ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1647.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1647/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce R. B. , zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poštovní 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 109 C 235/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2013, č. j. 8 Co 78/2013 – 163, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o 8,125.000,- Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce se výše uvedené částky domáhal po žalované z titulu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím o vině a trestu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou není dán vztah příčinné souvislosti, odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru, že žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí nevznikla nemajetková újma tím, že se musel skrývat před výkonem trestu v zahraničí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v zastoupení advokátem včasné dovolání, které ovšem nemá náležitosti zákonem vyžadované.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. „v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. „důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.“
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. „dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“
Předně je třeba uvést, že žalobce zaměňuje předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a důvod dovolání ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., když uvádí: „Uplatňuji dovolací důvod podle novelizovaného znění §237 o. s. ř. spočívající v tom, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu (má se namysli zřejmě odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu), kterým se dovolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena (existence nemajetkové újmy u osoby, která uprchla z ČR a dlouhodobě se ukrývala v zahraničí, aby se vyhnula výkonu nezákonně uloženého trestu odnětí svobody)“.
Dovolatel též v rozporu s §241a odst. 2 o. s. ř. neuvádí, v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá. V tomto ohledu je třeba uvést, že podle občanského soudního řádu ve znění od 1. 1. 2013 je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, tedy i proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení za splnění dalších zákonných předpokladů.
Odhlížeje od těchto nedostatků dovolání, považuje dovolací soud za nejzávažnější, že dovolání postrádá vymezení dovolacího důvodu v souladu s §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel uvádí, že má za to, že vznik nemajetkové újmy prokázal. Dále poukazuje na to, že vznik nemajetkové újmy nelze dokazovat a že „Okresní soud v Karviné ani Krajský soud v Ostravě nerespektovaly právní názory Nejvyššího soudu prezentované“ v jeho předchozím kasačním rozhodnutí v této věci. Nakonec dovolatel uzavírá, že „náleží-li odškodnění za nemateriální újmu způsobenou tím, že proti někomu bylo vedeno trestní řízení, které neskončilo odsouzením (např. 30 Cdo 2813/2011), tím spíše náleží náhrada za nemateriální újmu způsobenou tím, že poškozený byl nezákonně pravomocně odsouzen k výraznému (zde tříletému) nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který do jeho zrušení nevykonal jen proto, že se úspěšně skrýval v zahraničí (arg. a minori ad maius). Neobstojí závěr odvolacího soudu, že (zjednodušeně řečeno) od roku 2006 už žalobce v USA tolik nestrádal, neboť se tam již jistým způsobem chytil a dokonce jej tam navštívil jeho otec. Zdůrazňuji, že žalobce mohl být kdykoliv v období shora uvedeném zatčen a eskortován do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody. Veškeré negativní důsledky pravomocného odsouzení z 30. 1. 2001 v rozhodné době v plné míře trvaly.“
Dovolatel tedy nevymezuje právní posouzení, které pokládá za nesprávné. Neuvádí, které právní úvahy provedené odvolacím soudem v napadeném rozsudku jsou podle jeho názoru nesprávné, a logicky tak ani neuvádí, z jakého důvodu tomu tak je. Jím uplatněný, domnělý, důvod dovolání nemá vztah k uvedení důvodu přípustnosti dovolání (ostatně jím zmiňovaná právní otázka byla právě v v rozsudku Nejvyššího soudu v této věci ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011, řešena) a veškeré jeho argumenty směřují ke zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu, že mu v důsledku nezákonného rozhodnutí nevznikla nemajetková újma.
Dovolání proto trpí vadami, které nebyly ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat (přičemž §43 o. s. ř. se pro dovolací řízení nepoužije - §243b o. s. ř.). Dovolací soud proto postupoval podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. června 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu