodnutím je tvrzené poškození žalobcova subjektivního práva.
Z vyloženého je zřejmé, že odvolací soud (soudy obou stupňů) při svém rozhodování z vyložených zásad vycházel, takže, jak již bylo zmíněno, nezbývá, než podané dovolání hodnotit jako zjevně bezdůvodné. Dovolání bylo proto z uvedených důvodů odmítnuto podle §243b odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., za situace, kdy žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2013
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu