ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.2651.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2651/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce města Janovice nad Úhlavou, se sídlem v Janovicích nad Úhlavou, Harantova 132, identifikační číslo osoby 00255611, zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Komenského 4, proti žalované POKAPO, s. r. o. , se sídlem v Praze 4 - Podolí, Ve Svahu 482/5, identifikační číslo osoby 28448995, zastoupené JUDr. Jaroslavou Kopkovou, advokátkou se sídlem ve Volyni, Náměstí Hrdinů 69, o určení vlastnického práva k nemovitostem a o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 91/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 2013, č. j. 13 Co 515/2012-274, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.598,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Ladislavy Jindřichové, advokátky se sídlem v Klatovech, Komenského 4.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž „jestliže další nabyvatel nemovitosti od prvního kupujícího nebyl v době uzavření druhé kupní smlouvy v dobré víře o tom, že zde není důvod, pro který by některá ze smluvních mohla účinně odstoupit od první kupní smlouvy, vztahují se účinky odstoupení i na něj“ [k otázce dobré víry třetí osoby před odstoupením od věcné smlouvy - srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 1. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 1523/2011, nebo ze dne 18. ledna 2012, sp. zn. 30 Cdo 2344/2010; všechna v tomto odůvodnění usnesení citovaná rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ; k otázce personálního propojení osob v souvislosti s posuzováním dobré víry - srov. analog. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 852/2009 (zde se poznamenává, že dovolací soud přezkoumává otázku existence dobré víry jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené ve vztahu ke skutkovým zjištěním, které však v dovolacím řízení nelze revidovat a proto jejich prostřednictvím nelze ani přípustnost dovolání posuzovat; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 2438/2007); k otázce nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 30 Cdo 2433/2013, v němž byly sumarizovány dosavadní právní názory dovolacího soudu k předmětné materii s reflexí dosavadní judikatury Ústavního soudu České republiky, jakož i s přihlédnutím k čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. A jak již bylo uvedeno, dovolání nemůže být přípustné ani z důvodů, jimiž žalovaná zpochybňuje skutkový stav zjištěný odvolacím soudem (§241 odst. 1 o. s. ř.)
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty v posuzované věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobce k dovolání) určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V daném případě jde o dvě žaloby (spory) o určení vlastnického práva k nemovitostem a dále o jejich vyklizení, u nichž se - s přihlédnutím §8 odst. 1 cit. vyhl. - považuje za tarifní hodnotu u sporu o určení vlastnického práva k nemovitostem částka 50.000,- Kč (§9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu), a u sporu o vyklizení těchto nemovitostí pak částka 10.000,- Kč (§9 odst. 1 advokátního tarifu), tedy (při součtu) celkem tarifní hodnota 60.000,- Kč. Tomu odpovídá dle §7 bodu 5. advokátního tarifu mimosoudní odměna ve výši 3.500,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, jde o částku 3.800,- Kč; s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů) činí celkem náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4.598,- Kč. Tuto náhradu nákladů dovolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky (srov. §149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu