ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3358.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3358/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. H. , proti žalovanému Ing. J. H. , zastoupenému JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 71/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. června 2012, č.j. 8 Co 430/2012-242, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. února 2012, č.j. 35 C 71/2008-217, zamítl žalobu na obnovu řízení podanou žalovaným dne 13. července 2011 (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že žalovaný sám zavinil, že nemohl v původním řízení, vedeném pod sp. zn. 35 C 71/2008, použít důkazní materiál, který si zajistil až po skončení řízení, tj. rukou psané texty V. H. Uvedl, že je sice pravdou, že žalovaný nemusel o existenci rukou psaných textů objektivně vědět, avšak to nebylo bez zavinění z jeho strany (kdyby již v původním řízení vynaložil přiměřenou snahu k ochraně svých práv, jistě by v průběhu původního řízení výše uvedené texty nalezl).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným usnesením ve smyslu §219 o. s. ř. potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, když uvedl, že žalovanému nic nebránilo v tom, aby svým aktivním přístupem k věci již v době původního řízení, jakmile se seznámil se znaleckým posudkem Ing. M., prohledal byt zůstavitelky, případně se sešel se svou bývalou manželkou a učinil dotaz, zda nemá listiny psané zůstavitelkou. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ve věci sp. zn. 32 Cdo 4503/2011 o nutnosti vyvinutí včasné aktivity, kterou lze očekávat od účastníka řízení při uplatňování jeho práv.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel dovozuje zásadní význam napadeného rozhodnutí ze skutečnosti, že dle něj otázka, zda překážkou povolení obnovy řízení je i nedostatečná iniciativa účastníka řízení při vyhledávání a obstarávání důkazů v průběhu původního řízení vedoucí k tomu, že tyto důkazy vznikly nebo mohly být uplatněny až po skončení tohoto řízení, ani otázka právního významu důkazů, které vznikly až po skončení původního řízení, avšak týkající se skutečností v původním řízení rozhodných, nebyly dosud, s výjimkou problematiky, kterou řešil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 30 Cdo 4415/2009, v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle §237 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.) popřípadě řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 2296/2000, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Dovolání však není přípustné.
Jestliže žalovaný předesílá dovolacímu soudu souvislost mezi postupem odvolacího soudu a porušením obecného principu právní jistoty, k jehož prosazení je institut obnovy řízení určen, nemá tato souvislost zásadní právní význam, neboť otázka, zda překážkou povolení obnovy řízení je i nedostatečná iniciativa účastníka řízení při vyhledávání a obstarávání důkazů v průběhu původního řízení je zcela jednoznačná a v judikatuře Nejvyššího soudu konstantně řešená (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. 32 Cdo 2972/2010, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. 32 Cdo 4503/2011, vše in www.nsoud.cz).
Z výše uvedeného vyplývá, že napadenému usnesení nelze přiznat zásadní právní význam a dovolání přípustnost ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam, neboť dovolatel s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 o.s.ř. v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu