ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2057.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2057/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Mgr. R. V. , zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze, Spálená 14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 75/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013, č. j. 54 Co 34/2013 – 79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo konstatováno porušení práva žalobce na spravedlivý proces, žaloba o zaplacení částky 88.590,- Kč s přísl. byla zamítnuta, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou kárného řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. „v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“ Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, předpokládá, že dovolatel zcela konkrétně uvede, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. pokládá v jeho případě za naplněný. Pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. přitom rovněž není dostačující.
Dovolatel uvedl, že podává dovolání do všech výroků rozsudku odvolacího soudu a „má za to, že soud nesprávně právně posoudil věc, a že se při svém rozhodování zcela zjevně a nelogicky odchýlil od kautel obecně přijímaných v rozhodování o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. na zadostiučinění.“ Dále uvedl, že „napadené rozhodnutí popírá závěry obsažené především ve stanovisku Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, jakož i v jiné judikatuře Nejvyššího soudu České republiky a nálezech Ústavního soudu České republiky.“
Uvedené formulace jsou však co do vymezení přípustnosti dovolání zcela nedostačující. Pouhé tvrzení, že napadené rozhodnutí není v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, aniž by byl uveden konkrétní závěr vyplývající ze Stanoviska či z konkrétního rozhodnutí Nejvyššího soudu, nemůže obstát.
Ve vztahu k nákladům řízení dovolatel uvedl, že „napadené rozhodnutí zcela zjevně popírá konstantní judikaturu týkající se rozhodování o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb.“ a „soud měl ve světle konstantní judikatury ohledně nákladů řízení postupovat podle §136 o. s. ř.“ Žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která by svědčila o konstantní judikatuře, však dovolatel neuvedl, což ostatně ani nemohl, neboť proti výrokům o nákladech řízení nebylo dovolání do 31. 12. 2012 přípustné. Dovolací argumentace ohledně nákladů řízení je pak zcela shodná s tvrzeními žalobce uvedenými v odvolání, a tudíž jeho námitky směřují proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoliv proti závěrům soudu odvolacího. Pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že v této části by dovolání nemohlo být přípustné ani podle §238 odst. 2 o. s. ř., neboť náklady řízení před soudem prvního stupně, jichž se dovolatel zjevně domáhá, nemohly ani podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. činit vzhledem k výši peněžité částky, jež je předmětem řízení, více než 50.000,- Kč.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. září 2013
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu