ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.294.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 294/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce žalobce P. R. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Klapkou, advokátem se sídlem Prostějov, nám. T. G. Masaryka 113/8, proti žalované L. Š. , o zaplacení 3,820.475,- Kč, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 74 C 19/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2011, č.j. 1 Co 132/2011 – 49, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. června 2011, č.j. 1 Co 132/2011 – 49, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. března 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 22, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. května 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 22, odmítl žalobu doručenou Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 3. 2011 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.
Soud prvního stupně odmítl žalobu podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř., neboť žaloba neobsahovala záležitosti uvedené v ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. a z žaloby nebylo možno dovodit, čeho a na jakém základě se žalobce domáhá. Žalobce byl usnesením ze dne 30. 3. 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 14, vyzván k odstranění vad žaloby a současně byl poučen, že teprve po doplnění žaloby bude rozhodováno o jeho žádosti, aby mu byl v této věci ustanoven zástupce z řad advokátů a bylo mu přiznáno osvobození od soudních poplatků. Na toto usnesení žalobce reagoval, avšak vytýkané vady nijak neodstranil. Proto mu soud prvního stupně usnesením ze dne 18. dubna 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 20, nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil zástupce z řad advokátů a následně dne 16. května 2011, č.j. 74 C 19/2011 – 22, soud prvního stupně žalobu odmítl.
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesením ze dne 30. června 2011, č.j. 1 Co 132/2011 – 49, usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.
Odvolací soud uvedl, že není zřejmé, jakého protiprávního jednání se měla žalovaná dopustit, jaké povinnosti měla porušit a v čem spočívá pomluva či křivé obvinění vůči žalobci. Soud prvního stupně přitom žalobce správně vyzval žalobce, aby odstranil vytýkané vady a poučil ho o následcích. Jelikož měl odvolací soud za to, že usnesení soudu prvního stupně je správné, tak ho podle ustanovení §219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání (dále jen „dovolatel“) k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „dovolací soud“). Dovolatel napadl usnesení dovolacího soudu v celém rozsahu a má za to, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., kdy zásadní význam spatřuje dovolatel v otázce, zda je soud oprávněn odmítnout žalobu pro formální nedostatky ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř., když současně soud nevyhověl žádosti žalobce i ustanovení zástupce z řad advokátů právo proto, že žaloba nesplňuje formální náležitosti podle ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Dovolatel má za to, že výzva soudu prvního stupně byla nedostatečná a nebylo z ní patrno, v jakém směru by měl žalobu doplnit. Navíc vytýkané vady žaloby odstranil tím, že je dodatečně uvedl v textu odvolání ze dne 29. května 2011. Současně dovolatel požádal o ustanovení advokáta, přičemž soud prvního stupně tuto žádost zamítl, a tak definitivně znemožnil dovolateli opravit vady podání. Dovolatel je toho názoru, že mu nemůže být k tíži, že za této situace nebyl schopen žalobu doplnit a žaloba zůstala dle názoru soudu prvního stupně neprojednatelnou. Dovolatel má za to, že tento postup je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 30 Cdo 1503/2009 či sp. zn. 25 Cdo 218/2005. Dovolatel tedy navrhnul, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud (§10a o.s.ř.) vycházel z ustanovení čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení 241 odst.1 o.s.ř., dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené §240 odst.1 o.s.ř., má všechny obsahové a formální náležitosti požadované ustanovením §241a odst.1 o.s.ř. a je přípustné podle 239 odst. 3 o.s.ř. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že je toto dovolání důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí, právě tato vada poznamenala předmětné řízení.
Podle ustanovení §30 odst. 1 věty první o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 téhož zákona), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1500/2009, sp. zn. 30 Cdo 1503/2009 či sp. zn. 30 Cdo 4177/2010) vyplývá, že jestliže účastník podá v zahájeném řízení žádost o ustanovení zástupce podle §30 o.s.ř., soud o ní musí rozhodnout před tím, než učiní další úkony v řízení. Na přezkoumávanou věc přitom nedopadají zásady vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. května 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, podle nichž jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl vadné podání účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva (§138 o.s.ř.), nejde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.].
V posuzovaném případě soud prvního stupně své rozhodnutí o neustanovení zástupce z řad advokátů, č.j. 74 C 19/2011 – 20, odůvodnil s tím, že v daném případě nemohl posoudit zda se v dané věci nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a tak nemohl kladně rozhodnout o ustanovení zástupce pro toto řízení. Soud prvního stupně tak tuto otázku neposuzoval s tím, že s ohledem na nejasný obsah žaloby se nedá bezúspěšnost žaloby zhodnotit. Proti tomuto usnesení se dovolatel sice neodvolal, ale následně několikrát opětovně žádal o ustanovení zástupce pro toto řízení.
Je tedy zcela zřejmé, že domnělou příčinou, proč soud o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení nerozhodl, tak nebylo eventuální zjištění, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva, jak má na mysli ustanovení §138 o.s.ř., ale důvod zcela jiný, který proto bylo třeba posoudit v rámci samostatného rozhodnutí podle §30 odst. 1 o.s.ř. Důvod uváděný soudem, proč podle jeho názoru nebylo třeba o žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení rozhodovat, proto vybočil z rámce úpravy obsažené v §30 o.s.ř. a §138 odst. 1 o.s.ř.
Protože soud prvního stupně rozhodnul v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a odvolací soud nezjednal nápravu, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že v daném případě byl naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Protože dovolací důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst.1 o.s.ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243 odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně 24. dubna 2013
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu