ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3586.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3586/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci navrhovatelky J. M. (dříve V.), o určení plné způsobilosti k právním úkonům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 25 Nc 1002/2011, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011, č.j. 28 Co 530/2011-87, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen soud prvního stupně) usnesením ze dne 13.09.2011, č.j. 25 Nc 1002/2011-59, zastavil řízení o návrhu navrhovatelky ze dne 15.10.2010, doplněném podáním ze dne 27.06.2011, které podle obsahu posoudil jako návrh na určení, že navrhovatelka je plně způsobilá k právním úkonům. Posuzovaný návrh navrhovatelky vycházel ze stejných tvrzení, které již navrhovatelka uváděla v předchozích řízeních. Soud prvního stupně postupoval podle ust. §159a odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. §104 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že věc nemůže být projednána, neboť o totožné věci již bylo soudem rozhodnuto. Navrhovatelka v roce 1996 podala návrh, aby bylo určeno, že je jako občanka České republiky plně způsobilá k právním úkonům. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1.12.1997, č.j. Nc 10 13/96-17, byl tento její návrh zamítnut s tím, že navrhovatelka nabyla plné způsobilosti k právním úkonům zletilostí a nikdy nebyla soudem ve způsobilosti k právním úkonům jakkoliv omezena či způsobilosti k právním úkonům zbavena. Rozhodnutí soudu v této věci se tak jevilo nadbytečným, když na jejím právním postavení nemohlo nic změnit. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21.01.1999, č.j. 25 Co 573/98-270, a nabyl právní moci dne 29.03.1999. Navrhovatelka se následně dalšími návrhy domáhala téhož a řízení byla opakovaně zastavována s tím, že věc nemůže být projednávána znovu, jestliže o ní bylo pravomocně rozhodnuto. Naposledy bylo řízení o tomto návrhu zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3.5.2010, č.j. 25 Nc 100512009-200, a Městský soud v Praze jako soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 19.08.2010, č.j. 25 Co 25912010-291.
Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud) usnesením ze dne 13. 12. 2011, č. j. 28 Co 530/2011-87, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že u Obvodního soudu pro Prahu 10 v řízení sp. zn. 25 P 19/2005, se navrhovatelka domáhala určení, že je občankou České republiky s plnou způsobilostí k právním úkonům. Stejného určení se domáhala i v přezkoumávané věci. Jedná se o stejného účastníka (navrhovatelku), totožný je i předmět řízení (otázka plné způsobilosti navrhovatelky k právním úkonům), navrhovatelka tvrdí shodné skutečnosti jako v návrhu, kterým bylo zahájeno zmíněné řízení sp.zn. 25 P 19/2005 a jako v dalších návrzích, o nichž byly řízení zastaveny.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) podle části čtvrté, hlavy třetí o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2012 a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) dospěl k závěru, že věcnému rozhodnutí o dovolání brání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Ustanovení §241 o. s. ř., které určuje tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit (postupem uvedeným v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění však nelze meritorně (věcně) rozhodnout o dovolání.
V posuzované věci navrhovatelka, která je fyzickou osobou, podala včasné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by navrhovatelka měla právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a), §241 odst. 4 o. s. ř.].
K odstranění uvedeného nedostatku podmínky dovolacího řízení soud prvního stupně vyzval navrhovatelku, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání a k provedení těchto úkonů jí stanovil lhůtu 15 dnů od právní moci usnesení s poučením, že nebude-li ve stanovené lhůtě předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Přestože usnesení soudu prvního stupně bylo žalované řádně doručeno dne 31.10.2012, navrhovatelka ve stanovené lhůtě (ani dosud) výzvě soudu nevyhověla a nedostatek povinného (nuceného) zastoupení neodstranila.
Z dovolání se přitom nepodává, že by navrhovatelka požádala soud o ustanovení zástupce z řad advokátů (ustanovení §30 o.s.ř.), v dovolání nicméně uvádí, že její žádosti o bezplatné ustanovení advokáta byly Českou advokátní komorou odmítnuty a že má za to, že o ustanovení advokáta měla za ní žádat její veřejná opatrovnice. Ze spisu se však podává, že navrhovatelka nikdy nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům, nebo že by byla tato způsobilost omezena. Svědčí ji proto všechna práva, která právní řád přiznává osobě s plnou způsobilostí k právním úkonům. Jinými slovy nemůže žádat více, než jí zákon přiznává. Z tohoto hlediska by ani nemohla být úspěšná s žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o.s.ř. To ovšem nevylučuje, aby byla smluvně (placeně) zastoupena advokátem. Ani tato podmínka však splněna nebyla.
Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti nejen ve stanovené lhůtě, ale ani dosud, tento nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 o. s. ř. neodstranila. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání navrhovatelky - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení právo nevzniklo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2013
JUDr. Lubomír Ptáček,Ph.D., v. r.
předseda senátu