ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3820.2012.3
sp. zn. 30 Cdo 3820/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Bc. T. M. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Trnavským, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátě, Fryštátská 2064/57b, proti žalované West Bridge Corp. a. s. , se sídlem v Ostravě-Hrabůvce, Dr. Martínka 1295, identifikační číslo osoby 27823741, zastoupené JUDr. Pavlem Zajícem, advokátem se sídlem v Ostravě-Přívoze, Trocnovská 2a, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 77/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2012, č.j. 71 Co 231/2011-291, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2013, č. j. 30 Cdo 3820/2012-380, se v odůvodnění na str. 3, ve třetí větě posledního odstavce opravuje tak, že tato věta správně zní: „Z dovolání je totiž zřejmé, že dovolatel brojí proti výsledkům dokazování odvolacím soudem (oběma soudy) a zpochybňuje správnost skutkových zjištění, čímž dovolatel v dovolání nepřípustně uplatňuje dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., neboť jejich prostřednictvím přípustnost dovolání posuzovat nelze (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.).“
Odůvodnění:
Předseda senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) - v souvislosti s vyjádřením ke stížnosti, kterou podal na všechny členy senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu (kteří v této právní věci rozhodovali) dovolatel svým podáním (ze dne 25. dubna 2013) adresovaným (a doručeným téhož dne) předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky - zjistil zřejmou nesprávnost v odůvodnění shora cit. usnesení. Ve shora označené části odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí byla totiž citována pasáž, jež neměla podklad v obsahu podaného dovolání dovolatele [dovolatel v dovolání neuvedl, že se odvolací soud či oba soudy „nevypořádal s důkazy, které byl(y) u soudu předvedeny“ , nýbrž ve svém dovolání mj. namítal, že: „V daném případě soudy obou stupňů přistoupily k hodnocení provedených důkazů velmi formalisticky…“ (str. 2 dovolání; dále již odkaz na přísl. str.), že „soudy obou stupňů hodnotily důkazy, které byly v řízení provedeny pouze izolovaně a nikoliv v jejich souvislosti, v důsledku čehož pak daný případ nesprávně hmotněprávní posoudily“ (str. 2), že „soud I. stupně k tvrzením nepřihlédl a důkazy nehodnotil…“ (str. 10), že „Závěr o skutkovém stavu je zde silně zatížen libovůlí při výběru skutkových zjištění a soud se zkrátka přiklonil k výpovědím věřitelů…aniž by vyložil, jakými úvahami se při hodnocení těchto protichůdných důkazů řídil…proč nebere zřetel k opačným tvrzením a zjištěním…“ (str. 11), že „soud nevzal v úvahu důkaz listinou…soud se neobtěžoval zjistit a to ani jednoduchým dotazem, proč jsou tyto posudky natolik rozdílné a zamítl provedení důkazu, který tento rozdíl objasňoval“ , a že „Žalobce odvolacímu soudu navrhnul provedení důkazu, ke zpochybnění věrohodnosti důkazů již provedených, konkrétně pak výpovědi věřitelů a jejich pomocníka. Soudy věrohodnost těchto důkazních prostředků vůbec nehodnotily…“ (str. 11-12) atd.].
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §164 o.s.ř. za použití §243c odst. 1 o.s.ř., vydal opravné usnesení, jímž tuto zřejmou nesprávnost shora uvedeným způsobem opravil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. května 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu