ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.576.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 576/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně LIPNICKÁ spol. s r. o. , se sídlem v Praze 9, Peluškova 1398, identifikační číslo osoby 64582582, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák s. r. o., se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalovaným 1) J. Š. , a 2) M. Š. , oběma zastoupeným PhDr. Mgr. Janou Koutnou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, Kostelní 1, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 125/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2012, č. j. 14 Co 354/2012-109, takto:
I Dovolání žalovaných se odmítá .
II Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Brože, advokáta Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák s. r. o., se sídlem v Praze 2, Sokolská 60.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.)
Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že vzhledem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“); vzhledem však k tomu, že ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 (všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz ) uplynutím dne 31. prosince 2012, přičemž dovolání v této věci bylo podáno dne 30. ledna 2013, bylo nezbytné otázku přípustnosti dovolání posuzovat již ve smyslu novelizovaného §237 o. s. ř. (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. 1572/11).
Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2012, č. j. 14 Co 354/2012-109, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolací soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ve vztahu k dovolateli relevantně vymezenému důvodu dovolání stran odvolacím soudem nesprávně řešené právní otázky pasivní věcné legitimace ve sporu o určení vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2009, sp. zn. 30 Cdo 620/2008, ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 3891/2011, a ze dne 15. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 4391/2011, které jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz )]. Ostatní dovolací argumentace žalovaných nebyla podřaditelná pod dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. (z hlediska řešení procesní otázky ve smyslu §237 o. s. ř.), neboť vesměs obsahovala námitky procesního charakteru, jimiž žalovaní brojili proti procesnímu postupu odvolacího soudu v řízení.
Dovolání žalovaných proti meritornímu výroku II. rozsudku odvolacího soudu proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3, když dovolání žalovaných bylo odmítnuto, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni, která byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k tomu, že v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, došlo, a to s účinností od 7. května 2013 (kdy byl tento nález publikován ve Sbírce zákonů pod číslem 116/1993 Sb., v částce 52), ke zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je nezbytné s účinností od 7. května 2013 při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť její použití ve smyslu §151 odst. 2, věty první za středníkem, o. s. ř., odůvodňují okolnosti případu. Za tyto okolnosti lze považovat to, že vyhláška č. 484/2000 Sb. byla Ústavním soudem zrušena a de lege lata zde (prozatím) neexistuje žádný jiný právní předpis, jímž by byly stanoveny paušální sazby pro řízení v jednom stupni, a dále, že soudy jsou ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. povinny rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí, kdy podle §137 odst. 2 o. s. ř. druhem nákladů řízení je i odměna za zastupování advokátem nebo notářem v rozsahu jejich oprávněné stanoveného zvláštními právními předpisy.
V tomto případě (vzhledem k zastoupení žalobkyně advokátem) účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (jejich písemné vyjádření k dovolání žalobce), podle §11 odst. 1 písm. k), a to z tarifní odměny ve smyslu §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1, §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) a §12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2.500,- Kč, dále z jednoho paušálu hotových výdajů podle §13 odst. 3 cit. advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, to vše s připočtením částky představující 21 % DPH ve výši 588,- Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.388 Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.888,- Kč jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 25. června 2013
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu