ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.526.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 526/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci S. H. , zastoupené Městskou částí Praha 6, sídlem Praha 6, Čs. Armády 23 jako kolizním opatrovníkem, dcery matky PhDr. J. F., a otce MUDr. J. H., ve věci péče o nezletilou, o přenesení místní příslušnosti soudu, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 39 Nc 54/2005, o dovolání matky ze dne proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2010, č.j. 55 Co 541/2010 – 864, ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. února 2011, č.j. 55 Co 541/2010 – 912, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. srpna 2010, č.j. 39 Nc 54/2005 – 853, přenesl místní příslušnost na Obvodní soud pro Prahu 4, jemuž bude po právní moci usnesení věc postoupena.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) změnil dne 6. prosince 2010, č.j. 55 Co 541/2010 – 864, ve spojení s opravným usnesením ze dne 2. února 2011, č.j. 55 Co 541/2010 – 912, místní příslušnost tak, že se nepřenáší z Obvodního soudu pro Prahu 6 na Obvodní soud pro Prahu 4.
Toto usnesení odvolacího soudu napadla navrhovatelka (dále jen „dovolatelka“), tehdy ještě nezletilá S. H. skrze svoji zákonnou zástupkyni, dovoláním ze dne 23. 12. 2010, doplněném o dovolání sepsané právním zástupcem navrhovatelky a současně vedlejším účastníkem v řízení na straně matky Mgr. et Mgr. P. H., MBA, a doručeném dne 22. srpna 2011.
Toto dovolání bylo však podáním ze dne 28. srpna 2011 dovolatelkou vzato zpět. Současně stejným podáním vystoupil z řízení a vzal zpět dovolání i vedlejší účastník na straně matky.
Dovolatelka pak i nadále podávala různá vyjádření k dovolání a také vzala zpět své podání ze dne 28. srpna 2011 (tj. její zpětvzetí dovolání) a uvedla, že na podaném dovolání i nadále trvá.
Procesní úkon dovolatelky ze dne 28. 8. 2011, je však bez právní relevance, neboť se na něj vztahuje závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 25 Odo 500/2002, kdy platí, že zpětvzetí dovolání je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že dojde soudu; stane-li se tak, nelze zpětvzetí odvolat, ani je dodatečně podmínit.
Podle ustanovení §243b odst. 5 věta druhá o.s.ř. vezme-li dovolatelka dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a s ohledem na uvedený procesní úkon dovolatelky, jímž vzala dovolání podané v této věci zpět, řízení zastavil (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1315/2009, resp. usnesení téhož soudu ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 26 Cdo 900/2008).
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, avšak ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2013
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.,v. r.
předseda senátu