ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.734.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 734/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce a) M. P. , a žalobkyně b) Z. P. , oba zastoupeni JUDr. Danielem Šplíchalem, advokátem se sídlem Praha 1, Křemencova 8, proti žalovanému Ing. Z. P. , právně zastoupeným JUDr. Miladou Sigmundovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 16, o zvýšení výživného, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 434/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2012, č.j. 35 Co 441/2012 – 207, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. března 2012, č.j. 41 C 434/2008 – 176, zvýšil žalovanému vyživovací povinnost k žalobci z částky 2.000,- Kč měsíčně, naposledy stanovenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2001, č.j. 20 P 15/2001 – 57, na částku 3.500,- Kč měsíčně za období od 10. 10. 2005 do 30. 1. 2009, a rozhodl, že žalovaný je žalobci povinen zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 59.486,- Kč, a to v pravidelných měsíčních částkách ve výši 3.500,- Kč měsíčně. Současně zvýšil žalovanému vyživovací povinnost k žalobkyni z částky 1.500,-Kč měsíčně, naposledy stanovenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 10. 2001, č.j. 20 P 15/2001 – 57, na částku 2.500,- Kč měsíčně za období od 10. 10. 2005 do 31. 8 2006, dále na částku 3.000,- Kč měsíčně od 1. 9. 2007 do 30. 6. 2009, dále za období od 18. 8. 2010 na částku 2.500,- měsíčně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek na výživném ve výši 61.953,- Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.500,- Kč měsíčně. Dále soud prvního stupně zamítl žalobu v části, co do zvýšení výživného pro žalobkyni ve výši 500,- Kč za období od 10. 10. 2005 do 31. 8. 2006, a ve výši 1.000,- Kč za období od 1. 9. 2007 do 30. 6. 2009 a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) svým usnesením ze dne 15. listopadu 2012, č.j. 35 Co 441/2012 – 207, odmítl odvolání žalovaného a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť podání žalovaného nesplňovalo náležitosti řádného odvolání podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením §211 o.s.ř. a pro uvedené nedostatky nešlo v odvolacím řízení pokračovat. Přestože soud prvního stupně správně podle §43 o.s.ř. žalobce vyzval k odstranění vad odvolání usnesením ze dne 26. července 2012, č.j. 41 C 434/2008 – 199, žalobce na tuto výzvu zareagoval pouze tak, že podal námitku podjatosti, o které dosud nebylo rozhodnuto, a „do doby než bude rozhodnuto o této námitce nebude se zabývat bližším odůvodňováním odvolání“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že zde jsou nesrovnalosti ohledně doručení námitky podjatosti a současně, že soud odvolací soud aplikoval ustanovení §205 odst. 1 o.s.ř. a další ryze formálně a takový extrémně formalistický přístup a libovůle jsou nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 15. listopadu 2012, tj. před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání nelze vyvozovat z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé, a ani ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání žalovaného proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně, tak není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1078/2003, dostupné na stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., kdy žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. dubna 2013
JUDr. Lubomír Ptáček
předseda senátu