ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.990.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 990/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce O. N., zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem ve Slezské Ostravě, Jaklovecká č. 18, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o 10.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 18 C 237/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2012, č.j. 51 Co 188/2012-94, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. března 2008, č.j. 18 C 237/2006-58, výrokem I. podle ustanovení §96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) zastavil řízení co do částky 8.000.000,- Kč v důsledku zpětvzetí žaloby žalobcem v tomto rozsahu. Výrokem II. podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl podání ze dne 23. dubna 2004, doplněné podáním ze dne 21. srpna 2006 a 13. února 2007. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. května 2012, č.j. 51 Co 188/2012-94, usnesení soudu prvního stupně podle §219 o.s.ř. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) za situace, kdy výrok o částečném zastavení řízení nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že soud prvního stupně správně žalobu odmítl podle §43 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce přes výzvu a poučení soudu usnesením ze dne 4. ledna 2007, č.j. 18 C 237/2006-46, vady žaloby neodstranil a návrh tak zůstal neprojednatelný.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 16. července 2012 a právní moci nabylo téhož dne.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 10. září 2012 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jako důvod dovolání namítá, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Tyto vady odvozuje ze skutečnosti, že soudy na jedné straně rozhodly o částečném zastavení řízení a současně rozhodly o tom, že se podání žalobce odmítá. Žalobce má zato, že žaloba co do částky 2.000.000,- Kč měla být projednána nebo mělo být podání odmítnuto, aniž by bývalo řízení (zčásti) zastaveno. Žaloba pak podle dovolatele byla projednatelná. Žádá proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. května 2012, přihlédl k bodu 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání a dospěl k závěru, že není přípustné.
Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne (§43 odst. 2 věta první o.s.ř.).
Z ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto případné vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nebo podle obdobného použití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.) nebo podle §239 dovolací soud odmítne, je-li zjevně bezdůvodné (§243b odst. 1 o.s.ř.).
Při vázanosti obsahem podaného dovolání v této věci dovolací soud konstatuje, že neobsahuje argumentaci, která by byla způsobilá zpochybnit závěry soudů obou stupňů o neprojednatelnosti podání žalobce ze dne 23. dubna 2004, které vyústily postupem podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. Podané dovolání je proto třeba posuzovat jako zjevně bezdůvodné. Proto Nejvyšší soud ČR, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o.s.ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c) o.s.ř.].
Při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo, a žalované v něm žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2013
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu