ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1928.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1928/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Mgr. M. Š. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 140.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 635/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 14. března 2013, č.j. 19 Co 1/2013 – 31, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č.j. 19 Co 1/2013 – 31 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. července 2012, č.j. 5 C 635/2008 – 23, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. července 2012, č.j. 5 C 635/2008 – 23, zastavil řízení o vyloučeném návrhu vedeném pod sp. zn. 5 C 635/2008 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce podal dne 23. 4. 2007 návrh na náhradu nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., vedenou pod sp. zn. 5 C 241/2007, kde uplatnil v jednom podání více nároků z více skutkových základů, a proto vyloučil soud jednotlivé návrhy žalobce k samostatnému projednání. Přičemž nárok žalobce vycházející z nepřiměřené délky soudního řízení u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 1243/94 byl vyloučen a přidělena mu sp. zn. 5 C 703/2007 a následně další sp. zn. 5 C 635/2008. Vzhledem k tomu, že ve věci pod sp. zn. 5 C 703/2007 bylo rozhodováno, podáno odvolání a probíhalo řízení, soud řízení s odkazem na ustanovení §103 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §83 odst. 1 o. s. ř. řízení o návrhu vedeném pod sp. zn. 5 C 635/2008 zastavil.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dne 14. března 2013, č.j. 19 Co 1/2013 – 31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud uvedl, že není sporu, že v době rozhodování soudu prvního stupně zde byla překážka věci zahájené (litispendence), a to v podobě řízení pod sp. zn. 5 C 703/2007, přičemž po nabytí právní moci rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29.9.2011, č.j. 5 C 703/2007-395 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 23.10.2012, č.j. 21 Co 82/2012-488 „pokračování řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 635/2007“ brání i překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky (dále též „dovolací soud“). Dovolatel namítá, že se odvolací soud nevypořádal s podstatou jeho námitek, jenž ve svém odvolání uvedl, a to konkrétně, že pokud je podána pouze jedna žaloba a věc je vícekrát zapsána do evidenčních pomůcek soudu, nemůže to přivodit překážku věci zahájené. Současně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1944/2012, kdy se dovolatel domnívá, že právní závěry v rozhodnutí uvedené plně dopadají na jeho věc, a proto navrhnul, aby usnesení soudu prvního stupně a soudu odvolacího byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. platí, že důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolací soud je přitom vázán vymezeným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, mající potřebné právní vzdělání a je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Z rekonstruovaného spisu soudu prvního stupně vedeného pod sp. zn. 5 C 635/2008, vyplývá, že žalobce podal společně s dalšími účastníky žalobu, které byla přidělena sp. zn. 5 C 241/2007 a dne 7. 5. 2007, č.j. 5 C 241/2007 – 18, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 nárok žalobce na zaplacení částky 140.000,- Kč vyloučen k samostatnému projednání. Samostatný nárok žalobce byl posléze veden pod sp. zn. 5 C 703/2007, ale současně i pod sp. zn. 5 C 635/2008. Řízení pod sp. zn. 5 C 703/2007 již proběhlo, rozhodnutí soudu je pravomocné a ve věci bylo podáno dovolání, vedené u dovolacího soudu pod sp. zn. 30 Cdo3372/2013.
Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1944/2012 vyplývá, že v případě, kdy soud zapíše do soudního rejstříku podání dvakrát jako dvě žaloby, ačkoli byla podána žaloba pouze jedna, tak nemohlo ve skutečnosti dojít k zahájení dvou řízení, kterak má na mysli §82 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nepodal žaloby dvě, nýbrž žalobu jedinou. Ke zdánlivému zahájení dvou řízení došlo jen vlivem zmatečného administrativního postupu soudu prvního stupně, který je označován jako mylný zápis. V takovém případě nepřichází v úvahu postup podle §83 odst. 3 a §104 odst. 1 o. s. ř., tedy zastavení řízení z důvodu existence překážky zahájené (litispendence), protože tu nejsou dvě řízení, která by si co do předmětu konkurovala, jinak řečeno, nejsou tu dvě řízení, ale řízení jediné, vedené pod dvěma spisovými značkami.
Vztaženo na konkrétní případ dovolatele, v případě, že o jeho návrhu je vedeno pouze jediné řízení (tj. pod sp. zn. 5 C 703/2007) a druhé řízení je vedeno pouze zdánlivě, není možný postup podle ustanovení §83 odst. 3 a §104 odst. 1 o. s. ř., neboť v případě zdánlivě vedeného druhého řízení nevzniká překážka litispendence, ani překážka věci pravomocně rozhodnuté podle ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. Na místě bylo, aby soudy postupovaly podle §156 instrukce ministerstva spravedlnosti č. 505/2001 – Org. a zápis věci do soudního rejstříku pod sp. zn. 5 C 635/2008 označily jako „mylný zápis“.
Ze shora uvedeného důvodu nezbylo než unesení soudu prvního stupně, stejně jako usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 2 o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. října 2013
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu