ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1873.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1873/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona, v právní věci žalobce JUDr . L. M. , právně zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem Praha 6, Vodňanského 538/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo organizace 000 25 429, trvale sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, ve věci o konstatování porušení práva a přiznání 15.000,- Kč, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 285/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2013, č.j. 29 Co 3/2013 – 43, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne zamítl žalobu dne 19. října 2012, č.j. 10 C 285/2011 – 31, kterou se žalobce domáhal konstatování, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ad 9/2010 došlo k průtahům v řízení, a tudíž k nesprávnému úřednímu postupu (odst. I výroku) a současně žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 15.000,- Kč (odst. II výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III výroku).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dne 21. března 2013, č. j. 29 Co 3/2013 – 43, změnil odstavec I výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že konstatoval porušení práva žalobce v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ad 9/2010 a v odstavcích II a III výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Žalobce (dále jen „dovolatel“) podal proti výše uvedenému rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“), když se dovolává do výroku, kterým se potvrzuje zamítnutí žaloby na zaplacení 15.000,- Kč a do výroku, kterým se nepřiznává žádnému z účastníků náhrada nákladů dovolacího řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soud bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení 237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že se dovolatel částečně dovolává do odstavce výroku I odvolacího soudu, a to proti zamítnutí přiznání zadostiučinění ve výši 15.000,- Kč, je třeba při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout k tomu, že se jedná o částku nepřevyšující zákonem vymezenou hranici 50 000 Kč a proti takovému výroku není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř.
Směřuje-li dovolání i proti vedlejšímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, uplatní se rovněž uvedené závěry o (ne)přípustnosti dovolání proti výroku ve věci samé (srov. §ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že náklady řízení nebyly v průběhu řízení vyčísleny, určil dovolací soud výši nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího soudu podle vyhlášky 484/2000 Sb. Pro rozhodnutí dovolacího soudu (zahrnujíc v to zkoumání podmínek přípustnosti dovolání ) je totiž rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §243f odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud o nákladech řízení rozhodoval dne 21. 3. 2013, tedy ještě za účinnosti vyhl. č. 484/2000 Sb., později zrušené nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb. ke dni 7.5.2013. Podle této vyhlášky, ustanovení §3 odst. 1., bod 7, by náleželo advokátu 8.350,- Kč za řízení před soudem prvního stupně a polovina z této částky (tj. 4.175,- Kč) za odvolací řízení, kdy tato částka byla zkrácena podle ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky. Současně by advokátu náležela i náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (tj. 1.500,- Kč) a náhradách advokátů a náhrada za uhrazený soudní poplatek (tj. 1.000,-Kč). Vzhledem k celkové výši nákladů řízení je zřejmé, že ani tato částka, o které bylo nákladovým výrokem napadeného rozsudku rozhodováno, nepřevyšuje zákonem určenou hranici 50 000Kč a ani proti takovému výroku není přípustné dovolání s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o.s.ř.
Protože z výše vyložených důvodů není dovolání přípustné, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje podle ustanovení §243f odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. září 2013
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu